Ale tohle přece žádné papalášské manýry za socíku nejsou...
Nechápu, proč byla paní senátorka zvolena, myslím si, že by v Senátu být neměla, ale to, co sledujeme, je spíše novodobá představa, že demokracie znamená, že si každý může dělat a hlásat cokoliv. To je úplně jiný nešvar.
Paní senátorka své výroky chce obrátit na hru o tom, jak po ní jde za "pravdu" vláda, soudy, Ježíšek a já nevím, kdo ještě. Za minulého režimu by buď byla v KSČ a pak by po ní soudruzi určitě nešli, protože by s nimi držela basu, anebo by byla neangažovaná či v disentu a pak by po ní vládnoucí moc šla tak jako tak.
Takové přirovnání prostě nesedí. A podle mě je situace ještě úplně jiná. Komunismus se u nás z velké části zhroutil i proto, že ti zapálení komunisté z přesvědčení, jako byli třeba M. Jakeš nebo G. Husák, kteří skutečně kdysi vzešli z poměrně nuzných podmínek, zestárli a mladí zapálení do značené míry chyběli. Byli tu mladí, ale ti stranu brali především jako výtah ke kariéře, podílu na moci, k úspěchu. (Někteří dnes dokonce kandidují na prezidenta.) A takoví v krizi nepodrží. Naopak, jakmile ucítí šanci, převlečou kabáty a jdou za lepším. Lidi, kteří by byli v minulém režimu tzv. papaláši a kariéristy je proto zapotřebí hledat úplně někde jinde. I přes svou zaostalost byla ekonomická realita ČSSR taková, že hladem tu v podstatě nikdo netrpěl. A tito kariéristé - papaláši - hledali především cestu, jak si v šedivém světě socialismu žít nadstandardně.
S výroky paní senátorky nesouhlasím, myslím si, že je neštěstí, že je v Senátu, ale spíše bych sázel na to, že by podobně jako dnes před r. 89 vyvolávala svými výroky znepokojení byť pokaždé z jiných důvodů. Do hlavy jí ovšem nevidím a netuším, jestli to dělá opravdu z přesvědčení nebo z pragmatického populismu.
