Je vidět, že místní mají v hospodě stejné starosti jako našinci mladší generace u nás.
Ruka vpravo třímá klasický půllitr. To je řidička, která ráno odveze auto domů. To my, cyklisti, si musíme dát pořádný bavorský Máz, tedy dvojnásobnou skleničku.
I pomník tu těm starým parním vláčkům postavili.
Nejdříve se diví, jakou trasu vlastně jedeme. Nevěří, obdivují, chválí.
A když po vyhraném zápase nad Anglií objednáme panáky pro celou hospodu, tak už nechápou vůbec :-). Kde jsou ty časy, kdy jsme na Němce na západ od nás koukali jako na chudé příbuzné?
Povrch cyklostezky se mírně zhoršil, ale krajina je i nadále kouzelná.
Ty byly vidět pořád. Přímo z kola za jízdy. Opravdové žně.
Němci sice prohráli válku, ale na jejich straně hranice to nepoznáte. To u nás 40leté řádění soudruhů v pohraničním pásmu stále má své nesmazatelné stopy.
Jedna z mnoha pivních zastávek. Naše průměrná spotřeba je asi tak půl litru na 30 kilometrů. Nikdo by nečekal, že kolem půlky října pojedeme v letním oblečení.
Ranní Rokycany mají také něco do sebe.