Tak už je konečně jasno o co na Ukrajině jde

Léta bojů, tisíce mrtvých, rozvrácené hospodářství, vzájemná nenávist mezi nejbližšími sousedy. To vše je výsledek ruského snažení na východě Ukrajiny. 

Slyšeli jsme mnoho teorií o fašistickém puči v Kyjevě, Majdanu zinscenovaném EU, USA a NATO, a další bláboly ruské propagandy. Nejčastěji zaznívalo, že Ukrajina chtěla předat přístav v Sevastopolu do rukou NATO. Sice to bylo již mnohokrát vyvráceno jako totální nesmysl, ale i kdyby to třeba měla být pravda, to jako Ukrajina nesmí rozhodovat o svém území?

            Nesmí! Rusko to ukázalo nejdřív zabráním Krymu a následně všemožnou podporou východoukrajinských separatistů, především vojenskou. To bylo řečí o diktátu Kyjeva a snahou osamostatnit se. Osvobodit se od utlačovatelské ukrajinské vlády. Teď to vůdce proruských doněckých separatistů už řekl naplno.

            Alexandr Zacharčenko vyhlásil stát Malorusko, jakožto nástupce Ukrajiny. Aby to pro začátek moc nebilo do očí, tak ne úplně na celém území Ukrajiny. Nedělám si iluze, že i na ten zbytek má v budoucnu dojít. Hlavním městem bude samozřejmě Doněck, Kyjev má zůstat jen kulturním a historickým centrem nového státu. Rozuměj: kulturním centrem ukrajinské menšiny ve státu který bude mít v názvu slovo Rusko. Jak příznačné.

            Velice významná reakce je z druhé separatistické proruské oblasti - Luhanska. Jeho předáci toto vyhlášení Maloruska nepovažují za smysluplné. O ničem totiž dopředu nevěděli. Pokud by ale z Doněcku přišel nějaký návrh, tak ho luhanská skupina posoudí. Přeložte si to tak, že oni za tím nestojí, oni nebudou ti, o kterých se bude psát v učebnicích jako o iniciátorech, oni nebudou mít žádné zásluhy. Ale kdyby se o tom s nimi jednalo od samého počátku, tedy by jim připadly případně nějaké vedoucí posty a zásluhy, tak by o tom samozřejmě uvažovali.

            Je tedy naprosto jasné, o co šlo v Ukrajinském konfliktu od samého počátku. Vymazat Ukrajinu z mapy světa a když už toto území nepatří k SSSR, tak aby aspoň patřilo k Rusku. Proto Rusové neváhali a neváhají investovat nepředstavitelné finanční, materiální, ale především i lidské oběti do tohoto konfliktu.

            Současné vyjádření Zacharčenka je takový pokusný balónek. Čeká se na reakce a odezvy ze všech směrů. I proto je reakce Moskvy zdrženlivá, nikoliv však odsuzující. A když se ukáže, že se zase tak velký odpor nekoná, přistoupí se k dalším krokům. Jako vždy.

            Nedivme se že v Pobaltí, kam Rusové po okupaci v první polovině dvacátého století také importovali své lidi, kteří tam sídlí do dnes, a působí jako pátá kolona, mají z východního souseda opět strach.