Překladový slovník českých vlekařů

Při pozorování prvních lyžařských kroků mého synovce, jsem u dolní stanice vleku vyslechl velmi mnoho zajímavých hlášek. Pro čtenáře neznalého poměrů na českých horách přikládám i překlady. Tučně vyznačeny jsou citáty doslovně odposlechnuté minulý týden na jednom vleku v Jizerských horách.

Tomáš Flaška

Jeden ze začátečníků vypadl z vleku před prvním sloupem a zoufale se snažil opustit dráhu vleku. Vlekař 1 vlek promptně zastavil a volá: "Vypadni, vypadni". Zřejmě tím myslel: "Mohl bys prosím opustit dráhu vleku, abych to mohl pustit, utíká mi tržba". Když se chlapec junior velmi neohrabaně a obtížně konečně dostane mimo dráhu vleku, prohodí vlekař 2 k vlekaři 1: "Ten se hejbe jako invalida". Tuším význam: "Moc mu to ještě nejde, ale to se poddá".

Můj švagr se přeci jen rozhodl, že pro začátek zaplatí svému synkovi aspoň hodinu výuky v lyžařské škole. "Dobrý den, mohl bych vám sem prosím dát kluka?". "Počkejte do druhé hodiny, to mi skončí dopolední turnus". Podle následujících událostí tím asi bylo myšleno: "Snad tě to čekání přestane bavit a vypadneš". Zhruba 20 minut po druhé, když se učitel konečně uvolnil a švagr se k němu přibližoval, pouze uviděl že učitel rovnou přebírá novou skupinku holandských chlapců. Jeho myšlenka možná byla: "Z jejich rodičů by mohlo třeba kápnout větší dýško".

V mezidobí nastupuje dole pán středních let. "Mohl byste mi to prosím zpomalit?". Zjevně překvapený vlekař 2, který je zvyklý zpomalovat pouze malým dětem, překvapeně prohodí: "Komu?" a vrhne opovržlivý pohled na lyžaře. Domnívám se, že myšlenkový pochod byl asi: "To snad ne, to tu budu ještě obskakovat staré dědky?". Ale pak zpomalí. Je potřeba dodat, že i u lyžařů, kteří potřebují vlek zpomalit, se nastupování děje převážně samoobslužně.

Tentýž pán má zjevně velké problémy a cestou k prvnímu sloupu to vypadá, že to neustojí a asi spadne dozadu. "Ještě si na to sedni, vole", prohodí tentokrát vlekař 2 k vlekaři 1. Předpokládám, že tím myslel:"Snad se pán příliš nezakloní a nevypadne!"

Švagr druhý den zavítal do půjčovny lyží, že synkovi půjčí výbavu. "Otvírací doba od 09:00 hodin". Význam této tabulky je jasný: "Před 09:20 sem nikdo nelezte, protože bychom se dostatečně nevyspali".

Vlekař 3 si vyjel nahoru a u horní točny si vzal k sobě dva asi 15leté kluky: "…. máte žlutou kartu!" (to mám zprostředkovaně). Ale asi tím chtěl říci: "Kluci prosím vás nevystupujte předčasně, nám by to mohlo shodit lano. Já bych vás musel případně vyloučit z přepravy".

Synovec po nějakém čase zkusil též velký vlek. Jako mnoho nováčků vypadl ještě před prvním sloupem. A neznalý poměrů, že má odjet stranou a bočním vstupem projít kolem vlekaře a nechat se opakovaně vypustit se přímo spouštěl k nástupnímu místu. "Kam to lezeš!!??" křičí vlekařka 4. Když kluk konečně uhne stranou, už mu nic neříká a mlčky ho nechá zařadit se na konec fronty. Asi měla na mysli:"To nevadí, zajeď na stranu a přijď ke mně zprava, já tě pustím znova".

Pro úplnost s laskavým svolením svého přítele Martina přidávám ještě jeho zkušenosti z nedalekého známého západokrkonošského střediska. Nahoře při výstupu z lanovky polehávali (většinou snowboarďáci) a opravdu překáželi. Ale reakce vlekařů byla silně nepřiměřená: "Vypadněte, vypadněte odtud, vy debilové". Něco jsem si vyslechl i já: nahoře jsem se nějak zapomněl a vyskočil ze sedačky na poslední chvíli. Následoval příval "silně vyřčených slov" - až jsem se bál otočit, ale laskavá ta slova určitě nebyla. No a poslední: dole na nástupu byl za turniketem u závor celkem velký sklon k jezdícímu pásu. A znáš to: před tebou lyžař, otevře se závora, on vjede na pás a závora se zavře. A ty musíš překonat ty cca dva metry k závoře. Tak tam k ní pochoduji a na tom sklonu se mi to trochu rozjede, tak se sehnu a chytnu podélného zábradlíčka a lehce (ale opravdu lehce) dorazím na závoru. Ta mě vzápětí pouští, najíždím na pás a najednou: "Ještě mi to rozbij" (ale rozuměj - to nebyl žádný klidný hlásek, to bylo zařvání, že jsem se lekl a jen tak špitnul: "vždyť jsem tam dojel lehce...". "Vždyť jsem tě viděl". A to byla má poslední jízda. Tenhle způsob jednání při svých předčasných šedinách nemusím.

Také máte dojem že nejsme na horách vážení zákazníci, ale obtížný hmyz? Já ne, jsme vítáni, protože peníze neseme. Ale moc za ty peníze chtít nesmíme. A pokud neumíme pořádně lyžovat, nebo jezdit na prkně, tak budeme pořád jen ti lufťáci, co jim, horalům, nesahají ani po kolena.