Konec rozhlasu na středních a dlouhých vlnách

Techniku a pokrok nezastavíš. Český rozhlas oznámil, že pásma středních a dlouhých vln definitivně opouští. Přesto trocha nostalgie a vzpomínek zůstane. Tohle je takové zavzpomínání pro ty kteří pamatují dráty na hranici. 

Asi nejposlouchanější stanicí u nás byla před pádem železné opony stanice Hvězda. Předchůdce dnešního Radiožurnálu. Hudba byla takovou směsicí všeho možného a tak tu stanici bralo na milost mnoho generací. Ostatně na výběr toho moc nebylo. O nějakých Hitrádiech jste si tenkrát mohli nechat jen zdát.

A tak to naše mladá generace při svých pobytech na horách často řešila poslechem Rádia Luxemburg. Vysílalo tuším na frekvenci 1440 kHz, střední vlny. Právě střední vlny umožňovaly to, že jste mohli dálkově přijímat vysílače vzdálené i několik set kilometrů. Problém byl v tom, že příjem rušilo slunce. Takže to začalo chodit až po setmění. A tak večery na horské chalupě byly doprovázeny onou stanicí vyhrávající z malého reproduktoru přenosného rozhlasového přijímače, s tradičním chrčením a praskáním, které doprovázelo dálkový příjem.

Legendární se v pásmu středních vln stalo poslouchání Hlasu Ameriky a BBC - Volá Londýn. To se stalo skoro národní zpravodajskou relací. Byly to totiž státní stanice, které naše komunistická moc nemohla rušit, jako tomu bylo u soukromé Svobodné Evropy.

Pokud jste nebydleli poblíž imperialistické hranice a nemohli tudíž přijímat v pásmu velmi krátkých vln nepřátelské vysílačky, jako například Bayern 3, kterému stejně skoro nikdo nerozuměl, ale hrálo se tam pořád a dobře, tak vám přes den zbyla zase jen ta Hvězda.

V dopoledních hodinách vás krmila asi 20 minut "meteorologickými" údaji: výška, tlak, rosný bod. Pouhé předčítání čísel bez jakéhokoliv komentáře. Dnes nepředstavitelné. To slovo "meteorologické" jsem dal do uvozovek, protože později (již po revoluci) jsem někde četl, že takto naše Státní bezpečnost vysílala zašifrovaně pokyny svým agentům v prohnilém kapitalismu. Dálkový příjem středních a dlouhých vln byl možný.

Na vojně ve Stříbře ten Bayern 3 poslouchal kdekdo. Dokonce i lampasové, vzorní členové strany. Když jsem takhle jednou zase něco psal na psacím stroji jedné totální gumě (od slova vygumovaný mozek, což byla drtivá většina důstojníků u těchto vojenských oddílů určených k prvnímu úderu) tak se na mě najednou ta kapitánská guma podívala: "Flaška, vždyť vy tomu rozumíte!" zděsil se. Já totiž uměl německy. A přeladil rádio v kanclu na Hvězdu. Vydrželo mu to asi tři dny a pak se vrátil k osvědčenému Bayernu. Hudebně se to prostě nedalo srovnat.

Ono tam na vojně vůbec poslouchání imperialistického rozhlasu, nebo dokonce sledování televize (západoněmecká televize se ve Stříbře chytala na kus drátu), bylo v komunistické armádě téměř hrdelním zločinem. Televize byly zapečetěné, aby někdo nemohl náhodou přeladit na něco jiného než byl náš první a druhý program. Ty pečetě samozřejmě nefungovaly a jakmile lampasové odešli odpoledne domů už jela západní televize. Stačilo se koukat na obrázky a reklamy a půlce útvaru lezly oči z důlků. Nikdo tomu stejně nerozuměl. K oknům byly postaveny hlídky a když se k baráku náhodou blížila nějaká guma, bylo promptně přeladěno na československé zdravé a uvědomělé vysílání.

Nezapomenu jak jednou vtrhla do politicko-výchovné světnice navečer guma největší, zástupce velitele pro politické věci. Místnost plná záklaďáků a televize hrála německy. To bylo řevu, to bylo vyhrožování. Když byl po několika minutách monologu konečně připuštěn ke slovu první nešťastník aby mu podal hlášení a vysvětlil mu to, tak tento mu s cukajícími koutky úst sdělil, že se všichni dívají na program Československé televize, kde zrovna běží pořad Ein Kessel Buntes produkovaný spřátelenými východoněmeckými soudruhy.

Když už jsem u té televize, pamatuji, jak jsem byl v Jizerských horách u vytržení, když jsem poprvé zachytil televizi polskou v momentě, kdy začal v Krkonoších vysílat vysílač Sněžné jámy. Jenže pak se děly i jiné věci. Ono tam šlo chytat i Rakušany. Naprosto neuvěřitelné, ale naprosto prokázané. A pořád, bez ohledu na počasí. Prostě v oné nadmořské výšce 800 metrů měl směr na jihovýchod mezi horami nějaký koridor přímé viditelnosti a šlo přijímat 2. program rakouské televize. Vzhledem ke vzdálenosti to ale bylo na stejném kanále jako vysílač v Krkonoších Černá hora - číslo 10. Takže to vždy začalo chodit až po skončení našeho vysílání (dnes nemyslitelné). Pamatuji na noci - hymna, monoskop a bum - naskočení ORF2. Zkoušel jsem se směrovou anténou psí kusy, ale samozřejmě bez úspěchu. Když jsem v Praze zašel do Kovoslužby na odbornou poradu, tak si ťukali na čelo a přesvědčovali mě, že se jedná o vysílač východního Německa. Radši jsem je nepřesvědčoval, už tak si o mně mysleli své.

Ten Bayern se dal chytit i v Praze a nemuseli jste bydlet na kopečku. Měl jsem na to speciální asi 7mi prvkovou Yagi anténu a poslouchal doma Bayern 3 na frekvenci tuším 94,40 MHz. Pásmo VKV. Kvalita výborná. Ale na stereo to nestačilo. To už bylo se šumem. Ale aspoň něco a člověk měl dojem že aspoň poslouchá něco ze svobodného světa, kam se nesmělo.

V dobách těsně porevolučních, kdy ještě nebyl internet, tak v létě, daleko na jihu Evropy, jsem si večer ve 23 hodin chodil poslechnout do auta české zpravodajství Radiožurnálu na dlouhých vlnách. Přes den rušilo slunce, ale po setmění to vysílalo až na Sicílii.

Tak s tím vším je konec. Dnes si pustíte díky digitálním multiplexům nepřeberné množství stanic v dokonalé kvalitě. A když jste daleko, třeba i v Americe, nic vám nebrání si ten český rozhlas pustit přes internet. Doba je jiná. Pokrok jde dál a dlouhé a střední vlny odchází do zapomnění dějin.

A to rozuzlení na závěr? To bych nevymyslel, to napsal život. Naše mladší dítko nám pod stromeček nadělilo retropřístroj v dřevěném provedení. Na naší chalupu jako dělaný. Stupnice podsvícená a ladění kolečkem (tedy analogově). Jak za starých časů. I ten šum slyšíte z reproduktorů, když ladíte mezi stanicemi. A vlnový rozsah? Kromě tradičních FM i střední (AM) vlny a dokonce i krátké (SW)! Tentokrát se Ježíšek trefil.

Ale pokrok nezastavíš. Co kdyby přeci? Tak má ten přístroj pro jistotu zezadu i slot na SD kartu a USB vstup na flashku :-).