Po volbách to nebude ani k smíchu, ani k pláči, ale na ...

Mladý perspektivní politik s tváří spalovače mrtvol asi před týdnem prohlásil: „Máme absolutní morální právo zvednout daně bohatým“.  Asi náš budoucí ministr financí.

Neuvěřitelné je, že to prohlásil člověk, který nikdy žádné peníze prací nevydělal a který si pořídil byt tak, že zneužil cestovní náhrady. Mimochodem, podobný delikt v Anglii skončil u čtyřech poslanců vrácením náhrad, a následně soudem. V jakékoliv české soukromé firmě by zaměstnanec za zneužití cestovní náhrady přišel s velkou pravděpodobností o místo. U nás je to nejpopulárnější politik a vzor pro uplatňování morálky, kandidát na ministra financí.

Humorná je představa, že se zvýšeným zdaněním bohatých významně zlepší bilance státního rozpočtu. 0,2% lidí s nejvyššími příjmy (tj 10 000 nejlépe placených) je srovnatelná skupina s počtem zahraničních managerů a zaměstnanců, kteří zde platí daně, protože je místní sazba výhodná  a pro některé firmy je to jeden z důvodů pro umístění sídla centrály u nás. Lze předpokládat, že se výběr daně od těchto nejvyšších příjmových skupin v celorepublikovém součtu spíše sníží než zvýší, to již velmi dobře vysvětlili mnozí odborníci. Předpokládat opak by znamenalo podceňovat inteligenci uvedené skupiny plátců daní. Stát může přijít o významnou část daní od zahraničních pracovníků, kteří mohou přemístit svou daňovou povinnost i do jiné země a dost možná i se sídlem společnosti. A že by si čeští manageři a podnikatelé také nenašli způsob jak legálně optimalizovat daňovou povinnost se neobávám.

Méně humorná je představa, že výše uvedený politik opravdu věří tomu co říká. Pokud by to byl jen politický marketing a tedy způsob jak přilákat co nejvíc voličů díky přirozenému národnímu sklonu k závisti, tak je to pochopitelná součást předvolebního boje. Mirek Dušín by s tím nesouhlasil, ale kdo by se tím trápil. Bohužel se obávám, že se po vítězství ve volbách chystá ČSSD s podporou KSČ(M) uvést své představy o řízení země do života.

Bude třeba zvýšit dohled nad tím, kdo má jaký majetek a jak ho získal (finanční policie); bude třeba zabránit tomu, aby někdo investoval v zahraničí (omezení vývozu kapitálu a případně směnitelnosti měny); možná by bylo vhodné zvýšit sledování toho, co vlastně ti bohatí a možní budoucí bohatí dělají (úřad pro preventivní potírání možné budoucí protistátní činnosti); možná by lidé neměli až tolik cestovat (posílíme celní službu a po vzoru Rakouska a Německa rozšíříme šikanu turistů formou kontrol a prohlídek i na naší stranu hranice). Následně bude asi vhodné zefektivnit spolupráci všech výše uvedených a jim podobných složek do jedné organizace - v televizní soutěži o nejlepší název vyhraje nic neříkající zkratka STB. Vybraná skupina spoluobčanů bude rozhodnutím nezávislé vládní komise z výše uvedeného sledování na základě schváleného specielního zákona vyloučena.

V této souvislosti mě napadá zábavná historka, kterou mi vyprávěl kolega a která ve světle dnešní perspektivy přestává být až tak zábavná. Stalo se to na konci roku 1989, kdy se po několika pivech v restauraci nechal slyšet známý nemakačenko a dlouholetý člen strany. „Jen si to teď klidně vezměte, dejte to hospodářství dohromady a my vám to za dvacet let zase sebereme a budeme si dalších 40 let užívat.“

Bohužel pravice dělá úplně všechno pro to, aby se výše uvedený vizionářský scénář naplnil. Sebedestrukce ODS už přestává být k smíchu a začíná být k pláči. Vrcholný křesťanský politik se soudí o pochybné dědictví činžovního domu s charitativní organizací. Už i vysoký představitel nové pravice se nechal přistihnout při současném využívání ministerské limuzíny a inkasem poslaneckých cestovních náhrad. Argumentací, že to kompenzuje tím, že dává peníze na charitu, mne už ani nerozesmál.

Politik, který považuje svou činnost za službu veřejnosti je dnes v našich krajích vidět opravdu zřídka. Ti, co jsou u koryta, nejen žerou (nejlépe za čtyři roky na celý život dopředu, což je pochopitelné) ale mlaskají u toho (což je neslušné) a dokonce nám při tom i prdí pod nos (což je nechutné).