Potěšitelná zpráva z Ruska

Dnes přišla zpráva, že Škoda Transportation dodá do petrohradského metra další dávku vagónů. Nemohu jinak, než si vzpomenout na naše začátky metra a zákaz vagónů ze Škodovky.

Metro se v Praze začalo stavět v roce 1969. Zprvu byla plánována podpovrchová tramvaj. Koncept na metro byl změněn pár měsíců po začátku stavby, ale to již byla rozestavěna stanice hlavní nádraží. Proto nemá ostrovní nástupiště, ale koleje uprostřed.

V metru měly původně jezdit české vagony. Při jedné brzdné zkoušce na Kačerově ale jeden z nich nedobrzdil a havaroval. To byl důvod, dle mě spíše záminka, proč bylo od dalšího vývoje upuštěno a bylo rozhodnuto, že v pražském metru budou jezdit vagony sovětské. Již tenkrát to byla v podstatě nerozvíjená kopie vagónů newyorského metra z 30. let 20. století. Byly tak těžké, že již hotový nuselský most (délka cca 480 m, výška nad údolím 42 metrů), jehož tubusem linka metra vede, se musel zpevňovat. Strojvedoucí tak mžourali do tunelů, že původní světlomety se záhy musely vyměňovat za normální automobilové.

Pak došlo v roce 1974 k slavnostnímu otevření metra a samozřejmě davovému návalu. Linky povrchové dopravy byly totiž upraveny tak, aby co nejvíce lidí bylo nuceno používat metro. A metro nestíhalo a bylo nacvakané k prasknutí. Proč? Protože stanice byly dost dlouhé na to, aby souprava měla pět vagónů, ale předepsané vagóny ze sojúzu jaksi soudruzi nestíhali vyrábět a dodávat a tak dlouho jezdily vlaky metra pouze s třemi vagony.

Ale Češi vyvíjet, vyrábět a dodávat nesměli.

A tak dnes, 50 let poté, potěší zpráva, že Škodovka pro změnu dodává vagony do Ruska. Nevím, co je s ruským výrobcem vagónů metra. Jestli ještě vyrábí, nebo zda vůbec existuje. Ale určitě si dnes petrohradský dopravní podnik mohl vybírat z více dodavatelů a evidentně vyhrála plzeňská Škoda. Ať už cenou, nebo kvalitou, či servisem nebo vším, nevím. Ale Škodovka to přečkala a rozhýbala se, byť sovětští přátelé tenkrát dělali vše pro zadušení české konkurence. Nebo snad ani ne to, jako pro podporu vlastního zaostalého výrobce. Co dělá dnes ten? Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.