Mráz opět zavanul z Kremlu

Vyjádření prezidenta Medvěděva o tom, že jako reakci na americkou protiraketovou obranu zvýší počet útočných raket nám ukazuje jen jedno: Rusové byli, jsou a budou rozpínaví agresoři.

Toto tady již bylo v osmdesátých létech. K moci ve Washingtonu přišel Reagan, označil Sovětský svaz za říši zla kterou je potřeba zničit, a nakonec se mu to povedlo. Budiž mu věčná čest a památka. Reagan se Sověty domlouval všechna možná odzbrojení, na vše kývnul, ale jednoho se odmítal vzdát. Bylo to tzv. strategická obranná iniciativa. Šlo o protiraketový deštník, který měl chránit před sovětskými raketami. Že to nikdy nefungovalo a ani údajně fungovat nemohlo, je otázka jiná. Sovětský svaz v účinnost tohoto systému věřil, snažil se proti němu bojovat jak to šlo a nakonec se „věčná“ rudá říše zla rozložila.

To bylo řevu o narušení rovnováhy. Ta rovnováha byla až do té doby ale tvořena tím, že se stavělo více raket a více bomb, se stále větší silou a jenom se vzájemně odstrašovalo. Do té doby platilo, že šlo jen o odstrašující bojové prostředky, které ale bylo možno zneužít k prvnímu úderu. Protiraketový štít je první zbraní v moderních dějinách, která je skutečně obranná a kterou k překvapivému úderu na protivníka nelze použít.

Uběhlo nám třicet let a na rétorice Kremlu se nezměnilo vůbec nic. Na protiraketové obranné prostředky USA rozmístěné v Polsku, Rumunsku a vůbec kdekoliv jinde, reaguje Moskva pouze zvýšením bojové pohotovosti a hrozbou umístění nových raket v Kaliningradské oblasti, které tam budou údajně jen proto, aby mohly tyto protiraketové prostředky zničit.

U moderní země, která má vyspělou techniku, jak o sobě Rusko rádo tvrdí, bych očekával něco o hodně víc. Když už mám s těmito protiraketovými zbraněmi protivníka problém a domnívám se, že jsou zaměřeny proti mě, tak snad jsem schopen reagovat úplně stejně. Prostě sestavím stejný protiraketový systém a bude to. Moskva místo toho chystá navýšení počtu raket. Rétorika o zvyšování počtu „obranných“ útočných raket je jen návratem do studené války. Protiraketový systém USA nelze zneužít k prvnímu úderu, zatímco rakety v Kaliningradské oblasti ano.

A neuznávám argument o nějakém vychýlení rovnováhy. Tak kde by mocnosti chtěly začít se skutečným odzbrojováním, když ne budováním opravdu účinných obranných systémů nezneužitelných k agresorské válce? To Moskva již mnoho desetiletí nechápe, nebo nechce pochopit.

Komentáře o tom, že je to jen slovní cvičení vůči domácímu publiku kvůli blížícím se volbám jsou ale dokladem ještě něčeho horšího. Pokud to tak skutečně je a masa ruských voličů na tato úderná slova slyší, pak nelze konstatovat nic jiného, než že se v myšlení ruského člověka nic nezměnilo a je ve svém nitru i nadále agresorem který má expanzivní choutky jak nám to ukazoval celé dvacáté století.

Celé to nechtěně podpořil i jeden ruský generál, který neúspěch mise k Marsu svedl na silný americký vojenský radar na Aljašce. Technicky to již samozřejmě blíže neobjasnil. Normálně by si člověk poťukal na čelo a dotyčnému generálovi by spíše doporučil návštěvu psychiatra. Ale tady je vidět, jak je na ruské straně zakořeněná hluboká nenávist ke všemu americkému.

Poslední vyjádření ruských představitelů v oblasti zbraní ukazují, že ruské nebezpečí není zažehnáno. Zatím to byl jen lehký výboj v Gruzii, ale může být podstatně hůř. A asi i bude. Na rozdíl od konce dvacátého století, kdy byl Sovětský svaz díky svému hospodářskému systému již dopředu odsouzen k zániku, je teď situace jiná. Díky tenčícím se zásobám ropy a plynu bude cena těchto surovin soustavně stoupat. A Rusko tak bude jako největší exportér těchto komodit na světě stále bohatší. A bude tedy mít na své imperiální choutky více a více peněz.

Tady se agresor hospodářsky již nezničí, jak se to povedlo Reaganovi. Tady musí vést cesta jinudy, přes jiné zdroje energie než je plyn a ropa z Ruska, případně od jiných islámských fanatiků. Teoreticky by to už lidstvo zmáknuté mělo. Ekonomicky zatím ne. Masové nasazení jaderné energetiky včetně množivých reaktorů a následná výroba vodíku vhodného i pro pohon dopravních prostředků by problém ropy i zemního plynu k vytápění vyřešila.

Tady je ale mnoho ale. Odpor vůči jaderné energii, cenová dostupnost vodíkových aut, ropná lobby, cena těchto technologií a mnoho dalších faktorů. Ale musíme si uvědomit, že jsou tu státy, které svou převahu rády uplatní do agresorské politiky. A vyjádření ruských špiček mě nenechává na pochybách, že Rusko k nim patří. Vhodná energetická vize do vzdálenější budoucnosti je zároveň klíčem k utlumení rozpínavých režimů a k vlastní obranně jak ekonomické, tak paradoxně i vojenské.

-------------------------------------

Jiné mé články vycházejí na www.shekel.cz