Ze zahraničněpolitické orientace ČSSD mě mrazí

Setkávání se s teroristy, údajně bývalými, v Palestině, podlézání novodobému ruskému carovi, to vše jsme tu už přeci měli.

www.army.cz

Naše zem se před rokem 1989 proslavila podporou všelijakých těch osvobozeneckých hnutí, tedy vlastně teroristů. Jedna z mála věcí, se kterou jsme celosvětově vynikli, byl semtex. A jak je vidět z konání předních představitelů oranžové strany, na staré kontakty je třeba navázat. Nevím jaké k tomu mají dnes pohnutky. Napadají mě jedině ideologické, žádné jiné rozumné nevidím.

            Vzpomeňme si na sedmdesátá a osmdesátá léta dvacátého století. Svět rozdělen, Evropa přepůlena železnou oporou a rudý komunismus rozpínající se po celém světě. I mnoho politiků to bralo jako definitivní stav. Jako příklad lze uvést německého kancléře Schmidta a další. Se stavem se smířili a hledali pouze politiku tzv. appeasementu, sbližování, soužití. Jak my žijeme, jim bylo v podstatě jedno, jim šlo jen o blahobyt vlastních zemí. A konec.

            Pak přišel Reagan a pojmenoval věci pravým jménem. Říši zla bylo potřeba zničit a udělal pro to vše. Pamatujete, jak ho celá západní Evropa nenáviděla? Všude plno karikatur s Reaganem s cigaretou v podobě rakety za uchem? Skoro nikdo mu nepřišel na jméno. On ale zvítězil. Historie mu dala za pravdu. Šel proti proudu a uspěl. Gorbačov nebyla příčina, to už byl jen důsledek.

            Těch důvodů jeho úspěchu bylo mnoho. Ale ten podstatný bylo uzbrojení Rusů. Prostě nasadil takové tempo, že s tím už nemohli držet krok. Ale pozor! Nešlo o zbraně prvního úderu. Šlo o tzv. strategickou obrannou iniciativu. Jakýsi deštník, který by vystřelené rakety sestřeloval. Ponechám stranou technickou otázku, zda by to bylo funkční či ne. Podstatná je filosofická otázka. Poprvé v moderních dějinách se jednalo o zbraň která se nedala zneužít k prvnímu úderu. A to bylo křiku.

            Souvislost s dneškem? Myslíte, že radar a pár desítek obranných raket se dá použít k prvnímu úderu? Ta rétorika byla úplně stejná. A Moskva reagovala tak, že by případně na nás zaměřila své rakety. Jenom takový drobný detail, ty rakety lze zneužít k prvnímu úderu. Moskva se prostě nezměnila, má imperiální tendence a je jedno jestli je na Kremlu rudá hvězda, nebo kokosový ořech. Myšlení mají pořád stejné. Nikdy po druhé světové válce NATO Sovětský svaz neohrožovalo. Bylo tomu přesně naopak. A že by teď někdo vojensky Rusko ohrožoval? Radarem? V Moskvě jsou prostě stále pouze agresivní paranoici.

            A opět jsme u toho. Svým kladným postojem k radaru jsem byl v menšině. V menšině byli i obhájci Reaganovy politiky. Většinu českého názoru na radar zastupuje pan Paroubek. A Putinovi slíbil, že to udělá i tématem předvolební kampaně. Chudák, teď nebude vědět o čem volební kampaň dělat. Podlézá jako Husák, Biľak či jiní. Ani myšlení naší levicové reprezentace se nezměnilo. Zůstalo na úrovni před rokem 1989.

            Pan Paroubek označil rozhodnutí o zrušení radaru za vítězství lidu. Lid zde už jednou zvítězil, bylo to roku 1948. Doufejme, že na jaře lid své vítězství nestvrdí dosazením oranžového vůdce do čela státu.