Na kole z Prahy do Milana. Nejdříve ke Stelviu.

Start jsme stanovili u Smíchovského nádraží. Odtamtud se pohodlně podél řeky dostanete až do Berouna a pak dál a dál ...

První díl je zde.

Martin dostal za úkol připravit cedulky na kola, něco jako startovní čísla.

Ze své iniciativy přinesl pro každého i tričko se stejným motivem. A tak na Smíchově na chodníku nastává hromadné převlékání, což samozřejmě neujde pozornosti okolí. Nejdříve se ptají co to jako těch 867 km znamená. Pak nevěřícně kroutí hlavou. A nakonec nám jeden z okolo stojících udělá startovní fotku.

Autor reportáže je třetí zprava, nejstarší a s největším bříškem :-). Jak vidno, výlet je opravdu mezigenerační. Pojedeme nalehko. Tedy žádné stany, spacáky a karimatky. Pouze hygiena, převlečení, pláštěnky ... . Spát budeme po hotelech a penzionech. Řešit to budeme vždy odpoledne na internetu podle toho kam dojedeme.

Takže vzhůru podél Vltavy, Berounky, přes Beroun a Rokycany k Ejpovicím, kde u rybníka v chatičce dáváme první noc. Pro české cyklisty notoricky známé trasy, netřeba zde fotografiemi zahlcovat blog.

Ráno dojedeme do Klatov.

A pak už překročíme hranici do Bavorska.

V Německu mají cyklostezky opravdu dobře vybudované. Ale především bavorská krajina je krásně zvlněná, takže nejedete nudně pořád po rovině a pořád je na co koukat.

Ve Straubingu je potřeba natankovat. Ostatně asi jako každých 20 až 30 kilometrů.

Dnes přespíme v Landshutu.

Ráno pokračujeme podél řeky Isar.

Nestačíme zírat jak to při průjezdu Mnichovem u řeky žije. Je léto a teploty přes 30°.

Za Mnichovem nabíráme směr Garmisch-Partenkirchen. A je to tu! První pohled na vzdálené Alpy.

Noc v klášteře Benediktýnů u Bichlu má taky něco do sebe.

Ráno vyjíždíme opět do nádherného počasí směr Alpy.

Dojíždíme do Garmisch-Partenkirchenu (Ga-Pa), města zimních olympijských her. Bohužel zde máme první technický problém. Je potřeba vyměnit jeden ráfek. Takže cykloservis a denní etapa zkrácena na pouhých asi 40 kilometrů. Musíme zde přenocovat, což není problém a je to tu i moc hezké. To je výhoda toho, že nemáte nic přesně naplánováno a vše flexibilně přizpůsobujete. Nikdy nevíte kam dojedete. Faktorů je moc. Technika, únava, počasí, terén .... .

Další den z Ga-Pa pod nejvyšší německou horou Zugspitze přes Ehrwald a Fernpass do Imstu k Innu. Tady přichází ta skutečná nádhera, ale i první velké kopce. Teď se teprve začíná lámat chleba.

Teď pojedeme pořád proti proudu Innu až ke švýcarské hranici.

Projedeme Landeck a přenocujeme v Pfunds. Další den jsme si opravdu jen na chvilku odskočili do Švýcarska.

Ale hned se vracíme do Rakouska, abychom dali docela náročný výstup do Nauders. Sice po asfaltu. Ale pár set výškových metrů to dá.

Za Nauders definitivně přejíždíme hranici do Itálie. Nemohu si pomoci, ale připadá mi, že tu cyklostezky mají vybudované ješté lépe a více než v Německu. Kdo by to řekl?

Klesneme až do města Prato allo Stelvio.

Jsme ve výšce 900 metrů nad mořem. A odtud začne útok na zlatý hřeb našeho putování na Passo Stelvio ve výšce 2756 m.n.m. A o tom příště.

Dokončení seriálu je zde.

Všechny fotky dělal osobně autor blogu.