Následující čtyři dny kolečko dotočíme, zasloužený odpočinek.

Bohužel po třech dnech putování lehl jeden účastník a ze St. Moritze ho musela autem evakuovat manželka. Jak se později ukázalo byl to Covid. Pokračujeme ve čtyřech. Až do dnes to nikdo další naštěstí nechytl.

První díl zde. 

Druhý díl zde.

Třetí díl zde. 

Čtvrtý díl zde. 

Teď už stručně. Stoupáky máme za sebou. Nastane odpočinková fáze výpravy. Pojedeme z Alp dolů na jih a pak podél Alp k Lago di Garda a pak na sever zpět k autu. V této poslední kapitole vezmeme čtyři dny najednou.

Tentokrát jsme nocovali asi dva kilometry od St. Moritze, ve vesničce Celerina, ve výšce 1700 m.n.m. Nemáme švýcarské Franky, tak v hospodě se nejdříve ptáme, zda můžeme platit kartou. Naštěstí ano, tak nic nestojí v cestě doplnění tekutin po čtyřech vrcholcích za den. 

Ráno slunce. Jak jinak. Musíme vystoupat na dlouhou dobu posledních asi 150 metrů do St. Moritze. 

Město samo o sobě nás až tak nezaujalo. Ale podstatně zajímavější je putování náhorní planinou podél jezer směrem na jih k Maloja Passu. 

Maloja Pass nás definitivně vrátí z alpských výšin dolů. Stačí několik zatáček a spadnete o 250 metrů dolů. 

A už to hučíme údolím směrem k italské hranici a k vesničce Chiavenna.

Pak už dorazíme k Lago di Como. Jeho hladina je 198 m.n.m. Tak jsme dnes spadli dobrý kilometr a půl. Od teď už taky budeme dělat denně minimálně 100 kilometrů. U jezera též přespíme. 

Dnešní práce. Všimněte si grafu dole. Začátek náhorní planina u St. Moritze, pak sjezd dolu a rovina... 

Další den se nejprve musíme přeplavit na druhý břeh, protože po našem bychom neprojeli. 

A pak už podél jezera až do Lecco a následně podél říčky Fiume Adda až do Bergama. 

Nedaleko Bergama se taky vyspíme a zakončíme tak rovinatou etapu. 

Další den jedeme pořád na východ podél Alp až k Lago di Garda. A ubytujeme se kousek nad ním, už směr na sever, k Trentu. 

Čeká nás Brescia. Taky moc pěkné městečko. Ostatně jako skoro vše v Itálii. 

A kousek od jezera v Pesině na kutě. 

A ráno údolím s Brennerskou dálnicí směr na sever. Víceméně rovina. Ale je to poslední etapa. Chceme dát asi 130 kilometrů a dokončit to. Proto startujeme opravdu brzy. Všude vinice a všude sklizeň. 

Teď se odpojíme z údolí. Po několika rovinatých dnech nás čeká posledních 800 výškových metrů k autu. Prostě zase záhul na závěr. Takže pod kopcem kalorie. Samozřejmě Gelato italiano. 

Auto jsme našli tak, kde jsme ho před týdnem opustili. Dokonce ve stejném stavu. Takže opláchnout, převléknout, naložit a směr Praha. 

Závěrečná etapa: 

Tak snad příští rok zase něco podobného!