Yellowstonský národní park

Je to nejstarší park lidstva a to od 1. března 1872. Najdete zde více jak polovinu aktivních gejzírů na světě. A v nedotčeném ekosystému máte jedinečnou příležitost pozorovat divokou zvěř.

Historická vstupní brána na severním okraji parku.

Zákon o Yellowstonském národním parku byl zákonem bezprecedentním. Park byl sice svěřen do péče ministerstva vnitra, ale Kongres neurčil žádnou peněžní částku na jeho údržbu. První ředitel parku nedostával dokonce ani mzdu a během své pětileté vlády navštívil park dvakrát. V parku se beztrestně lovila zvěř a první turisté, kterých bylo tehdy asi 500 ročně, si běžně odsekávali zajímavé kusy gejziritu a travertinu na památku. Ani další ředitelé se příliš neosvědčili. Významnou součástí jejich činnosti byla spolupráce se železničními společnostmi, které se snažily získat monopol na parkovou dopravu nebo ubytování. V roce 1884 Kongres ustanovil skupinu deseti strážců, ale nedal jim ani pravomoc pokutovat pytláky či rybáře, kteří lovili nezákonnými způsoby. Situace se postupně stávala neudržitelnou a okolnostmi tlačený Kongres přinutil ministerstvo vnitra, aby povolalo armádu.

Od roku 1886 převzala ochranu parku americká kavalerie a věci se začaly zlepšovat. Kavaleristé zabránili nejhorším projevům vandalismu a pytláctví, nicméně legální lov byl v parku zakázán až o osm let později. Když na počátku 20. stol. sečetli bizoní stádo, které mělo v době vyhlášení parku kolem tisíce zvířat, zbývalo 23 jedinců!

Proto vznikla roku 1915 Národní parková služba (NPS), která si kromě ochranářské funkce vzala za cíl organizovat vzdělávací programy a seznamovat veřejnost s neopakovatelností, výjimečností a křehkostí americké přírody. Národní parková služba se stala vzorem pro podobné instituce v jiných zemích. Přezdívka jejích příslušníků – rangers – se běžně používá pro strážce rezervací v řadě jazyků včetně češtiny.

Právě Yellowstone se stal zkušebním prostorem pro nejrůznější parkové koncepce. Ještě ve 20. letech 20. stol. tu rangeři lovili vlky, kojoty a pumy nebo vhazovali do gejzírů kameny či mýdlo, aby přítomným divákům předváděli následné reakce. Dnes, kdy sušenka nabídnutá veverce či jediný krok mimo chodník na travertinové vrstvě může znamenat pokutu ve stovkách dolarů, se to zdá neuvěřitelné. Rangeři jsou v současnosti nejen bdělými a ostražitými strážci, ale také vzdělanými odborníky a ochotnými lektory.

Yelowwstone je přeloženo něco jako žlutý kámen. A při pohledu na Horní vodopád na stejnojmenné řece pochopíte, proč se to tu tak jmenuje.

Park se rozprostírá na území států Wyoming, Idaho a Montana.

Rozkládá se na dosud spící sopce, přesněji řešeno na stejnojmenném supervulkánu, jehož erupce by zřejmě zahubila vše živé na americkém kontinentu a později i na celé Zemi. Avšak dle vědců se není třeba ničeho obávat, neboť dle propočtů by nemělo k výbuchu Yellowstonu dojít. O to víc však může ve vašich žilách pulzovat adrenalin. Vědomí, že se procházíte po oblasti spící sopky je dramatické a vzrušující zároveň.

Rozkládá se na ploše 8981 km² a není snad třeba dodávat, že pro jeho opravdové vychutnání byste potřebovali týdny.

V parku žijí stovky druhů zvířat včetně řady ohrožených druhů. Narazit na stádo bizonů není žádná mimořádnost. A není ani vzácností potkat medvěda.

V oblasti tzv. Velkého Yellowstonu, která zahrnuje i národní park Grand Teton a ochranná území kolem parku, žije zhruba 600 grizzlyů. Tento poddruh medvěda hnědého již kromě Aljašky z většiny území USA vymizel. Při vzácném spatření grizzlyho se skutečně díváte na divokou šelmu Skalnatých hor.

Téměř 140 let ochrany z něj učinilo jednu z nejlépe zachovaných partií Skalnatých hor, kde žijí v hojném množství zvířata, která jinde už nenajdeme.

Barvy, vodopády, gejzíry... to vše je nádhera. Ale mě nejvíce fascinoval fauna. Tedy vše živé, co zde pobíhá a co můžete potkat.

Začnu tím nejmenším, něco se pokusím pojmenovat, ale odborník nejsem.

Krkavec žebrá na každém parkovišti. Vyfotíte ho i jednoduchým mobilem na celou obrazovku.

To vzácnější je Osprey. V češtině orlovec říční.

A malé potěšení u vyhlídky.

Když potkáte prvního bizona, je to pro vás haló na několik minut. Za horizontem pak vidíte celé stádo. A nakonec vám zevšední.

Svišť a liška už tak často k vidění nejsou.

Srnky jsou tu ve velkém, ale jelena zase tak často také nepotkáte.

A blížíme se k vrcholu. Medvědi černí jsou proti svým hnědým bratrům mrňaví a neškodní. Čistí býložravci.

Nad nimi je už pán místního tvorstva – medvěd hnědý, zvaný Grizzly.

Fotka dělaná ze vzdálenosti asi 200 metrů. Proti černému bratříčkovi je asi tak dvojnásobný. Respekt budí i na dálku.

Ale výhrou v loterii je potkat matku s mláďaty. Tato byla asi tříletá. Dováděla, prala se, nádherné představení. Lidi berou jako součást přírody, nejsou pro ně nebezpečí a ignorují je. Tady k nám přišli až tak na 40 metrů. A to už první ze zvědavých turistů nedávali a začali pomalu ustupovat. Včetně nás. Dám sem plné fotky, ať si to taky vychutnáte.

Nejsou k sežrání?

Svou hrou trénují na budoucí boje o přežití.

Mamina bedlivě sleduje okolí, zatímco si prcouši hrají.

Ale je to nádherná holka z přírody. Úplně jak z obrázků z učebnic, když jsme se o medvědech učili. Prostě ženská k sežrání.

Na druhé straně představit si, že by mě objala ... no asi radši ne.

Zdroj: Odkaz

Zdroj: Odkaz

Všechny fotky dělal autor osobně.