Německé město Soest. Co to je?

To byla asi má první reakce když jsem se od svých přátel dozvěděl, že to musím vidět. Nikdy jsem o něm neslyšel, nečetl, nic z něj neviděl. Ale prý je to úchvatné. No tak se projděme.

Tak nejdřív trocha historie, ale opravdu jen trocha. Soest se poprvé připomíná k roku 836. Přitahovaly zejména slané prameny, z nichž se dlouho dobývala sůl. Město má nejstarší doložené městské právo v Německu. V letech 1445–1449 si měšťané sice vybojovali nezávislost na své vrchnosti, město však začalo ztrácet na významu a chudnout. 1531 přišla do města reformace, město však dále chudlo a ..... a dost.

To podstatné je totiž skryto někde jinde. Ve městě se dochovalo mnoho domů s tzv. hrázděnou architekturou - viditelné trámy a mezi nimi zdivo.

Ale první malý úder do očí vás čeká hned na hradbách. Ty vedou okolo celého starého města a uvnitř žije asi 25 000 obyvatel. Ale ty hradby jsou nazelenalé a o tom to je.

Ještě nevidíte? Tak tady.

V okolí města je totiž několik lomů s typicky nazelenalým kamenem. A z toho bylo celé město postaveno. A nejen dřív. Na tom snímku je vidět, že kámen se používá i dnes a to nejen na opravy, ale i na nové stavby. A město zelená, v tom dobrém slova smyslu, nikoliv ekologickém.

Pokračujeme procházkou kolem nádherných hrázděných domů.

Ten zelený kámen má ale jednu nevýhodu - moc neodolává povětrnostním vlivům.

A tak je město jedno velké staveniště. Pořád dokola se opravuje.

Má i pár zajímavých legend. V 15. století se obyvatelé vzepřeli kolínskému biskupovi. Ten na ně vytáhl s armádou, ale musel odejít s nepořízenou. Problém byl ale v tom, že všechna okolní města s biskupem souzněla, se Soestem neobchodovala a Soest to nakonec sám vzdal.

Do místního jezírka ve středověku prý házeli ženy obviněné z čarodějnictví. Když se utopila, bylo uznáno, že čarodějnicí není a dostala řádný křesťanský pohřeb. A když se neutopila, tedy uměla plavat (což ve středověku zase nebylo tak časté), tak byla čarodějnicí uznána a následně upálena.

Při procházce městem můžete navštívit nejstarší hostinec ve Vestfálsku - založen 1304,

nebo si prohlédnout i radnici, která je, jak jinak, celá zelená.

Zajímavější se mi jeví spíše historka z doby nedávné. Město má velký problém s hejny havranů. Tak se rada města usnesla a před pár lety investovala několik desítek tisíc eur a všechna havraní hnízda jednoho dne nechala, nikoliv zlikvidovat, ale přenést do několik kilometrů vzdáleného lesa. A tam pěkně ve stromech zase naaranžovat. Havranům to prý trvalo tři dny a všechny hnízda byla zase na svých místech ve městě.

Ale to nejpodstatnější jsou kostely. Je jich tu celkem sedm. Samozřejmě všechny zelené. 

A samozřejmě částečně pod lešením díky stálým opravám.

Na centrálním náměstí, jako skoro všude v Německu, stojí dóm. Nahlédněme dovnitř.

Nebo venku kolem jeho věže se pěkně formovala oblaka.

Hned vedle dómu stojí kostel Sankt Petri. Je to nejstarší katolický kostel ve městě, ale dnes paradoxně opět protestantský.

A když se správně postavíte a vyfotíte dóm se Sankt Petri, tak to vypadá jako jeden dlouhatánský kostel, samozřejmě zelený.

Na závěr jsem si ale nechal jinou lahůdku. Asi 300 metrů odsud je kostel Sankt Maria zur Wiese. Zelený. Ale uvnitř. Uvnitř je okno. To okno se datuje kolem roku 1500 a zobrazuje Poslední večeři páně. Na první pohled je vidět, že to trochu připomíná Leonarda da Vinciho. Vždyť taky vzniklo zhruba v jeho době.

Ale na tu dobu velmi odvážné dílo. Já říkám směšné. Apoštolové se krmí šunkou a typickým místním chlebem. Žádné střídmé hodování.

A k tomu popíjejí pivo z typických místních džbánků. A dávají si k tomu prasečí hlavu. Dokonalé. 

Inspirovali nás. A tak i my končíme v podobném duchu.