Rozklad sociální demokracie v přímém přenosu

Volební preference padají a na povrch vyplouvají další a další jednotlivci, kterým ani tak nejde o vlastní stranu, jako vlastní ambice. Byť jsem bytostně pravicový volič, tak ale chápu že levicová opozice je potřeba.

Ale rozumná, nikoliv extrémistická typu komunistů. A ta rozumná levice nám pomalu jde do kytiček. Nejsmutnější je, že na tom má velkou zásluhu prezident republiky. V zájmu vlastní pomsty a vyřizování si osobních účtů neváhal tuto stranu, která mu pomohla nahoru, v podstatě potopit. Po mně potopa, jak by řekl klasik, ale osobní ego je naplněno.

Sociální demokracii nepotopila ani minulost, a že stála za to. Připomeňme si kauzy biolíh, kakaovou aféru, Unipetrol, "Pět na stole v českých",  útěk a směnky Radovana Krejčíře, byt Stanislava Grosse a nakonec jeho zázračné zbohatnutí na prodeji akcií, podnikání Šárky Grossové, tajný policejní tým Mlýn, kauzu "Mlátička" Pavel Přibyl, střet zájmů ministra Zgarby, kauzu Fencl - Palas - Madeta, Diag Human, Grippeny, zmizení 46 milionů korun vymožených z Peru, jako splátka dluhu, ČEPRO, IPB, arbitráž CME, kauza Karla Srby, Internet do škol, tunelování podniku Liberta, prodej bytů OKD p. Bakalovi pod patronací Bohuslava Sobotky, zatknutí hejtmana kraje Davida Ratha se 7 miliony v krabici od bot, vraždění kolotočářů na akcích ČSSD, nejnověji Paroubkovy miliony v trezoru, a co já vím ještě. U žádné jiné politické strany se nenajde tolik hříchů, tolik předních funkcionářů, kteří to dotáhli až před soud, a přesto je v podvědomí lidí stále vnímána jako nejhorší korupční strana pravice, potažmo ODS. Takže mediální zvládnutí lze ČSSD pochválit.

Do letošních komunálních voleb vstupují socialisti opět sliby všeho zadarmo, všechno všem, financovat netřeba. Dle volebních preferencí jim to snad už voliči nežerou. Ale že nám to trvalo, než jsme to pochopili! Vzpomeňte si na slib zrušení 30 Kč poplatku u lékaře, následné vítězství ve volbách a poté opět plné čekárny. To se nám fakt vyplatilo.

Jedním z posledních hřebíčků do rakve od prezidenta bylo nejmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraničí. O důvodu můžeme spekulovat. Buď je to nesouhlas s jeho politikou (jak tvrdí pan prezident, ale co je mu do toho?), nebo, a to pravděpodobně, odplata za to, že v prezidentské volbě podporoval Miroslav Poche protikandidáta.

Ostatně pan prezident udělal zase naschvál druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli Milanu Štěchovi, když schůzku o zahraniční politice zorganizoval tak, aby se jí nemohl zúčastnit. A možnou účast jeho zástupkyně označil za nevhodnou, protože by se pak na Hradě hrála druhá liga. Tomu nerozumím. To by byl přeci posun k lepšímu. Vždyť momentálně na Hradě sídlí tak leda okresní přebor, a ještě k tomu ruský.  Ale opět se pan prezident vymezil vůči někomu, kdo je sociální demokrat tělem i duší. A právě proto ho asi nesnáší. 

Nejhorší ale je, co na to sociální demokracie. Žádné bouchnutí pěstí do stolu a nůž na krk premiérovi: buď Poche nebo odchod z koalice! Jenom opatrné kličkování.

Ale upřímně řečeno si za to opět mohou socialisti sami. Miroslav Poche má být ministrem z toho důvodu, že velmi ovlivňuje pražskou organizaci a ta dodala dostatečný počet hlasů pro předsednický post p. Hamáčka. A proto je Miroslav Poche neodstranitelný. Tak jestli to uvnitř sociální demokracie chodí takto, že nevítězí ideje a myšlenky, ale zákulisní praktiky, tak pak si asi ten zánik strany je nutno přát. S demokratickými principy i uvnitř sama sebe je hodně na štíru. Ale dodávám, že z českých politických stran v tom není sama. Od strakovky netřeba ani daleko odbíhat.