Lyžovat v Krkonoších? Pro psychicky odolné, to ano.

Zase jsem jednou po dlouhé době vyrazil na sníh do našich velehor. Doufal jsem, že i zde se vyspělému alpskému standardu blížíme. Cenově rozhodně. Ale jinak mě porovnání opět přesvědčilo, že svou dovolenou na lyžích budu trávit v cizích pohořích.

Začalo to vybíráním parkovného. Jev v Alpách ojedinělý, u nás běžný. Tak jak jsou výjimky v Alpách, že se tam vybírá, jsou i výjimky u nás, že se nevybírá. Tady se v jednom nejmenovaném krkonošském středisku vybíralo. Tedy česká většinová záležitost.

Cena permanentky nebyla nejvyšší, kolem 400 Kč na den. No dobře. Počasí skvělé, lidí málo a já se při svých hodně přes 40 začal zase po dlouhé době učit něco nového. Jízdu na prkně má odrostlá dítka zvládají bravurně a tak nechci zůstat pozadu. Sice si to za ten den sjedu pouze několikrát, tak za jednu jízdu dám hodně, ale to mě nemrzí. Na učení má areál upravené a pozvolné sjezdovky jak dělané. Tak se trápím, padám, tluču, ale bojuji. I dětský vlek asi na třetí pokus zvládám až nahoru.

Přichází doba oběda. Pán středních let bez jakéhokoliv úsměvu, ba téměř beze slova, nám v bufetu vydá námi požadované tekutiny a poživatiny. No trocha úsměvu by neškodila. Určitě ten den nemůže být nijak přetížen. Tolik lidí tam není. No asi bych chtěl moc. Faktem je, že proti Alpám tam necháme za stejné nápoje a jídlo tak polovinu, ale na naše poměry i tak dost. Celkem v pěti lidech asi 450 Kč. A pak přijde první úder. Pokud chceš na WC, tak ti klíč půjčí za 5 Kč. To není záloha na klíč, to je poplatek. Těch 5 Kč je proti té útratě zanedbatelných, ale má to zapotřebí? Stojí mu to za to, že nás naštve? Že už nepřijdeme? Asi jo. Přijdou totiž jiní a on to ví.

Navečer se odhodlám, že zkusím velký vlek. Nebojím se ani tak sjet sjezdovku, na to už jsem se cítil, jako spíš vyjet ten rychlý, dlouhý a prudší vlek nahoru. Teď přišel ten okamžik startu. Celý rozechvělý se se stupňujícím pulsem přibližuji k nástupišti. Ležérně postávajícího vlekaře upozorním, že jsem na tom poprvé, ať mi to prosím zpomalí. Asi jsem ho neměl rušit z jeho nicnedělání. „Já vám to nandám pane“, velká ochota, říkám si, že by se fakt už blýskalo na lepší časy? Ale pak přišel ten úder, který mě zase vrátil do české reality: „Ale to jste se měl naučit jinde!“ vyštěkl. „A kde?“, ptám se. „Třeba ve škole.“ Říci jsem už nemohl nic, byl jsem kotvou vymrštěn na trasu vleku.

A tak jsem se zase zamyslel. S malými dětmi, když jsme lyžovali v Alpách a ony se jen objevily na nástupišti, vlekaři vždy hned vleky zpomalovali, na lanovky nasazovali a jenom se při tom usmívali. Nezapomenu na mého synka, který ve svých 6ti letech toto vše už perfektně zvládal a cítil se vždy dotčený, když mu vlekař pomáhal. „Já sám, já sám“ na něj naštvaně volal, čemuž samozřejmě vlekař nemohl rozumět. A že by někdo nějakému neumětelci něco vyčítal? To si snad ani nejde představit. Žena jednou v Rakousku nastoupila do špatného Skibusu a když asi po 500metrech zjistila, že jede jinam, šla řidiče poprosit, aby jí zastavil, že se spletla. Nezastavil, otočil se a odvezl ji zpátky.

Placení za WC? Placení za parkoviště? Nerudní hospodští? Co to je?

Nedá se popřít, že to u nás vyjde celé levněji. I proto je u nás na horách pořád plno, hlavně ale cizinců. Oni si totiž nejdou moc zalyžovat, to jenom doplňkově. Oni si to 2-3x sjedou a pak jdou do hospůdky. Pivo za 20 doma nemají a o to jim jde. Protože máme na horách chalupu, vyjde to i mě doma o moc levněji. V zahraničí to ubytování platit musím, tady ne. Jezdím na chaloupku pravidelně. Ale poslední léta už jen na běžky. Tu sjezdovku jsem po několika letech opět jednou otestoval a mám na dlouho zase dost.

Ten rozdíl je prostě v lidech. Já si chci dovolenou užít. Příjemně prožít. Nechci v každé restauraci hlídat, jestli mě náhodou neoberou. Chci mít kolem sebe příjemné prostředí. Já mám v těch Alpách dojem, že jsem pan host, kterého tu rádi vidí, snesou mu modré z nebe a budou se modlit abych přijel zas. V Krkonoších mám dojem, že jsem ten oslíček, co se má otřást, pak zmizet a už neotravovat. A řeknu vám, já si fakt radši připlatím, ale ty zážitky, co dokážou pokazit celý den, ba třeba i celou dovolenou si rád odpustím.

A o tom to je. I když to bude dál, letos strávíme týden opět na Alpských sjezdovkách. Bude to sice dražší týden, ale mnohem příjemnější.