Není ta chyba náhodou v nich samotných?

Stavím se proti hlavnímu proudu, nevyhovím kritériím multi-kulti, ale svůj názor snad ještě mít smím.

Můžeme jít třeba půl století dozadu. Již za socialismu se šuškalo cosi o vybydlených bytech, táborácích z parket uprostřed panelového bytu, bandách kapsářů pocházejících z jednoho etnika. Již na základní škole v letech sedmdesátých býval strašákem náš vrstevník z vedlejší školy neváhající vytáhnout na řešení svých problémů žiletku. Můžete hádat z jakého pocházel etnika.

Ústečtí v Matiční si postavili zeď. Chtěli mít klid před jinými spoluobčany, kteří tu hlasitost mají jaksi v genech. Za rasisty pak byl označen snad celý český národ.

Jeden občan na Slovensku zeď stavět nemohl. Svůj klid si zjednal po svém způsobu. Klid si ale udělal už definitivní. I pro sebe.

Ve Francii se místním nějak nelíbí, že někteří lidé táboří bez povolení, jejich děti žebrají, sami se živí pouliční kriminalitou. Ty lidi chtějí poslat tam, odkud přišli. Francouzi jsou hned označováni za rasisty.

V Británii po přílivu jistých občanů přišli na to, že systém azylantství se musí změnit, aby nebyl zneužíván. Vydržel jim několik století. Teprve po vstupu zemí východní Evropy do Evropské Unie a tím pádem umožnění volného vstupu jejich občanů na britské území přinesl problémy. Nebudu rozpitvávat jaké.

V Kanadě přišli na to, že když úspěšným žadatelům o azyl podají pomocnou ruku, ubytují je a seženou jim práci, tak ti žadatelé jsou jaksi nevděční. Proč posílat děti do školy? Ptají se. Doma se přeci uživily na ulici.

V Itálii se počty těchto lidí taky jaksi rozrostly. Až z toho i velký Berlusconi měl zamotanou hlavu a nařídil něco jako odsun.

Přijmu-li logiku zastánců lidských práv, pak jsou všichni domácí Kanaďané, Britové, Češi, Francouzi a další, kteří se ten problém snaží řešit způsobem odsunu nebo oddělení,  rasisté. Rasista ale z principu nemá rád lidi odlišné barvy pleti. Proč nám tedy nevadí Černoši, nebo Asiaté? Nebude to tím, že přeci jen rasisté nejsme, ale že je to trochu jinak?

Nelze říci, že všichni občané tmavší pleti jsou problematičtí. Tady se zastánci multi-kulti souhlasím. Jsou mnozí, kteří jsou špičky ve svém oboru, na které nemáme. Pokud se ale podíváte na všechny tyto novinové články, agenturní zprávy a televizní reportáže, pak lze s  pravděpodobností hraničící s jistotou předpokládat, že procento problémových občanů v romském etniku je podstatně vyšší, než procento problémových občanů v etniku „bílém“. A není to jen o novinářské senzacechtivosti. Je to prostě vidět. Přesná čísla asi nikdo neshromažďoval, ale myslím, že obrázek toto dokládající vidí každý kolem sebe.

Je proto nutno položit otázku všem, co chtějí tyto problémy řešit nějakou pozitivní diskriminací, osvětou apod., jestli ten prvotní problém je skutečně v takzvané diskriminační většinové společnosti. Není ten problém opravdu v tom etniku samotném? Každý občan bez rozdílu pleti má svá práva i své povinnosti. A právě to dodržování povinností musí být vymáháno po všech bez rozdílu pleti a důsledně. Pokud se policejní hlídka bude bát zakročit, pokud někdo bude dělat randál, protože ví, že se sousedé neodváží nic namítat (odneslo by to v lepším případě jejich auto, v horším oni sami), pokud si někdo bude vědom toho, že za slovem „diskriminace“ se může schovat s jakýmikoliv svými skutky, pak je jen otázkou času kdy zase někomu rupnou nervy a zvolí řešení stejně radikální, jako předevčírem v Bratislavě. A je úplně jedno, jakou barvu pleti má ten s prstem na spoušti či ten před hlavní. Oni se klidně mohou i zaměnit.

-------------------------------------

Jiné mé články vycházejí na www.shekel.cz