Na lyžích kolem Matterhornu

Lyžování v Alpách nabízí mnoho možností a lokalit. Všude pěkně. Ale jedno místo jistě patří ke špičkám.

Jedna naše známá, dnes již není mezi námi, kdysi radila: Chceš vidět Matterhorn? Vykašli se na Švýcarsko a Zermatt. To se nedoplatíš. Je možno ho vidět z druhé strany, z Itálie, od Cervinie. A vyjde to mnohem levněji.

To je sice pravda, ale za méně peněz je i menší výkon. Ale popořadě.

Mezi italskou Cervinií a švýcarským Zermattem je „prodrátováno“. Tedy spojení je možno pomocí lanovek a sjezdovek tam a zpět. Silnice ale mezi městy nevede. Musíte si tedy dát moc pozor když už se na lyžích vydáte z jedné strany na druhou, abyste se na těch lyžích dostali i zpět. Pokud se někde „zapomenete“, nebo zafouká vítr a vypnou vrcholové spojovací lanovky, máte smůlu. Pak už zbývá jen taxík na objezd dlouhý desítky kilometrů za cenu stovek €.

Ale bydlet v Cervinii je podstatně levnější, než bydlet v Zermattu. A navíc blázniví zelení Švýcaři již do Zermattu zakázali vjezd aut. Musíte plecha odstavit několik kilometrů daleko a pokračovat vláčkem. Nebo se tam z Čech dokodrcat elektroautem. Takže volba je jasná. V létě hledáme ubytování.

Volba padla na italskou vesničku Valtournenche, která je asi 9 km od Cervinie, ale je „přidrátována“. Tedy lanovky vedou ze švýcarsko-italského areálu až sem.

Apartmán s prostornou kuchyňkou, plně vybavenou dokonce i myčkou nádobí, s dvěmi ložnicemi, nás přijde pro 4 osoby na 7 nocí na 883 € se vším všudy. Tedy i se závěrečným úklidem. To vychází na nějakých 32 € na osobu a noc. Troufám si tvrdit, že je to levné nejen v porovnání se Švýcarskem, dokonce i v porovnání s jinými alpskými středisky, ba dokonce i v porovnání se známými středisky českými.

Ranní pohled z okna dává tušit, že počasí bude na naší straně a proto vzhůru na první lyžařské italsko-švýcarské dobrodružství.

Upravené sjezdovky jsou samozřejmostí. Když povyjedeme z údolí první lanovkou do příslušné výšky, otevírá se i první pohled na Matterhorn. Jenže z té italské strany. To je to málo muziky za málo peněz. To prostě není onen známý pohled od Zermattu. Horu byste bez nápovědy nepoznali.

Ono je to podobné i s cenami Skipassů. Na italské straně zaplatíte v lednu za šestidenní skipass do celého areálu 460 €. Na švýcarské straně pak úplně za totéž 519 CHF, tedy asi 556 €. Neuvěřitelné.

Tak pro začátek, pokud máte chuť a trpělivost, video délky necelé dvě minuty z lyžování na italské straně.

Po prvním projetí na ranním mančestru přejedeme přes hřeben na švýcarskou stranu. Po několika lanovkách a sjezdech se dostaneme až na kopec Testa Grigia s výškou 3480 m.n.m. Tady prochází hranice (na fotce je to ta žlutá čára) a tady poprvé přejedeme do Švýcarska.

A teď se už spustíte dolů směrem do Zermattu. Ale musíte si dát pozor, ať nespletete směr.

A pak už si užíváte Matterhorn z těch správných úhlů.

Jen pro upřesnění, Matterhorn má 4478 m.n.m. Byl poslední nezdolanou alpskou čtyřtisícovkou a výstup na něj byl dlouho považován za nemožný. První pokus podnikl roku 1857 místní lovec Jean Antoine Carrel se dvěma druhy. Dostali se pouze na Tete du Lion, ale vytyčili cestu Lvím hřebenem, kterou se pokoušela o prvovýstup většina dalších výprav. Aby se jim sousedé ve vesnici neposmívali, šli tajně a tvrdili jim, že jdou lovit sviště, protože lezení po horách bylo tehdy považováno za podivínství. Po dlouhých strastech a pokusech se mu to spolu s dalšími šesti druhy podařilo až 14. července 1865. Zdroj.

Tak teď hurá dolu na lyžích.

Kdo má chuť přidávám ještě jedno lyžařské video délky necelé tři minuty, tentokrát jízda pod Matterhornem na švýcarské straně. A nechci nudit. Další video sem už dávat nebudu.

Samozřejmě nesmí chybět tradiční pofotografování před oním symbolem. Zde jsem se nechal zvěčnit osobně.

Během lyžování přirozeně musíte myslet i na žaludek. Hospod je dost, a ceny opět dost rozdílné na italské i švýcarské straně.

Ovšem mnohem lákavější je posezení venku. Pokud vyleze sluníčko, dá se vydržet i v lednu. A sluníčka jsme měli více než dost.

Nicméně to pivo přímo pod Matterhornem jsem si odpustit nemohl. Sice za nějakých 10 CHF, ale neberte ten výhled.

Zajímavostí je, že v ceně skipassu je neomezené používání železnice na Gornegrat. Nastoupit můžete dole v Zermattu ve výšce 1605 metrů a za 37 minut jste v konečné na vrcholu Gornegrat ve výšce 3131 metrů.

Ozubnicová úzkokolejka tak překoná výškový rozdíl 1526 metrů na délce 9,3 km. Stoupání je místy až 20%. Po Jungfraubahn jde o druhou nejvýše položenou železniční trať v Evropě a zároveň vůbec nejvýše položenou železnici v Evropě, vedoucí v otevřeném terénu. A právě ten otevřený terén vám skýtá neuvěřitelné výhledy.

Trať se začala budovat v roce 1896 a dokončena byla o dva roky později. Stavba tratě vyžadovala velké úsilí vzhledem k tomu, že práce mohly být prováděny jen v krátkém ročním období v důsledku klimatických podmínek v těchto výškách. Na stavbě pracovalo více než 2000, převážně italských, dělníků. Od počátku byla trať elektrifikovaná. Jen pro zajímavost – Švýcarsko je jediná země na světě, která má elektrifikováno 100% železničních tratí.

K prodloužení o 310 metrů až k vrcholu došlo v roce 1909. Až do roku 1928 jezdila Gornergratbahn pouze v létě, ale nyní poprvé jezdily vlaky i v zimě, a to v závislosti na sněhových podmínkách do stanic Riffelalp nebo Riffelboden. Zvláště lavinami ohrožený úsek na Riffelbordu bránil v cestě až na vrchol. V roce 1939 zde byla zahájena stavba 770 metrů dlouhé lavinové štoly, která se však kvůli druhé světové válce protáhla až do roku 1941. Od roku 1942 je za dobrých povětrnostních podmínek možný zimní provoz až na konečnou stanici Gornergrat. Zdroj. Abyste si uvědomili, jakým klenotem jedete, tak snad jedna poznámka. Podíval jsem se na cenu jednotlivé, jednosměrné jízdenky – 48 CHF. A to my máme neomezeně v ceně skipassu.

Tak pojďme na projížďku.

Cestou je několik zastávek a na některých lyžaři opravdu přistupují. Někteří nejedou až na konečnou, vystoupí dřív a míří na další dobrodružství v lyžařském areálu.

A jsme na konečné.

Výhled neskutečný.

Nazujme lyže a pojeďme zase dolu.

Tu chaloupku na kuřích nohách jsem si u jedné sjezdovky vyfotit prostě musel. A vedle jsme se zase trochu občerstvili.

Pomalu se blíží večer a je čas návratu do Itálie. Zpět na lyžích vede jen jedna cesta. A to přes Malý Matterhorn. Původní kabinovou lanovku doplnila v roce 2018 gondolová lanovka. 100 dní se stavělo po tři roky každé léto. Jedná se o nejvýše položenou lanovku se třemi nosnými lany na světě a vede souběžně se stávající lanovkou z Trockenen Steg na Klein Matterhorn. Přepravní kapacita se tak zvýšila o 2000 osob za hodinu a nyní je možný celoroční provoz lanovky. Lanovka se skládá z 25 kabin po 28 místech. Doba jízdy je přibližně 9 minut při rychlosti 7,5 m/s. Při délce přes 3,5 km překonává skoro 900 výškových metrů. Zdroj.

V kabince sedíte jak v první třídě s výhledem nejen na okolí, ale i na ledovec pod vámi.

Nahoře vystoupíte ve výšce 3820 m.n.m. Nalézáte se na nejvyšším bodě v Alpách, na který se lze dostat lanovkou. O pouhých 400 metrů níže než je vrchol Matterhornu. To je stejný výškový rozdíl, jaký má sjezdovka odtud směrem do Itálie k první italské lanovce. A cítíte, že se vám opravdu hůře dýchá. To se projevuje při sjezdu, kdy těžko vydýchávám náročné oblouky, až sebou seknu do sněhu. Docela tvrdě :-). Přispěchající mladík mi podává spadlou lyži a celkem 5x se mě zeptá: „Are you OK, sir?“

Nahoře jsou ve skalách vysekány tunely pro pohyb osob. Jinak to nešlo.

Nastupující večer přináší frontu oblak, která pravděpodobně příští den přinese sněžení. Ale my jsme v takové výšce, že si to můžeme užívat jako z letadla.

Lyžařský den zakončíme jako vždy v jednom z barů na Apres Ski. Tedy se skleničkou v ruce a za účinkování, často i živé, hudby.

Tak ještě půl minuty z Apres Ski. A fakt už dost.

–––––––––––––––––––––––––––––––

Po dvou týdnech jeden z účastníků udělal video. Neskromně bych řekl že skoro profi práce. Já jsem tam pořád ten s helmou v černých kalhotách na lyžích a modrou bundou. Délka 23 minut. Doplňuji.