Státní dluhy podle Paroubka

Zvykli jsme si již na nabubřelé vyjadřování tohoto naducance. Bohužel. A bohužel mě to občas ještě i zvedne ze židle.

Foto: Michal Sula, MF Dnes.

Tak česká televize v neděli odvysílala ve zprávách naprosto nezkresleně suchá čísla o státním dluhu, jeho výši, kdy a jak rostl, co nás stojí na úrocích. I člověk v podstatě nedotknutelný, náměstek ministra financí p. Janota, naprosto nezaujatě suchým úředním jazykem komentoval nesmyslnost největšího růstu státního dluhu v době největšího hospodářského růstu, a to bylo za dob vlád sociální demokracie. Pan Janota to asi již má za pár do důchodu, protože při známé pomstychtivosti oranžového bratrstva po vyhraných volbách nevydrží v úřadu ani minutu.

            Komentář nejvyššího náčelníka socanů na sebe nenechal dlouho čekat. „Na dluhy již zadělaly Klausovy vlády v devadesátých letech“. Prasečí lalůček v podbradku se při tom potměšile zavlnil a z očí jiskřilo vědomí vlastní geniality. Tak jsem to těm našim voličům zase vysvětlil, mu jistě blesklo hlavou. Podle této logiky věci by však i na onen vysoký růst v době vlád sociální demokracie musely tedy také zadělat Klausovy vlády v devadesátých letech. To již nedodal. Ne, ne pane Paroubek, všichni si pamatujeme např. již legendární pastelkovné, nebo příspěvky na provoz mobilního telefonu a další výstřednosti. Pro objektivitu dodávám, že i pravice neváhala se při lovu voličských hlasů pod něco z toho spolupodepsat.

            Žádný polistopadový politik nevzbudil tolik emocí jako Paroubek. Co špíny se vykydalo na Havla, Klause, Luxe, Zemana a kolik by jich ještě šlo vypočítat. Ale nikdo to nedotáhl tak daleko, aby se tiskly samolepky se zákazem vstupu pro Paroubka a majitelé hospůdek a krámků si je v poměrně hojném počtu vylepovali na dveře. I rodinné domky jsem již s těmito nálepkami zaznamenal.

            Také přidám trochu čísel. Ročně zaplatíme jenom na úrocích 50 mld. korun. Zdůrazňuji, to jsou jen úroky. Na splácení jistiny ještě po listopadu nešla ani koruna!  A ještě jednou podtrhnu to slovo ročně. To číslo je naprosto gigantické. Každý si sám může spočítat kolik kilometrů dálnic, nebo nemocnic, nebo škol, nových policistů, učitelů a bůhví čeho ještě by se za to mohlo zaplatit. Rok co rok, každý rok. Udělám jenom jeden jediný příměr. Naše voličstvo, které tak nenávidí poplatky u lékařů by mělo vidět, že za tuto sumu by nejen nemusely tyto poplatky existovat, ale ještě bychom mohly za každou návštěvu lékaře těch 30 korun dostat. Na to by to stačilo.

            To nejsmutnější pro mě je, že to naše voličstvo momentálně v nadpoloviční většině, na tyto žvásty letí. Nevidí tato suchá čísla. Na to by museli trochu přemýšlet. Vidí svého velkého vůdce stáda, jak to Topolánkovi zase nandal! A toho Klause jak zesměšnil, to je on. To je mého srdce slon! U mě to neplatí. Já říkám jen jediné. Pane Paroubku neděkujeme, ale už odejděte.