Je mi přes šedesát a mladé holky mám stále rád

Na tomto blogu zazněl nesmysl o tom, že pokud si mladá žena najde o dost staršího muže, tak jde vlastně jen o náhražku, protože nic lepšího není k mání.

Fajn, tak jsem jen náhražka, s tím musím žít. Divné je, že jsem náhražka hodně žádaná. Moje žena se se mnou rozešla asi před 15ti lety. Usoudila, že jsem neperspektivní, protože rakovina mě klátila. Bylo to už tak daleko, že v pátek s vidinou toho, že se nedožiji příštího týdne, ke mně přišla i s dětmi se rozloučit. Já to sice přečkal, ale ona si řekla, že ne nadlouho a odešla.

Děti to naštěstí viděly jinak a tak jsem je vychoval v podstatě sám, tak, jak mi to čas mezi jednotlivými pobyty v nemocnicích umožňoval. A dnes je té nejmladší 25 let a mám z nich jen radost. S tou rakovinou jsem ztratil deset let života, tak mezi 40 až 50 lety. To by údajně měl být nejproduktivnější věk muže.

Po té padesátce jsem se pak zázrakem vrátil do života a i k zájmu o ženské. Nenašel jsem ale ani jednu ženu mně věkově úměrnou, která by mě zajímala, myslím po duševní a duchovní stránce. Všechny byly hlavně bez života, každý fyzický „pohyb“ jim jakoby vadil. A já, znova narozený, chtěl lyžovat, jezdit na kole, cestovat. Já jsem svět viděl očima dvacetiletého kluka a to tak nějak ty ženy mého věku neuměly pochopit. Mladý duch ve starém těle.

No tak jsem to odepsal, a rozhodl se že zůstanu sám.

A jak si tak tedy chodím sám životem, připletlo se mi do cesty 18ti leté děvče, co s tím? Byl jsem s ní tak nebo onak čtyři roky a ani jednomu z nás to nepřipadalo divný. Kdyby nebylo komplikací v mém životě, tak se mnou už po roce bydlela. Sama si o to důrazně řekla. Já to tvrdě odmítl, i když už měla kufry naložené v autě. A tak stále bydlí na druhém konci republiky a radši jsem to směroval tak, abychom se vídali stále méně častěji. Já nemám svědomí na to, abych jí udělal dítě. Tady s tvým blogem souhlasím. Maturity svého dalšího potomka bych se už nemusel dožít.

Pak tu byla Jarka. Nevím už, jestli jsem o pár let později já zakopl o ni, nebo ona o mě. Ale byla to vzájemná náklonnost moc velká. A zase mezi námi bylo přes dvacet let. Byla to divoška a to mi vyhovovalo. Prožili jsme spolu nádherné, divoké a bolestivé období, (protože jsme se postavili celé společnosti) - na to nikdo nemá - holywodský filmy jsou proti tomu slabý odvar - a s tím bych mohl klidně odejít. Odešel jsem po dvou letech. Ale jen od ní. Fakt jsem neměl to srdce na to, aby otcem jejího dítěte byl důchodce.

Loni na podzim jsem se seznámil s 33ti letou ženou. To je přesně ten věk, o kterém píšeš ve svém blogu. Je vdaná a má dvě děti. Zbláznila se do mě a já to z morálních důvodů odmítal. Nešlo to, začali jsme spolu chodit. Ale z mé strany s podmínkou, že náš vztah nesmí mít sebemenší vliv na vztah jejích dětí s jejich tátou. Loňské Vánoce chtěla mít poslední ve staré rodině. Něco se stalo. Rozešli jsme se. Já jsem takový rozdvojený, mrzí mě její odchod. Na druhé straně jsem rád, že se jí nerozpadla rodina.

Něco vidím na svém tátovi. Dnes je mu přes devadesát. Měl za život pět manželek. Mravokárce řekne, že je to špatně. Ale může ten mravokárce takhle na dálku říci, že za všechny rozchody může právě a jen můj táta?

Poslední léta ve svém okolí vídám hodně holek, o moc mladších, s kterými dáme i víc než jen to jedno kafe. A klidně se přiznám, že to jde až do postele. Já mám totiž rád holky – živé a divoké, a ne ženské – usedlé a nebláznivé. Já jsem prostě ten důchodce, co ale nesedí doma v papučích. Já podnikám, sportuji, užívám si. Já jsem si ve svém pohnutém životě uvědomil, jak ten život může být krátký. Já jsem cvok, a ten tvůj blog je mi jen pro smích.

----------------------

Tento mail mi poslal jeden můj velmi dobrý známý, jehož identitu znám, ale který si nepřeje, aby jeho identita byla zveřejněna. Pán se blíží k sedmdesátce. Jeho reakce byla na můj blog o padesátiletých mužích, kteří kvůli třicetiletým ženám opouští své staré rodiny: Sex láká, ale ty následky.

-------------------------------------

Jiné mé články vycházejí na www.shekel.cz