Ministři co makají proti vlastní vůli

Je to veselá historie s tím naším ministrem kultury. Ale aspoň tak přispívá do zlatého fondu českého humoru.

Koncem roku 2018 pokřtil ministr kultury za ČSSD knihu o církvi bývalého šéfa komunistů Miroslava Grebeníčka, syna toho Grebeníčka co dělal bachaře v proslulé komunistické mučírně v Uherském Hradišti a co se až do konce svého života vyhýbal soudům. Kniha samozřejmě nenechala na církvi ani niť suchou. Koneckonců ti komunisti v tom Uherském Hradišti i hodně církevních hodnostářů věznili, některé popravili a některé jednoduše bez soudu umučili.

Po kritice na adresu ministra kultury tento prohlásil že se jen standardně zúčastnil setkání klubu KSČM, kde náhodou byla prezentována ona kniha, o jejímž obsahu nic neví. Takže se vlastně nic nestalo.

Na jaře 2019 vyhodil pan ministr na minutu ředitele Národní Galerie Jiřího Fajta, odvěkého nepřítele Miloše Zemana, našeho moudrého pana prezidenta. Nehodnotím zda oprávněně či nikoliv, ale určitě pana prezidenta potěšil.

Dočasně pověřený nový ředitel Národní galerie okamžitě bývalému řediteli, obviněnému ze zpronevěry, nabídl místo finančního ředitele. A navíc prohlásil že jeho odvolání je jen politická záležitost.

Strhla se opět velká lavina kritiky na adresu pana ministra kultury Staňka. Vznikla dokonce petice za jeho odvolání. S členy petičního výboru se začátkem května sešel šéf jeho partaje (ČSSD) Hamáček a po setkání k jeho odvolání prohlásil: „Nic takového nechystám. Pokládal jsem za slušnost se se zástupci toho petičního výboru sejít. Já jsem si vyslechl jejich argumenty a řekl jim, že mě ta situace v resortu kultury netěší.“

O pár týdnů později už bylo vše jinak a ministr kultury Staněk „dobrovolně“ rezignuje na svůj post, což předseda Hamáček vítá a již navrhuje nového ministra kultury.

Na Hrad doráží současný předseda komunistů Vojtěch Filip a prezidenta republiky nabádá, aby demisi ministra kultury nepřijal, protože je to člověk na svém místě. Tak teď teda nevím, jestli komunistům tu knihu tedy kmotroval nebo ne.

Moudrý pan prezident tedy demisi ministra nepřijímá, přeci jen za něj vykonal pomstu na nenáviděném Jiřím Fajtovi. A chudák pan ministr tedy bude muset ministrovat dál i proti své vůli.

Předseda Hamáček se tedy snaží prosadit odvolání ministra Staňka ústavní cestou a navrhne premiérovi, aby ho odvolal, což pak podle ústavy prezident udělat musí.

Premiér Babiš se nechává slyšet, že to udělá, protože resort ministerstva kultury považuje za interní záležitost ČSSD.

Mezitím putuje z Hradu do Strakovy akademie dopis, kde pan prezident oznamuje, že demisi ministra nepřijal a v dopise to zdůvodňuje. Jeho mluvčí Ovčáček tajuplně oznamuje, že zdůvodnění se nebude zveřejňovat. Asi je natolik závažné, důvodné, pádné a neprůstřelné, že není určeno uším veřejnosti.

Den poté premiér Babiš onen dopis uveřejní a je v něm zdůvodnění, proč pan prezident ministra Staňka neodvolal. Je v něm napsáno, že důvody prezident premiérovi sdělil při jejich osobním setkání. A je po utajení obsahu dopisu.

Hrad zřejmě dobře věděl, že jeho důvody jsou asi poněkud chatrné, proto je nechtěl uveřejnit a premiér oznámil, že ministra Staňka odvolá a navrhne na nového ministra nominanta ČSSD, kterého skoro nikdo nezná. A to také udělal.

Takže tu máme bývalého ministra, který to dělat nechce, nového ministra, který to dělat chce, předsedu jejich strany, který s výměnou souhlasí a premiéra, který to takto poslal prezidentovi.

Náš moudrý pan prezident je ale chytřejší něž všichni tito čtyři dohromady a nechal se slyšet že s výměnou nebude nijak spěchat. Předseda ČSSD doufá, že ony dva podpisy a předání dekretu novému ministrovi na Hradě pan prezident stihne snad do konce června (!).

Kritizovat pana prezidenta za jeho moudré kroky samozřejmě nelze, protože dostal nadpoloviční počet hlasů a bylo by to zpochybňování svobodných voleb.