Po taxikářích a směnárnících se vracejí i restaurace

Myslel jsem si, že jev s dvojími cenami z dob socialismu je už za námi. Mýlil jsem se. Vrací se, a s velkou razancí.

Nádherné dubnové odpoledne. Sluníčko pálí a vyhlídkové posezení ve Ville Richter (www.villarichter.cz) pod Pražským Hradem naprosto svádí. Výhled je úchvatný. Z asi 20 stolů obsazeny tak dva. A společně s několika německými přáteli se rozhodneme, že posedíme a dáme si jedno vychlazené. Vzhledem k naprosté výjimečnosti místa a i k tomu, že rekonstrukce musela moc stát, chápeme, že třetinka piva stojí 65 korun. Za ten výhled to prostě stojí!

Za chvíli před námi přistanou čtyři orosené sklenice. Společně s nimi i účet vytištěný v angličtině, kde je uvedeno „Service not included“ (= obsluha není v ceně). Číšník při pokládání účtu velmi hlasitě tuto větu ještě pro jistotu přečte. Pro peníze se vrací obratem. Pro jednoduchost píši dále v češtině, byť se celý dialog odehrával v němčině. Namítáme, že si asi dáme ještě jedno. Je nám vysvětleno, že sedíme v otevřeném prostranství, kde není přehled o hostech. Proto číšník prosí o pochopení, že musí kasírovat hned. Chápeme to a bez reptání platíme 4 x 65 = 260 Kč. Číšník bere do ruky účet a tužkou dopisuje + 10% service. A natahuje ruku. Namítáme, že to není uvedeno v jídelním lístku a odmítáme. Odpovědí je nám jediné: „Nashledanou“. Chápeme, že další pivo již nedostaneme.

Po několika minutách jde číšník s nápoji kolem nás k jinému stolu. Cestou u nás zasyčí něco ve smyslu, který nelze reprodukovat. To je už na mě moc, přestávám mluvit německy, vytáčím telefon uvedený na účtu a chci mluvit se šéfem.

Ten se po chvíli dostaví, omluví se a tím to končí. Zda chceme další pivo, se již stejně nikdo nepřišel zeptat. Obsluhující personál nás pro jistotu již vynechal zcela.

O týden později s jinou skupinkou zacházím do světově vyhlášené kavárny Slavia na Národní třídě. Můžete hádat, jaký nápis, tentokrát dokonce zvýrazněný žlutým fixem (!) nás čekal na účtence. A to jsme měli celkový účet za asi 4000 korun a jednotlivé položky také spíše připomínají drahotu (viz http://www.cafeslavia.cz/files/jidla2009.pdf).

Skutečnost, že tyto účtenky již tiskne tiskárna a věta není dopisována rukou, dokládá, že nejde o iniciativu obsluhujícího personálu, ale o jasný podnikatelský záměr majitele.  Jsem přesvědčen, že v české jazykové verzi účtenky se nic takového neobjevuje.

Rada pro cizince: vynechejte všechny ty světoznámé pražské podniky a choďte do menších zapadlých restaurací ve vedlejších uličkách.

Útěcha pro tuzemce: buďte rádi, že mluvíte česky. Ušetříte hodně peněz.

Vzkaz pro podnikatele v cestovním ruchu: vůbec se zbytečně nedivte a začněte u sebe.