Modrá obloha by byla kýč. Takhle je to jak z čítanky.
Občas je to i zvlněné a tak je co fotit. Užíváme si to.
Takhle se tu suší kukuřice.
Tankování je obvykle s Radlerem. Nikdy jsem tomu moc neholdoval, ale na žízeň, vychlazený, nemá chybu. Dostanete ho všude přímo z lednice, kombinace piva a grapeové limonády za cenu kolem 2 Eur osvěží, i nakopne.
I takto lze zaparkovat auto.
Nelze nic jiného než konstatovat, že krajina je opravdu nádherná.
Žiletkový drát na slovinsko-chorvatské hranici.
Žiletkový drát na slovinsko-chorvatské hranici.
Hlavně jsme opustili alpský kraj a pohybujeme se v oblasti vinařství. Tomu přizpůsobujeme i naše občerstvovací zastávky.
O tohle během našeho cestování nemáme nouzi. Všude kravičky, oslíčkové, čápi, poníčci a koně, ovečky a kočičky.
I toto bylo součástí expozice, běžně nepřístupné.
Jak již uvedeno dříve, běžní obyvatelé místní krajiny.
Toto je důkaz, že nejsme žádná ořezávátka. Ale občas jsme tlačili. Ale i to se do výkonu započítává.
Ta telátka mohla být stará pár dnů. A ta kravička na ně koukala, jakoby nevěděla co se to děje a co má dělat.
Náš dnešní mokrý podvečerní dojezd.
To je důkaz, že jsme nejezdili jen po asfaltu.
A zase na chvíli opouštíme Slovinsko. Dostáváme se tak do třetí země našeho cykloputování.
Dojezd do Terstu po bývalé železnici.
Tak občas projíždíte i tunely.
Vrcholové foto na náměstí. Tedy vlastně přímořské foto.
A ještě jednou celý tým, tentokráte s tím terstkým náměstím v pozadí. Zleva: Ondra, Bóža, Luděk, Martin a autor této reportáže Tomáš.
Před námi se zase pomalu objevují Julské Alpy.
Nadmořská výška stále přibývá.
Dnes jedeme tak, že celý den potkáváme opravdu minimum lidí.
Pomalu stále stoupáme a večer se blíží.
Aby bylo jasno - opravdu nejezdíme výhradně a jen a pouze po asfaltu.
Západ slunce před posledním sjezdem.
Večerní odměna pro benjamínka Ondru.
Projíždíme malými vesničkami, kde jen občas někoho potkáme.
Čekání na vlak u Podbrda.
Skoro celý tým, bez autora této fotky.
Začíná jedno z dalších stoupání.
Chvilka duchovního rozjímání.
Jeden z mnoha válečných památníků. Mají jich tu podstatně víc než my.
Ta nesmí chybět skoro nikde.
Okamžik, kdy jsme překonali hranici 800 km.
Tak jako první den, i tentokrát Martin při obědě zabral. Asi už cítí blížící se konec.
Pod námi je už údolí s městem Kranj a vedle pak start/cíl Visoko.
Poslední cukrárna asi 6 km před cílem.
Nezbytná výbava pro zprovoznění auta.