Kdo nás vlastně osvobodil?

Sověti? Rusové? Či co byla vlastně zač Rudá armáda? A kdo její velitelé? A jak to vypadalo s územím, kudy se válka prohnala? 

Řekněme si upřímně že ruské stopy na našem území moc nenajdeme. Na osvobozování našeho území se podílely tři operační svazy Rudé armády: 1., 2. a 4. Ukrajinský front. Podle názvu lze těžko usoudit, že jej tvořili převážně ukrajinští vojáci, tenkrát se na to v Sovětském svazu tak moc nehrálo. Ale pozoruhodné je spíše složení velitelského sboru zmiňovaných frontů, kde Ukrajinců je v poměru k počtu obyvatel, určitě o dost více než Rusů. Namátkou: Maršál Rodion Jakovlevič Malinovský, oděský rodák a velitel 2. ukrajinského frontu. Pavel Semjonovič Rybalko, velitel 3. gardové tankové armády, jež se vyznamenala při osvobozování Prahy. Dmitrij Danilovič Leljušenko, velitel 4. gardové tankové armády, která 9. května 1945 rovněž vjela do Prahy. Kirill Semjonovič Moskalenko, velitele 38. armády, v jejíchž řadách sváděl urputné boje na Dukle 1. československý armádní sbor. Ještě zmíním velitele 1. gardové armády Andreje Antonoviče Grečka a generálmajora Sergeje Kuzmiče Buňačenka, velitele 1. pěší divize Ozbrojených sil Výboru pro osvobození národů Ruska, známějších pod označením vlasovci.

Vezměme si naše největší města. Prahu osvobodily český odboj, Ruská osvobozenecká armáda a 1. ukrajinský front Rudé armády. Brno osvobodily 2. ukrajinský front Rudé armády a rumunská armáda. Plzeň pak armáda americká.

Je faktem, že každoroční oslavy osvobození Plzně americkou armádou jsou sice v pořádku, ale mediální pozorností přestřelené. Na druhou stranu tvrzení, že na americké půdě se již staletí neválčilo, je postaveno na hlavu. Co Pearl Harbour? Nebo útok na „Dvojčata“ v New Yorku? Můžete namítnout, že šlo o teroristický čin, jenže těch obětí bylo více než v Pearl Harbouru a tam šlo jednoznačně o válečný akt na americkém území.

Co se týče Vlasovců a Prahy – tak to byla jejich poslední zoufalá snaha se nějak dostat z pozice zrádců, za které je považoval nejen Sovětský svaz, ale i další spojenci. Moc dobře věděli co je doma čeká. A nemýlili se.

Rumuni jsou často zapomínáni. Ale osvobodili dohromady 1722 obcí a měli asi 55000 padlých. Jen ve slovenském Zvolenu je pohřbeno asi 10000 padlých Rumunů a v Brně 1501. Porovnejme to s Prahou, kde na Olšanech je čestné pohřebiště pro 437 rudoarmějců.

Co se Evropy (východní) týče, tak tam se fronta přehnala tam i zpět především přes Bělorusko a Ukrajinu. Tyto národy trpěly nejvíc. Podívejte se na mapu Ruské federace a prostor, kam až dorazila hitlerovská vojska. Zanesl jsem do Google map podle např. tohoto zdroje.

Vidíte, že válečná vřava na ruském území řádila tak na jednotkách % rozlohy, zatímco Ukrajinu a Bělorusko to semlelo celé. Takže podobně jako USA se ruského území týkala válka minimálně.

Podíváte-li se na tu rozlohu Ruska pořádně, tak pochopíte, že ten prostor prostě zabrat nejde. A to ani všemi evropskými národy dohromady. Podobně jako je nesmysl, že si zhruba stočtyřicetimilionové Rusko porobí Ukrajinu, aniž by s tím domorodci souhlasili. A z té mapy vidíte, že ta Ukrajina je v porovnání s Ruskem opravdu drobeček. Na obsazení Ruska by stačila jedině Čína nebo Indie. A tam by se mělo Rusko do budoucna bát. Ale to odbočuji.

Na rozdíl od USA SSSR zúročil své vítězství i územními zisky. Faktem je, že tyto zisky dnes připadají Bělorusku a Ukrajině. Ale Kurilské ostrovy, které Rusko narychlo zabralo v poslední dny války, aniž by na dálném východě v podstatě hnulo prstem, jsou jablkem sváru s Japonskem do dnes. Nikdo dnes nezpochybňuje poválečnou změnu hranic mezi Slováky a Ukrajinci, či mezi Polskem a Německem, dále mezi Polskem a Běloruskem (Polsko bylo v podstatě posunuto na západ). Ale všichni se bojí ruské vojenské enklávy v Kaliningradu, jako pověstného trojského koně.

S ohledem na dnešní dění na Ukrajině je vidět, že expanzivní myšlení Rusů přetrvává i nadále.

Při pohledu na to kudy se prohnala druhá světová válka, mají podstatně více důvodů k oslavám osvobození národy evropské, než Rusové. Ale v Evropě se oslavy odehrávají spíše v rovině připomínání, zatímco v Rusku i nadále prostřednictvím pompézních vojenských přehlídek, které ukazují sílu současného agresora.

Pomyslete na toto poselství až dnes uvidíte vojenskou přehlídku na Rudém náměstí v Moskvě. A zamyslete se kolik spálené země bylo za války v Bělorusku, na Ukrajině, Polsku, ale i v Německu. A kolik v Rusku.