Vinohradské divadlo vzdává hold bláznovství

Vraždu své milé si můžete s lehkým srdcem ospravedlnit, pokud jste: renegát pronásledovaný společností, rozpolcený vizionář nebo alespoň sociální případ. Všechny zmíněné charakteristiky dokonale splňuje Vojcek, hlavní hrdina stejnojmenného dramatu pyšnícího se Cenou Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku 2009.

Klasickou hru devatenáctého století z pera Georga Büchnera, z níž se zachovalo jen útržkovité torzo, oprášil vinohradský režisér Daniel Špinar a vtiskl jí ničím nepřikrášlenou syrovost a naléhavost. Vojcek se snaží zabezpečit svou milou Marii, s níž vychovává nemanželské dítě, a chce tak ze všech sil obstát v nevraživém, nelítostném světě. Vojckovy zhmotněné běsy a obavy ztělesňuje podivně nepostihnutelná postava blázna, který působí coby dojemně zranitelná, něžná i odpudivá bytost.

Různé podoby bláznovství, rezignace a útěků pak tvoří páteř celého představení. Vojcek nepůsobí jen jako zmatený snílek, má v sobě pevně zaklíněnou představu světa, v němž by chtěl žít. Tato vize však každý den klopýtá pod nánosy nespravedlnosti a ústrků, až se jednou sesype docela. A Vojcek se v zoufalé snaze uchovat si alespoň stín dobra odhodlá k fatálnímu rozhodnutí – zabít Marii.

Vojcek si cenu za nejlepší inscenaci bezpochyby zaslouží už jen kvůli podmanivému zpracování onoho každodenního balancování mezi vyšinutostí a normálností. Vojcek byl totiž docela normální, zdravý, milující muž, a přesto spáchal těžko pochopitelný zločin. Büchnerova nedořečená, často jen napovězená obvinění a obhajoby tak dráždí i po půldruhém století.

Klára Kolářová