Jsem neobyčejný člověk a chci jím zůstat

Necítím se být obyčejným člověkem, kterému se snaží nadbíhat politické špičky. A ani jím být nechci, ale kdo ví.

Měřím 175 cm a momentálně vážím 81 kilo. Mám hnědé oči a s ohledem k věku i kulatější bříško. Snažím se udržet se v kondici, tak nekouřím a myslím že poměrně dost sportuji. Už tím se určitě vymykám z průměru. No kdo má současně všechny tyto parametry?

Mám akademický titul, mluvím celkem pěti jazyky. Není mi cizí dnešní moderní spojovací a výpočetní technika a nemám problémy s domácností. Tím myslím kutilství, různé opravy, předělávky, údržba. Jako asi menšina mužů si umím uvařit, vyprat, něco zašít, ale díky své ženě toto nemusím. Budiž za to chválena.

Živím čtyřčlennou rodinu. Jeden kluk studuje vysokou, druhý střední školu. Snad je do života naučím, že se musí starat sami o sebe. Žena je doma. Má toho s námi dost. Ale hlavně pečuje o svou invalidní maminku, která například dokáže zvednout pouze jednu ruku do výše pasu. Druhou má úplně nepohyblivou. Naštěstí jsem rodině schopen poskytnout to zázemí, že žena do práce nemusí a má čas nejen pro maminku ale i pro nás a náš dům.

Jednou chci mít trochu nadprůměrný, tedy neobyčejný důchod. Tak si dobrovolně zvyšuji vyměřovací základ podnikatele a platím proto vyšší sociální pojistné než bych musel. Myslím na to, že tu nemusím být věčně a tak žena má také svůj živnostenský list a také si odvádí nadprůměrné odvody, aby jednou dosáhla taky na slušný důchod. Tedy jestli ještě nějaké důchody budou, až půjdeme do penze. Na oboje musím vydělat. Stejně vydělávám pro oba na platby zdravotního pojištění.

Vlastním malou firmičku, kde jsem sám samotným jednatelem, vlastníkem i vykonavatelem. Ta firma jako plátce daně z přidané hodnoty, tuto daň generuje a poctivě odvádí. Bydlíme ve vlastním domku, platíme daň z nemovitosti. Nedomýšlím, kolik ročně zaplatíme na dani z přidané hodnoty a spotřebních daních při všech našich nákupech.

Možná bych se měl nad sebou trochu zamyslet a stát se oním obyčejným člověkem. Takhle se cítím být díky oranžové masáži poněkud vyvrhelem. Prvotně bych zrušil firmu. Ta firma by tedy přestala platit daň z přidané hodnoty a daň z příjmu. Ale ta firma mi poskytuje práci a vydělává tak i na odvody za nás se ženou za oba. Práce bude míň, uskrovníme se. Méně utratíme, státu zároveň o dost méně odvedeme na všech daních při nákupech.

Zakázky ubudou, vrátím živnostenský list, budu si hledat zaměstnání. Vzhledem k tomu, že je mi skoro padesát, tak si nedělám iluze, že i přes své vzdělání a znalosti nějakou práci seženu. Budu brát podporu v nezaměstnanosti. Budeme jí brát na slušné výši, protože, jak jsem již uvedl výše, odvádíme se ženou nadprůměrné odvody.

Po půl roce nám tuto podporu seberou. Na sociální dávky, tedy tzv. dávky v hmotné nouzi, nebudeme mít nárok, protože máme domek a auto. To vše budeme muset prodat a přestěhovat se do nájemního bytu. Sice díky pokřivení trhu s byty nás vysoké nájemné a platby za energie vyjdou dráž, protože ve vlastním domku jsem žádný nájem neplatil a mohl si přitopit v krbu dřevem, ale můj přerod v obyčejného člověka bude řádně pokračovat. Z utržených peněz za dům a auto určitě nějaký ten rok vyžijeme, ale až do penze rozhodně ne.

I toho sportu bude méně. Asi přibude nemocí. Budu častěji chodit k lékaři. No stát to za mě zacáluje.

Kluk asi bude muset přestat hrát tenis, protože nebude na pronájem kurtů, ale on se jistě rád zabaví u počítače. U toho se budeme muset střídat, víc počítačů se najednou domů nevejde. Teď už tedy nebudeme mít barák, ani auto, o práci stále nemohu zavadit, budu moci konečně zažádat o sociální dávky a dostanu je. Na těch vydržím už až do důchodového věku. Vzhledem k tomu, že jsem poslední roky ale do důchodového systému už tolik nepřispíval, tak ten důchod taky nebude nic moc. Minulé platby jsou zapomenuty. Přerod v obyčejného člověka byl ale dokonán a to i s tím průměrným důchodem. Začínal jsem na začátku na nule a na nule taky končím.

Takže já všem těm levičákům říkám rovnou: trhněte si nohou, já obyčejným člověkem být nechci a udělám vše pro to abych jím ani nebyl. A všichni ti, co se v něm zhlédli, by snad mohli zapřemýšlet jak to udělat, aby byli také lidmi neobyčejnými. Věřte, že je to zdravější nejen fyzicky, ale i psychicky.

-------------------------------------

Jiné mé články vycházejí na www.shekel.cz