Je snahou Ministerstva dopravy, aby technické kontroly nefungovaly?

Rozpoznat vozidla trestuhodně zanedbaná nebo ilegálně zbavená emisních systémů dnes není problém, ale jakoby se Ministerstvo snažilo o opak. Když pak Policie ani soudy nekonají, je výsledkem životu nebezpečno a vzduch plný jedů...

Na silnici je životu nebezpečno. Ministerstvo dopravy o masově páchaných podvodech na občanech ČR ví dlouho. Minimálně od roku 2018 má důkazy doslova pod nosem v ISTP.

Obchod s padělanými veřejnými listinami na STK má však pevně pod kontrolou státem regulovaná soukromá "certifikační mafie". Není divu, v ČR je to ten ten nejvýnosnější byznys. Desítky STK byly v posledních dvou letech podle Babišova vzoru přepsány na svěřenecké fondy a jejich majitelé jsou teď oficiálně nedohledatelní. I když se v zákulisí jasně ví, kdo je jejich majitelem a kdo z toho všeho má obrovský prospěch, nikdo se tím nechce zabývat. Kamarádí snad dotčení státní a krajští úředníci s certifikační mafií?

Na udržení mobility všech existujících autoparků, spedic a nejrůznějších vozových flotil se dají ilegálně vydělat miliardy. A není k tomu potřeba investičně skoro nic, jen 26 metrů dlouhá dráha s montážní jámou, válce na brzdy, regloskop, kapesní svítilna a emisní přístroje.

Tyhle stroje na peníze však fungují vesměs podvodným způsobem. ISTP (databáze STK/SME) totiž ukazuje, že přes 80% jen samotných emisních výsledků bylo nějakým způsobem manipulováno, aby většina vozidel vyhověla, i když by to jejich stav neumožňoval. Linka STK zatím žádné přímé výstupy z měřicích přístrojů nemá, ale o to více se tam točí podvodů.

V jedné moravské metropoli se udála dopravní nehoda. Nikdo nikoho neporazil (naštěstí) a nikdo do nikoho nenarazil. Vozidlu prostě za jízdy upadlo najednou kolo. Nejen kolo, ale celé nosné rameno! Žádná skrytá závada nějakého materiálového lomu, ale příčinou byla koroze. Jak je vidět na obrázku, spodní rameno vozu Opel Corsa se neulomilo, ale totálně uhnilo! Avšak 14 dní před touto nebezpečnou závadou prošlo tohle auto bez závad u STK! I zápis z události zní: "Příčinou byl špatný technický stav vozidla." Protokol z STK však o žádné vážné závadě nemluví a vozidlo prošlo, ač shnilé, zcela hladce.

Případ druhý, emisní, kterých jsou statisíce

Tohle auto pochází ze Slovenska, ze kterého si v systému STK a měření emisí bere vzor české Ministerstvo dopravy. Bylo koupené před 4 měsíci v bazaru, jak jinak než dokonale prověřené před prodejem ojetiny. Auto nejelo podle představ majitele a nic netušíc navštívil autoservis.

Po zevrubné kontrole dat v paměti řídící jednotky motoru se vše vztahovalo k "nestandardním" hodnotám filtru částic. Jeden náhled endoskopem a bylo jasno. Fotky po rozborce ukazují, co všechno může podle pravidla "papír snese všechno" dostat certifikát.

A jak s tím souvisí české Ministerstvo dopravy?

Česko vidí ve slovenském systému STK vzor. Jenže tam se podvádí pod kamerami ještě více než u nás. Naše Ministerstvo dopravy je v jednom aspektu ještě lepší, ukotvilo v české legislativě zákaz střetu zájmů, takže když by tohle odhalil autoservis, který má zároveň udělenou licenci na měření emisí, nesmí tuto opravu provádět, nebo se musí vzdát licence na měření emisí. Takto je upraven zákon, aby se servis náhodou nenacházel v zakázaném "střetu zájmů". Z pohledu ministerských úředníků by totiž mohl být motivován k opravám třeba touhou po větším výdělku.

Aby se tak nestalo, a autoopravny náhodou neukrajovaly regulací chráněným STK baronům z jejich exkluzivního krajíce tučná sousta, je podle posledních úprav zákon postaven tak, aby emisní stanice u STK směly měřit emise v taktu okolo 5 až 15 minut a těsně před kontrolou emisí mohly smazat paměť závad. Pokud nesvítí emisní kontrolka, je podle zákona vše v pořádku. A bude hůř. Podle novely metodiky od 1/2022 totiž může být v paměti řídící jednotky motoru libovolný počet závad, a když nebude svítit varovná kontrolka emisí, auto oficiálně vyhoví.

To je právě tento klasický případ. Metodiku "staví" certifikační mafie, které páchat praktickou trestnou činnost nebrání ani soudy, protože zákony neporušuje. Zákony neporušuje proto, protože si je sama mafie naohýbala tak, aby jejich "kontrolní činnost" nebyla protizákonná.
Podíváme-li se jen na pár kritérií pro posuzování emisní způsobilosti vozidel u našich západních sousedů, přijdeme na to, že u nich se před emisním testem nesmí mazat paměť závad, nebo že v Česku je dovolena akcelerační zkouška s maximálními časy o 150 % pomalejšími než v Německu, Rakousku, Francii, Anglii atd. Zkouška volnou akcelerací tak v našem typicky českém Kocourkově zcela pozbývá svou podstatu maximální zátěže, která vzniká jen při rychlém sešlápnutí plynu při této zkoušce.

Trestná činnost STK za bílého dne?

Metodika pro měření emisí se za posledních 10 let stávala příchozími novelami stále benevolentnější a jak kynula a přilepovala se různá "přání" v podobě "Věstníků dopravy" na hraně zákona, obsahuje nyní obrovské množství zcela zbytečných, mnohdy i zcela protismyslných nařízení. Úkolem jejich záhadných tvůrců je, aby byla nepřehledná a nikdo se v ní nevyznal.  
Ministerstvo dopravy registruje celkem asi 400 velkokapacitních STK linek a přilehlých stanic měření emisí, z nichž mnohé jsou napsané na svěřenecké fondy nebo na bílé koně. Ve skutečnosti však odvádí část zisku na regionální politiky a státní úředníky, kteří podporují oslabování metodiky v zájmu zrychlení proudění vozidel v těchto jejich kriminálně organizovaných penězostrojích.

Technické řešení existuje, ale nikdo ho nechce...

Technicky vzato, tenhle motor šel do kytek z jedné max. dvou, na počátku pravděpodobně zcela malicherných příčin. Internet je plný obrázků se zakarbonovaným sáním u dieselů, což vypěstovalo mýtickou nenávist k EGR ventilům (ventily pro zpětné vedení spalin do sání). Každý chiptuningář má ve svém arsenálu jistou "opci" a tou je právě odstranění nebo zablokování EGR systému v rámci úprav chiptuningu. Takový chiptuning v ČR dokonce oficiálně schvalují i pověřené technické zkušebny!!!

Automobilový národ dokonale podlehl mystifikaci kampaně proti EGR, ale pravda je jinde. EGR otevírá cestu spalinám do sání jen tehdy, když motor běží do ca 20 % zátěže. Tedy volnoběh a třeba ustálená rychlost např. 50 km/h ve městě. Při akceleraci EGR zavře a spaliny kvůli riziku možných sazí do sání nepustí. Tohle sání však svědčí o jediném. Že motor buď kouří 50 x víc než má, nebo že EGR nezavírá cestu do sání při plném výkonu, či nefunkční separaci olejových par odvětrání klikové skříně, v horším případě mix zmíněných, avšak lehce opravitelných  neduhů.

Proč to tak je? Protože EGR ventily, co jejich motory dobře fungují, nikdo nerozebírá a nefotí na Internet. Jestli vypustí duši jen jejich elektronika, pak vypadá ventil i po 190.000 km skvěle a je sotva zaprášený sazemi. EGR ventil je vlastně takovým snadno diagnostikovatelným indikátorem, jak motor funguje jako celek. Je-li zakarbonovaný, je celkový stav motoru špatný nebo celkově opotřebený (z hlediska životnosti to může být celkově "šrot" zralý na generálku).

Jak by to mohlo v ČR vypadat, ale nebude...

Není divu že občané velkých měst musí dýchat sajrajt, když Policie ČR je v možnostech kontrolovat emisně auta zákonem vykastrovaná. I kdyby chtěla, zákony jí nedovolují nic jiného, než auta, co vypadají jako emisní vraky, poslat na nejbližší STK, kde mu budou změřeny i emise. Ale tam je jádro pudla.  

Když Policie konečně dovleče auto k emisní prohlídce, může se stát, že ke zdviženému obočí všech zúčastněných tahle kouřící lokomotiva překvapivě vyhoví. Emisní přístroje pro diesely se sice kalibrují zakaleným kalibračním sklem, ale mnohé emisní stanice mají úmyslně přicpané hadice uměle vytvořenými "nečistotami", takže spaliny do měřící komory vůbec nedojdou. Jen je potřeba, aby emisní technik dopředu věděl, co se od něj chce, zda vyhovující test, nebo nevyhovující. Umí obojí a to jak u zanedbaných vozidel, tak u vozidel, co jim vůbec nic není. Jak to funguje?

Dle dat ISTP Ministerstva dopravy je jedinou objektivní STK ta, která patří do resortu Ministerstva vnitra. Tedy ta, která kontroluje a spravuje park Policie a to jsou poměrně zánovní auta. I tak je zde nevyhovujících asi 19 %.

Ale zbytek republiky, co je kontrolují soukromé subjekty motivované ziskem z kontroly emisí nedodržuje až 90 % emisních techniků mezinárodně stanovenou metodiku měření emisí a 80 % techniků nějakým způsobem dociluje nevěrohodné hodnoty, které jsou v některých případech až neuvěřitelné a fyzicky nemožné. Propustnost některých, a je jich hodně, se pohybuje okolo 99,95 % (t.j. nevyhovujících 0,05 %) Ministerstvo dopravy tomu však nečinně přihlíží již několik let nečinně.