Občanem druhé kategorie jako Čech, v Česku a díky Čechům

Nemusíte se tak cítit díky dvojí kvalitě potravin, nebo policejní šikaně v zahraničí, či pracovním podmínkám v EU. Stačí trávit volný čas doma. 

Vezmu to zkrátka. Jste cizinec a nemluvíte česky? Zajdete do restaurace, pěkná zahrádka s živou hudbou. Pár hodin se rozšoupnete a pak se nestačíte divit. Vlastně se už nedivíte, protože na to jste poměrně zvyklý. 

Pivo Staropramen za 61? To je v pořádku, je zde přeci hudba.

Ale ouha, ono je zde i vstupné za 42. No dobře, to nevadí, na to mají právo. Horší je to už s tím kečupem k jídlu. Nikdo ho nechtěl, ale k té bagetce se jaksi za příplatek s tatarkou podává automaticky. Kečup sestával z toho, že na stole přistála láhev kečupu. Nikdo si ho nedal, i tak byl 5x zaúčtován. To už asi tak úplně dobré jméno naší gastronomii nedělá.

A pak to přišlo - účet. Pomiňme, že evidenntně neprošel EET, ty údaje tam chybí. To mě vůbec netrápí. EET považuji pouze za buzeraci státu. Ale ono nestydaté rukou dopsané 10% za obsluhu, je už silné kafe. A aby náhodou nedošlo k omylu, tak tam je pro jistotu rukou i dopsána výsledná suma s tím obslužným. A cizinec se diví. Že to bylo uvedeno na jídelním lístku? Nebylo.

Teď vstupuji na scénu já. Přicházím si pro své zákazníky a na uvítanou objednávám jednu rundu piv. Česky. A dějí se věci - viz můj účet: 

Žádné vstupné. Žádných 10% navíc. A na účtence všechny náležitosti o odeslání prostřednictvím EET (ty jsem umazal, nechci být konkrétní). 

A nedivím se obsluhující, že se na mě moc neusmívá. Mě prostě nepodojí. Ale z výrazu tváře chápu, že vítán nejsem. Jsem tam takový nechtěný element. 

A tak jste na domácí půdě, v domácím podniku, u domácího personálu jen tím občanem druhé kategorie. A věřte že vím z vlastní zkušenosti, že to není jen nějaká výjimka. Děláme si to sami.