Co dýcháte v kabině auta, když jedete Prahou?

Testem jsme zjistili, že se mikročástice z uzavřeného prostoru vytrácejí. Z výfuků ostatních aut vnikají do kabiny třeba u školky, kde nakládáte své děti. Ulpívají jen na vlhkých površích. V kabině auta, jsou to plíce vašich dětí.

Můžete mít auto třeba elektrické, zcela bezemisní, ale pokud jedete pražskou dopravou, jste vystaveni vyššímu nebezpečí než chodci. Podle výsledků sekvence testů metodou zachytávání spalin z výfuku dieselového auta do igelitového pytle, jsou obzvlášť ohroženou skupinou právě cestující v autech obyčejných i luxusních, nebo zcela bezemisních, a to i v těch, která mají tzv. "kabinové filtry".

Zbaví-li kdokoliv vozidlo filtru částic, nezačne z výfuku kouřit. Česká republika je ráj pro vytloukání filtrů a katalyzátorů, protože auta na STK díky české legislativě procházejí i bez nich (statistika ISTP Ministerstva dopravy).
Kouř je mýtus. Kouří jen zdevastované motory. Motory v dobrém technickém stavu viditelně nezakouří ani při akceleraci. Nikdo to neví, že od té chvíle, co bylo zbaveno DPF, namísto 100 až 200 částic na centimetr krychlový s DPF (Diesel Particle Filter) emitují auta s nefunkčními filtry více než 5.000.000 částic /ccm, přičemž takové auto viditelně nekouří. A to jsou uvedené hodnoty vztahovány k volnoběhu!

Pokud se ve městě pohybujete jako chodci, nejste těmto shlukům částic v ovzduší vystaveni dlouho, protože je brzy odvane vítr. Ale pokud sedíte v autě, jsou částice vozidla bez filtru, které se pohybují před vámi, nasáty do kabiny, a vy se nedobrovolně ocitáte v plynové komoře s koktejlem miliard rakovinotvorných mikročástic.

Zatímco mimo kabinu vozidla se v ovzduší pohybuje asi 1200 až 4000 PN/ccm (Particle Number/kubický centimetr), tak se jich v kabině vozidla, kam pronikla během pár sekund, vznáší až 8 hodin dlouho okolo 40.000 PN/ccm! 
Nejsou cítit, nejsou vidět a nic nezašpiní. Proto se můžete cítit neohroženi, ale nejste. Pokud v kabině budou sedět dva pasažéři, sníží se počet částic už po hodině na jednu pětinu. Proč? Odfiltrují je pasažéři vlhkými plícemi. Odtud už se nedostanou. Plíce nejdou "vyměnit" jako filtr částic ve výfuku. Den ode dne se kontaminace vašich plic zvyšuje až začnete mít vy, nebo vaše děti první příznaky, alergie, zvýšené nemocnosti, ztráty imunity, astma, rakovinu. 

Nebezpečnost těchto částic, zejména ve vztahu k dlouhé době expozice, které je člověk v kabině vozidla vystaven, dokázal test jímáním do pytlů (tzv. Meissnerův test) a jak k inhalaci mikročástic, co se dostávají až do plicních sklípků a pak do krve a mozku všech pasažérů vozidla dochází, můžeme demonstrovat právě "pytlovým testem".

Výběr vozidla padl na osobní automobil, který před pár minutami prošel emisní kontrolou u nedaleké STK.

Vyhověl na výbornou. Pohled do jeho výfuku neodhaluje téměř žádné saze, ani viditelně nekouří ani při akceleraci, jeho filtr částic ale není zcela těsný. Změřili jsme to čítačem částic. Naši akci vysílala i Česká Televize v Událostech (42. minuta, 40 sekunda). 

Ve volnoběhu jsme jeho spaliny jímali do pytle a ten pak neprodyšně uzavřeli. Malým otvorem ve stěně pytle jsme odebrali vzorek s více než 500.000 PN/ccm a otvor znovu zalepili. Tímto otvorem jsme odebírali další vzorky po hodinách a obsah mikročástic v pytli klesal. Po hodině na polovinu, po dvou na třetinu, až po dvaceti hodinách byl počet částic v neprodyšně uzavřeném pytli asi 2500 PN/ccm, tedy podobný, jako v okolí (v městském ovzduší na periferii města).

Kam se všechny ty částice z neprodyšně uzavřeného pytle poděly? Zachytily se na vysrážené vlhkosti na vnitřním povrchu igelitového pytle, tak, jako se usadí na vlhkých stěnách našich plic. Kdyby se pytel po celou dobu zahříval, aby se na jeho stěnách vodní páry nevysrážely, počet částic by v pytli ani po dvaceti hodinách příliš neklesl a vznášel by se tam desítky hodin.

Po dvaceti hodinách jsme pytel otevřeli a jeho vnitřní stěny jsme dokonale vytřeli bílým ubrouskem. Na ubrousku nebyly vidět sebemenší stopy po sazích, protože se jedná o velmi rozptýlené mikročástice, jejich velikost je vedle lidského vlasu jako hrášek vedle tramvaje. Není divu, že nejsou opticky detekovatelné.

Přesto jsou "optické" emisní přístroje nadále schvalovány technickými zkušebnami (DEKRA, TÜV SÜD, TÜV NORD a další) pod státním dozorem už drahných 20 let!

Měřit něco opticky, co není vidět, nedává smysl. Čítače částic schvalované v západní Evropě nepřišly o moc dříve, protože i tyhle státy bojovaly s lobbistickými skupinami, aby toto měření částic na jiném principu prosadily. 
U nás bude tento boj mnohem těžší. Houževnatost mocné skupiny tvořené vesměs rusko-ukrajinskými mafiemi a certifikační mafií, která sama měla už dávno zabraňovat podvodům a navrhovat nové metody přístroje, se soustředí na uhájení státem regulovaného byznysu se zákazem konkurence, jehož stavitelé korupční a klientelistické konstrukce byli na počátku estébáci. Dnes jsou praví majitelé řetězců STK již schovaní za neprůhledné struktury bílých koní a svěřeneckých fondů a na Ministerstvu dopravy mají svá zaručená želízka v ohni. I poslanec Martin Kolovratník (ANO) o tom ví své, protože před pár lety probojoval do zákona jisté "účelové" záruky, ze kterých profituje byznys rusko-ukrajinských mafií a díky němu zůstane ještě dlouho "bezkonkurenční". (více na www.uzdravpriserku.cz)