Rozpad EU nastal

Ale nikoliv díky uprchlické krizi, to padne jenom Schengen. Rozpad EU jako hospodářského celku nastal na posledním summitu kývnutím na požadavky Velké Británie. 

            Jde o to, že rodiče pracující ve Velké Británii, kteří nechávají své děti např. v České republice a jezdí za nimi třeba jednou měsíčně, budou mít ve Velké Británii nárok na dětské přídavky pouze ve výši obvyklé v domovské zemi, tedy v tomto případě v České republice.

            Na první pohled to zní logicky a rozumně. Přichází ale ono ALE.

            Džin z lahve byl vypuštěn a už se ozvalo Německo i Rakousko, že je to rozumné a budou o tom uvažovat. V tom případě se ale místních vlád budu muset (obrazně) zeptat, zda svým důchodcům, kteří berou německý důchod a přinejmenším půl roku tráví třeba ve Španělsku nebo i na Balkáně, budou krátit důchod na úroveň běžnou v destinacích jejich pobytu a to minimálně po tu část roku, kdy tam budou pobývat? To je naprosto identický příklad. Ty vlády to neprovedou, samozřejmě. A proč? Protože jsou to jejich občané. A už jsme u toho, že neexistuje dlouhodobý sen všech bruselských byrokratů, tedy jednotná Evropa se vším všudy. Stále tu budou občané vlastní a cizí. Nechci říkat první a druhé kategorie, to by bylo laciné. Ale prostě občané bohatších a chudších zemí a ti bohatí pomalu přestávají mít chuť ty chudší dotovat. Toto je krok zpět od integračního procesu a odmítám hodnotit zda kladný nebo záporný.

            Ještě paradoxnější situace by nastala, kdyby naprosto v duchu výše uvedených úvah, se český důchodce rozhodl trávit své stáří třeba na Francouzské riviéře a po českém státu by požadoval, aby mu vyplácel důchod na úrovni běžné v místě jeho pobytu. A svých práv by se dovolával u evropských soudních instancí. Absurdita.

            Proto i ten britský požadavek je absurdní a tím, že na něj zbytek Evropy kývl, započal hospodářský rozklad EU. Teď už je jen otázkou, kde to skončí.

            Pokud se vrátíme někam do osmdesátých let, tedy v podstatě do zóny volného obchodu, tak to bude v pořádku. Zapomeňme ale už na volné hranice (to drtivou většinu našinců nemrzí), ale zapomeňme i na možnosti volného pracovního trhu, možnosti mladých studovat v zahraničí, možnosti firem naprosto volně obchodovat přes hranice. To vše pomalu skončí. Nastal krok první a další budou logicky následovat. Šakrohlídi si budou škodolibě mnout ruce, já říkám, že zlatá devadesátá léta jsou pryč.

            Evropská unie i ve smyslu sjednocené Evropy nebyl omyl a ani to není špatná myšlenka. Ale musela by se realizovat se státy nebo národy, které mají naprosto srovnatelnou životní úroveň, výši HDP na hlavu a v podstatě i výši daní a sociálních programů. Jinak budou vždy ti bohatší dotovat ty chudé. A neradujme se, že se konečně EU rozpadá.

            Uvědomme si, že my jsme ti chudší a dotace od bohatších pomalu ustanou. Na všech úrovních. A nemysleme si, že nám to v našem dalším rozletu nějak pomůže. Opak bude pravdou. Doba obnovy našich měst a vesnic, stavby čističek, komunikací, obchvatů, cyklostezek, nových továren, přeměna ze socialistické šedi na dnešní barevné a pěkné Česko, zahraniční pracovní a studijní příležitosti, to vše skončí. Sami na to nemáme. A mít nebudeme. Tak jen doufejme, že ten rozpad se někde zarazí a nedojde k destrukci úplné.