Tomáš Drahoňovský vystudoval žurnalistiku, mezinárodní vztahy a evropská studia postupně na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzitě v Praze.
Má za sebou zkušenosti v televizi Prima, kde postupně pracoval jako politický reportér, moderátor hlavní zpravodajské relace a editor odpoledního zpravodajství, působil také v Lidových novin, Českém rozhlasu a Deníků Bohemia. Od roku 2014 pracuje v České televizi, kde kromě oblíbeného pořadu 90’ moderuje denní kontinuální zpravodajství Studio ČT24 a reportuje o aktivitách českého kabinetu coby stálý zpravodaj při Úřadu vlády. my jsme ho požádali o rozhovor a on v vlídností a příjemností sobě vlastní souhlasil.
Pane Drahoňovský jaké je to být v dnešní době novinářem ?
Zdá se, že složitější, než ještě před časem. Svoboda tisku v České republice aspoň v oficiálních žebříčcích klesá s tím, jak se množí verbální útoky na tuto profesi ze strany politiků. Význam novinařiny se ale nemění. Pořád odhalujeme pravdu, pořád rozkrýváme skryté motivace důležitých aktérů a přinášíme informace, které měly zůstat skryté. Takže abych neodbíhal: novinařina je i dnes pekelně zábavné povolání!
Pořad 90´ je velmi oblíbeným pořadem České televize a vy v něm doslova excelujete, jak náročná je příprava toho pořadu pro vás?
Je to vlastně jedna z nejnáročnějších prací, co jsem kdy dělal. Pořad trvá hodinu a půl, leckdy má jen jedno téma, ale k němu celou řadu hostů různých zaměření. Moderátor by tak měl v ideálním případě vědět o tématu tolik, aby se se všemi pozvanými experty bavit o čemkoli. Často se tak moje příprava odehrává tak, že přijdu odpoledne do práce, nasadím neprodyšná sluchátka, a jen pět hodin nasávám informace a formuluji je do poznámek a otázek bez možnosti polevit. Na náročnější témata se připravuji v zásadě hned poté, co se o nich rozhodne, což se děje kolem 11 hodin dopoledne. Kromě speciálních vysílání jde totiž o nejdelší monotematický blok ve vysílání ČT24.
Při denním kontinuálním zpravodajství pro ČT24 je nejnáročnější co prosím? Jak vůbec taková flexibilní práce vypadá a probíhá, neboť musíte s týmem reagovat na události velmi promtně,že?
Máte pravdu – nejtěžší je totiž takzvaný mód Breaking News. To je ona situace, kdy se celé studiu přepne do žluté barvy – přelomová a důležitá aktuální zpráva. V ten okamžik se ruší celý naplánovaný program a komentujeme aktuální dění. Zveme hosty z minuty na minutu a moderátor netuší, kdo bude v jeho studiu za pár vteřin. Přesto musí umět vést rozhovor dlouhé minuty a k tomu ještě shrnovat aktuálnín dění. Může se jednat o válečnou událost, teroristický útok, nečekaný zvrat v politickém dění, zkrátka o cokoli. V takových chvílích pomáhají agentury, Twitter a v něm vyhledávání podle klíčových slov, paměť, která nesmí selhat a hlavně skvělý tým za mými zády, který schopný sehnat během pár minut do vysílání naprosto kohokoli. Vzpomínám si na vysílání o útoku na Charlie Hebdo v roce 2015. Jen díky kolegům připravujícím vysílání jsem jen pár minut poté, co se Francie dozvěděla jména zastřelených novinářů, už ve vysílání mluvil s pařížským knihkupcem, ke kterému chodili nakupovat…
Jak náročná je práce stálého zpravodaje při Úřadu vlády? vyžaduje nějakou speciální přípravu , a co politici jak hodně jsou ochotní či neochotní k mediální spolupráci?
V posledních měsících jsem se bohužel reportování o vládních rozhodnutích musel vzdát. Bylo to vlastně z jednoduchých časových důvodů – současný premiér rád zasedá od rána a novináři musjí být na místě už ve 4:30. Zlí jazykové tvrdí, že mimo jiné i proto, aby na jednání tolik nechodili a na nic se neptali. Zda je v tom kus pravdy, těžko soudit. Jisté je ale to, že pokud chodím spát po vysílání kolem druhé ráno, nemůžu po hodině zase vstátá, abych byl v půl páté ve Strakově akademii. Práce v terénu mi ale chobí. Nikdy jsem dlouho nevydržel jen ve studiu – ta nejryzejší žurnalistika se totiž, ať si říká kdo chce co chce, dělá v terénu.
Co vás za poslední dobu ve zpravodajské práci rozesmutnělo a co vás naopak potěšilo ?
Těší me vždy dobře odvedená práce. To, když se podaří vyvést politiky z jejich floskulí a dovedu je přimět odhalit jejich pravé záměry. Z každého rozhovoru, kdy se dozvím něco nového od špiček v jakémkoli oboru. Ale každý den mě mrzí a štvou lidé, kteří práci desítek profíků kolem mě haní a zpochybňují. Snahu o objektivní zpravodajství, která se samozřejmě málokomu hodí do krámu, zaměňují za ideologický boj. Obviňují nás z korupce a manipulace, přestože není kontrolovanějšího a prověřovanějšího média, než je Česká televize. Zajímalo by mě, zda by podobně tito kritici mluvili poté, co by viděli, jak všichni uvnitř instituce všichni do posledního dechu dbají na objektivitu, vyváženost a pravdivost informací, které poskytujeme. Bohužel ale nejspíš znám odpověď.
Máte vůbec při své práci ještě čas se věnovat kapele Funk Corporation?
No jéje! I když samozřejmě kvůli práci pro ČT nemůžeme odehrát všechny koncerty, co bychom chtěli, na funk já si čas vždycky najdu! Je to skvělé stát na podiu v roli zpěváka, který nemusí řešit problémy světa a stačí, když pobaví publikum. To se vím totiž v televizi jen tak nepodaří. A pokud se to podaří rozhodně z toho nemáte tak dobrý pocit jako na podiu. Ani si nedovedu představit, že bych někdy koncertovat přestal. Nikdy jsem nechápal inzeráty v časopisech pro hudebníky, kde kdosi rozprodával nástroje s poznámkou „Končím“. S muzikou se přeci skončit nedá!
Jaký je pro vás po takové těžké práci ideální odpočinek?
Vydám se všanc svým dvěma dcerkám, vyrazíme na výlet a vymýšlíe všelijaká dobrodružství. Za pár let je to přestane bavit a já bych si vyčítal, že jsem se rozdal jinde a na ně nezbylo. A když zrovna nejsem ani tatínek ani muzikant, testuji mobilní telefony a píšu jejich recenze pro webový magazín Mobilizujeme.cz,, sedám na kolo a ujíždím někam hodně daleko a hodně rychle, anebo zkoumám chutě piva z různých kousků světa a chystám se v tomhle oboru na sommellierské zkoušky. A samozřejmě poslouchám stesky své ženy, že si neumím pořádně odpočinout.
