Morálka a politika

Všichni tvrdí, že politici jsou nemorální. Já tvrdím, že jsou tam i poctiví. Ale co mi předvedl pan Kalvoda, to už mě dorazilo.

Pamatujeme si ho z devadesátých let kdy jako funkcionář již dávno zaniklé pidistraničky horoval za ustavení senátu. Nad jeho argumenty o nutnosti takového kroku by člověk slzičku uronil. Ale důvod byl jediný, jeho stranička tenkrát nebyla zastoupena ve Federálním shromáždění, ale pouze v České národní radě. Transformace České národní rady na senát mu jedině mohla zajistit další koryta. Dobře, něco podobného se děje dodnes.

            Pamatujeme si ho jako člena vlády, kdy s dýmkou v ruce se už z principu musel vyhrazovat proti naprosto logickým věcem. Prostě taková malá opozice uvnitř koalice. To zůstalo do dneška.

            Pamatujeme si jeho aféru s falešným právnickým titulem. Prostě pro možnost zaujímat své posty udělal cokoliv.

            Přes to přese všechno jsem si stále myslel, že kdokoliv jde do politiky, tak k tomu má své důvody. Někdo pro přesvědčení, jiný pro neschopnost, další kvůli korytu, jiný z naivní neznalosti. To je stále stejná písnička. Ale ať už jsem tam z jakéhokoliv důvodu, tak přeci nemohu proti státu dělat cokoliv úmyslně, a to ani později.

            Vehemence s jakou pan Kalvoda soudí na státu miliardy v kauze Diag Human mi bere dech. Jistě, právně je vše v pořádku. Ale co morálka? To mu na tom státu ani trochu nezáleží, nebo nezáleželo v době kdy se podílel na jeho správě? A to byla doba kdy bylo na tento průšvih zaděláno. Přinejmenším by se  měl zastupování v této kauze vzdát. Ne, on naprosto sveřepě ždíme z nás všech za něco, za co možná i částečně může. Pane Kalvoda, je mi z vás ... .