Ekologické palivo na tří písmena?

Žádný přihlouplý vtípek. Budu psát jen o tom, že ti, kdo u nás rozhodují o tom, kam se smí lihové palivo E85 lít, nejsou žádní ředitelé autobusu, ale úředníci Ministerstva dopravy a pracovníci pověřených technických zkušeben.

Na líh se jezdilo už dávno, ale naposled to znovu začalo před pár lety reklamními poutači u prvních výdejních stojanů čerpacích stanic polopravdami: „O 80% nižší emise CO2, zaručené zvýšení výkonu a snížené náklady na provoz vozidla.“ Chvíli mi bylo divné, proč počet výdejních stojanů na 85%-ní etanol v Česku tak roste, když se k nám dováží jen minimum vozidel výrobcem na toto palivo upravených (sotva v řádech promile), ale záhy mi bylo vše jasné. Tichou poštou se mezi sociálně slabšími vrstvami s nižším stupněm vzdělání rozjela fofrem zpráva, že se při tankování u stojanů s označením E85 ušetří spousta peněz. Touha národa „šetřit“, ověřená již hypermarkety, byla silnější než nebezpečí z etanolu vyplývající, a než jeho skutečná ekonomická bilance. A protože si právě tyto vrstvy občanů nedovedou správně spočítat ani rizika všudypřítomných rychlých půjček, nedovedou si spočítat bohužel ani všechny "neznámé" vyplývající z tankování E85. Ze sociálně slabších přeskočila tato jiskra na odvážné experimentátory a kutily a počet tankovacích míst pro E85 dokonce několikanásobně přeskočil naše německé sousedy. Tuto masu bylo v ČR třeba v tržním prostředí uspokojit!

„Po montáži „konverzní řídící jednotky“ můžete Vaším autem spokojeně jezdit na Etanol E85, který je levnější a výkonnější než benzín!“ … dodnes tvrdí všechny české reklamy. Tak začaly i elektronické firmy soustředit odbyt zázračných krabiček na náš trh. Po jejich montáži už jste nemuseli míchat toto palivo při tankování jen do hranice, kdy vozidlo nechtělo vůbec nastartovat nebo mělo problémy charakteru kuckavých rozjezdů apod., ale krabička sama zvyšovala vstřikované dávky paliva o potřebné množství, aby směšovací poměr paliva se vzduchem vyhovoval fyzikální vlastnostem lihu (u benzínu je to 1 kg :14,7 kg a u etanolu 1 kg : 9 kg) a řešil i problematické studené starty lihového paliva. Z prokazatelných a opakovaných výsledků je jasné, že pokud není vozidlo upraveno přímo výrobcem vozidla (vozidla označená jako tzv. „FlexFuel“), nejen že není pravdivé ani jedno z tvrzení reklamních sloganů, ale že může být dodatečná montáž i životu nebezpečná. S tlakem ekonomickým rostl i tlak na úřady, jak vysvětlit, kam mizí toto palivo z výdejních stojanů čerpacích stanic, když na něj oficiálně vlastně nikdo, kromě „šafránových“ FlexFuel označených vozidel, jezdit nesmí!  Přizpůsobit vozidla na E85 oficiálně, např. v Německu, obnáší kromě splnění emisních limitů především i splnění bezpečnostních kritérií, která u nás "technické zkušebny" a pak nakonec i „úřady“ jaksi opomněly. Stalo se tak asi ve spěchu a pod tlakem veřejného zájmu, ne snad z nekompetence „technických zkušeben“, a dokonce asi půl hodiny po dvanácté, že „technické zkušebny“ vydaly první pozitivní výsledky pro schválení tzv. „konverzních řídících jednotek“, aby tankování lihu bylo oficiálně zaneseno do technického průkazu vozidla jako alternativní palivo. Zkoušely se jen emise, ne však bezpečnost. U přestavěných vozidel na E85 tak od té doby tiká časovaná bomba. Rozhodnutí Ministerstva dopravy mi připadalo jako polskými vládními šéfy vynucené přistání letadla u Smolensku, tenkrát končící katastrofou. Proč toto přirovnání? Protože všude v rozumně uvažujícím světě platí, že „Dodatečná přestavba na E85 pouze za splnění příslušných kritérií, avšak nikdy ne pro vozidla přepravující osoby!“

Čekáme snad na první tragická úmrtí uhořelých obětí vzplanuvším palivem, jehož chemické vlastnosti mohou pomalu, lež nebezpečně poškozovat palivové systémy a jehož plamen za denního světla není vidět? Pokud někdo viděl požár americké formule Indy-Car na lihové palivo (stačí do vyhledávače zadat „ivisible fire race car“), pak mu je jasné, proč jsou reakce okolí na hašení rozpačité. Nikdo totiž nevidí, že něco hoří, ale neviditelné plameny bez kouře pálí všechno, co bez viditelného varování zachvátí.

Když si to dá někdo do souvislosti s vlastnostmi tohoto agresivního paliva, které zevnitř a nenápadně pomalu devastuje pryžové hadičky palivových, původně na benzín konstruovaných systémů, a se zněním varovných nálepek na víčkách nádrží moderních automobilů, pak si v Česku skutečně „hrajeme s ohněm“. Jako vždycky se v Česku asi musí nejdřív něco stát, aby se někdo podíval na zahraniční zkušenosti a znalosti. Nebo je u nás zase přednější byznys? U přestavěných vozidel na E85 tak u osobních automobilů jejich nic netušících majitelů tiká časovaná bomba, bohužel s tichým souhlasem státu. Kdo bude v případě prvního neštěstí činěn tím odpovědným?