Zákon? To je list papíru na záchod.

Tak vidí naši odboráři zákony. Asi si říkají, že když jiní (podle nich) tunelují, tak pro ně zákony také neplatí. A navíc si chtějí stěžovat všude možně, když jim to soud připomene.

Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání praví v § 16: „Nedojde-li k uzavření kolektivní smlouvy ani po řízení před zprostředkovatelem a smluvní strany nepožádají o řešení sporu rozhodce, může být jako krajní prostředek ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy vyhlášena stávka.“ Všiml si tady někdo, že by dopraváci po krachu jednání zkusili nějaké jednání s rozhodcem? Ale především, že by se tady jednalo o nějaké kolektivní vyjednávání? Rozdíl mezi pojmem stávka a demonstrace je zjevně pod rozlišovací schopností vysoké inteligence našich odborových předáků.

Jiný zákon o stávce nemáme. Když vláda prohlásí, že ho tedy urychleně vypracuje a předloží parlamentu, tak hned z odborářských úst slyšíme něco o omezování práva na stávku. Ale vzhledem k tomu, že tu zatím jiný zákon není tak platí jen a jen tento.  A nějaké se dovolávání, že stávkujeme podle ústavy, je pro smích. Ale i kdyby, tak by snad mohli aspoň dodržovat technické parametry stávky podle toho jednoho jediného platného zákona. To je pak právní stát. Ale právní stát odboráři znají jen v případě, že se jim to hodí do krámu. Jinak zákony používají asi spíše na malé místnůstce, větší hodnotu jim zjevně nepřikládají. Podle nich přeci účel světí prostředky. Ty technické parametry jsou v § 17.

§ 17: odstavec (4) „Odborová organizace musí písemně oznámit zaměstnavateli alespoň tři pracovní dny předem

a) kdy bude stávka zahájena,

b) důvody a cíle stávky,

c) počet zaměstnanců, kteří se stávky zúčastní, a seznamy pracovišť, která nebudou v době

stávky v provozu.“

No když soud konstatoval, že původně plánovaný termín stávky nebyl ohlášen tři dny předem, tak jsme ze strany odborářů slyšeli něco o politickém rozhodnutí soudu paradoxně za horlivého přikyvování oranžových pohlavárů. Tedy těch, kteří neviděli konce chvály soudní moci, když jim ústavní soud dal za pravdu třeba v případě stavebního spoření. Já jsem taky rád, že dostanu pár tisícovek navíc, bude na šampaňské. A nakonec nám odboráři ublíženě oznámili, že si budou stěžovat u Mezinárodní organizace práce. Na Hlavním nádraží si holt stěžovat nemůžou, to bude ve stávce, ale ono to vyjde nastejno.

Všimněte si odstavce c) o počtu zaměstnanců. Ředitel Dopravního podniku Dvořák uvedl, že ve čtvrtek ráno se uvidí, jestli bude metro jezdit podle toho, kolik lidí bude ochotno pracovat. Takže tři dny dopředu neměli odboráři seznamy stávkujících? Ono to je totiž o penězích. Kdo stávkuje a vzal by si přitom mzdu, tak to definuje trestní zákoník jako trestný čin nedovoleného obohacování. Možná je to úmyslné mlžení, aby mnozí mohli později říci, že vlastně stávkovat nechtěli, ale pracovat také nemohli, takže vlastně mají nárok na mzdu. Ono je to vlastně takové tunelování v malém, tedy to, proti čemu údajně bojují.

Ale toto je především obrázek o naší společnosti. Odboráři, kteří naprosto bezostyšně pošlapávají zákon. Oranžová strana, která je v tom hlasitě podporuje. Ředitel Dopravního podniku, který není schopen bouchnout do stolu a chtít jasné seznamy stávkujících tři dny dopředu aby se podle toho mohl zařídit. Policejní orgány a justice, které toto jasné porušení zákona přehlédnou. Ale především asi polovina národa, která tomu všemu fandí. To je to nejsmutnější. Té polovině národa neberu právo na to, aby fandila cílům odborářů. Ale nemůže fandit takovýmto prostředkům prosazování. Pak se za pár let nedivme.

-------------------------------------

Jiné mé články vycházejí na www.shekel.cz