Ronald Reagan - pan prezident

Jemu vděčím za to, že jsem v podstatě celý svůj produktivní život prožil ve svobodě. Gorbačov byl jen důsledek, Reagan byla příčina. To mi nikdo nikdy nevymluví.

Připomeňme si třeba jeho výrok: „Pane Gorbačove, zbourejte tu zeď“. Myšlena zeď rozdělující Berlín. To on položil komunismus a komunisty. To on prohlásil Sovětský svaz za říši zla, aby ji nakonec zničil. A osvobodil tak národy východní Evropy od poroby nastolené druhou světovou válkou. Dobré si to uvědomit v souvislosti s kulatým výročím ukončení této lidské katastrofy.

Knihovna Ronalda Reagana u kalifornského Simi Valley se začala stavět ještě za jeho života. Ronald Reagan se osobně účastnil položení základního kamene a po dokončení tam zval i největší světové státníky. Rádi přijížděli, byť Ronald Reagan již v úřadě nebyl. Tak se sem podívala třeba i Margaret Thatcherová, další významná postava konce studené války.

Dnes je knihovna muzeem Ronalda Reagana, kde se o něm dozvíte úplně vše, místem konferencí, přednášek a samozřejmě vzpomínek. Uvnitř najdete třeba i dokonalou kopii Oválné pracovny z Bílého domu, jak vypadala v době jeho úřadu. Pracovní stůl mu osobně darovala královna Alžběta.

Mě ale, jako člověka technicky založeného, zaujala expozice prostředků, kterými se přepravoval.

Po limuzíně přišel s prohlídkou na řadu vrtulník, kterým létal většinou na letiště, nebo z něj.

Uvnitř zjistíte, že to s tím místem až tak velkorysé nebylo. Křeslo se státním znakem – to snad ani nemusím psát kdo v něm sedával.

Ale teď přichází zlatý hřeb programu. Prezidentský speciál s označením Air Force One. Tedy pouze v momentě, kdy je americký prezident na palubě. To označení ale může nést třeba i onen vrtulník. Nicméně letadlo Boeing 707 ho nesl dlouhé hodiny při zahraničních cestách amerických prezidentů.

Do služby byl zařazen po 200 hodinách leteckých testů 4. srpna 1972. Délka 46 metrů, rozpětí křídel 44 metrů, dostup 13 kilometrů, dolet 10700 km a rychlost 870 km/hod.

Pamětníci ten letoun znají z televizních záběrů, když Reagan vystupoval v Ženevě nebo v Moskvě. A najednou stojíte u něj a máte ho před sebou. A co víc. Pustí vás dovnitř a vše vám nadšeně vysvětlí.

Letadlo pilotovali samozřejmě nejzkušenější důstojníci (piloti) leteckých sil.

Za kabinou pilotů je kuchyňka, která byla určena jen pro prezidentský pár a nejbližší spolupracovníky. V zadní části letadla je pak další pro všechny ostatní včetně cestujících novinářů.

Komunikační centrum. O významu, možností spojení, šifrování, o tom všem asi do dnes nevíme úplně všechno. Dole pod stolem se nacházel i onen pověstný atomový kufříček s kódy pro odpálení atomových zbraní.

Mrazí vás v zádech, když si uvědomíte, že právě v tomto křesle sedával osobně pan prezident Ronald Reagan. A nejen on. I jeho předchůdci a následovníci.

Díváme se na prezidentské apartmá. Vpravo rozkládací gauč, kde se prezident mohl natáhnout a během letu připoutat. V pozadí ložnice první dámy. A úplně vzadu koupelna prezidentského páru.

Jídelna pro prezidenta a nejbližší spolupracovníky. Například ministry obrany a zahraničí. Používala se i jako konferenční místnost. V popředí, kde vidíme provaz, byla stěna, aby bylo zajištěno soukromí a letoun zůstal průchozí. Na stole šanony s poznámkami. To dnes obstarají tablety.

Další v pořadí je jídelna pro nižší pracovníky. Zde například sedí důstojník, který neměl na práci nic jiného, než nosit atomový kufřík a být neustále co nejblíže k prezidentovi.

Zde jsou sedadla pro významné hosty. Samozřejmě s vlastním telefonem.

Méně významní hosté se na stejné šířce již museli vejít tři.

A tady, při pohledu odzadu, tedy v poslední části letadla, jsou místa pro novináře. Ti seděli v uspořádání 2+3.

Boeing 707 s číslem 27000 sloužil prezidentům Nixonovi, Fordovi, Reaganovi, H.W. Bushovi, Clintonovi a W. Bushovi. Pak byl nahrazen přestavěným Boeingem 747. To letadlo každý znáte. Je zvané Jumbo jet a je nezaměnitelné s hrbem v přední části, která je dvouposchoďová. Dnešní Air Force One je 3x větší než tady představený B707.

Ale začátek své návštěvy, i konec, dělám u toho nejpodstatnějšího místa – u hrobu Ronalda Reagana s jeho manželkou a v duchu si říkám: Děkujeme pane prezidente!

Všechny fotografie pořídil autor osobně.