Laškují s námi opět banky?

To, že se úrokové míry půjček zvedají s inflací velmi rychle a úroky z vkladů velmi opožděně je stejně jisté jako že vyjde a zapadne slunce. Ale tentokrát už to banky přeci jen trochu přehánějí.

Zkuste si obejít bankovní ústavy, že máte nějakých pár desítek (nebo stovek, to je jedno) tisíc korun a potřebujete je nějak uložit, ale aby byly pohotové, nikoliv tedy vázané třeba na rok. Smíchy se nestačíte popadat.

Roční míra inflace je u nás už hodně přes půl roku kolem 2%.

V bankách samozřejmě nejdříve nabízí to, na čem vydělají oni. Klient je příliš nezajímá. Tak se nejdříve dozvíte něco o výhodnosti termínovaných vkladů - jako příklad jsem vzal Komerční banku. A můžete své peníze uložit na 0.01% na rok. Ze slušnosti si nepoťukáte na čelo, ale poznamenáte něco o tom, že se vám to příliš výhodné nezdá, zda mají jiný produkt. A naznačíte, že by vás zajímaly podílové fondy.

V podstatě v každé bance bez výjimky dostanete okamžitě přednášku o tom, jak je to výhodné a že nejlepší je do nich spořit pravidelně. To mají pravdu. Ale výhodné je to i pro banku. Z každé vložené částky má banka podle druhu fondu určitý vstupní poplatek. Tedy zajištěný pravidelný měsíční příjem. Pár minut to musíte vydržet.

Pak poznamenáte, že to vše víte, ale že tady a teď máte prostě větší sumu peněz, nechcete ji mít pod polštářem doma, ale taky chcete aby též něco vynesla a chcete ji mít poměrně snadno přístupnou. A většinou už bankéř ustoupí a začne nabízet vhodný produkt. Jsou dvě možnosti. Podílový fond a spořící účet. Začněme podílovými fondy.

Nebudu tu rozebírat rozdíly mezi akciovými, peněžními, smíšenými … , na to jsou jiné odborné instituce a články. Ale zpozorněte u toho, který fond vám bankéř nabídne jako první. Obvykle je to nějaký bankou nově založený podílový fond, který má masivní reklamu, minimálně průměrný vstupní poplatek a banka ho z nějakého důvodu prosazuje. Téměř jistě je ten důvod výhodný pro banku. V tomto případě je lepší si nechat předložit několik možných fondů, odejít a doma si to pořádně promyslet. Ještě lepší je samozřejmě jít na jednání s bankéřem z domova již připravený (-á, abych byl genderově korektní).

Pak je tu spořící účet. Ten má výhodu že je úplně bez poplatků a peníze jsou okamžitě pohotové. Opakuji:

Roční míra inflace je u nás už hodně přes půl roku kolem 2%.

Většina bank nabízí úrok +/- 0,5%. A - teď se držte - pouze do určité částky. Pokud si tam dáte peněz víc, tak ten úrok dramaticky poklesne. Banky prostě o vaše peníze zájem nemají. Na trhu je jedna jediná výjimka, která dává 0,8%, a když tam dáte víc jak tři čtvrtě melouna, tak dokonce 1,1%. Úžasné. Ze svých peněz ztratíte díky inflaci ročně jen 1%. No, neberte to.

Jako další veselý produkt bank jsem si vzal kreditní kartu.

Z každé platby kreditní kartou obchodník bance odvede nějaký poplatek. Byly banky, které se o tento poplatek s klientem dělily a např. vracely 1%. Nařízením EU byl tento poplatek obchodníků bankám snížen (ale určitě zůstal nad tím 1%) a banky tedy s tím 1% pro klienty couvly. Takže pro obchodníky OK, pro klienty je hůř, pro banky dle mě pořád stejně. S tím mám konkrétní zkušenost se třemi bankami.

ČSOB místo vracení 1% zavedla bonus odměn. Ten sestává z toho, že můžete v partnerských obchodech, kde je zboží velmi předražené, to zboží kupovat pouze mírně předraženě. Nebo si můžete nechat poslat nějaké drobnosti, které ale stejně většinou nepotřebujete.

Mbank omezila vracení 1% na horní limit 200,- Kč měsíčně. Logika mi uniká. Přeci čím větší obrat, tím víc pro mě, ale i pro banku. Ale moc úsměvné je jakým mailem to banka oznamuje: „Jedinou změnou je, že měsíční limit odměn snížíme z 500 na 200 Kč. U procentuálních odměn se nic nemění.“ A pozor - závěr mailu: „Změna k lepšímu“. Tak to už jsem smíchy tedy vyprskl.

A na závěr jsem si nechal nováčka na trhu Hello Bank. Ještě nedávno inzerovali kreditku s vracením 1%. Zjevně ta reklamní kampaň byla zadána ještě před oním omezením z EU. A tak jsem na internetu o tu kreditku zažádal. Odpověď - nic. Druhý pokus. Nic. Telefonát. Musíte vydržet pár minut jak vám (živý!) operátor monotónně předříká výhody jejich produktů a pak se teprve dostanete ke slovu. Projevíte zájem o kreditku. „Tyto informace nemám k dispozici“. Inu žádná komunikace je taky komunikace.