Jak se staví sen. Tedy klimasen.

Jako spokojený majitel fotovoltaické elektrárny se musíte zabývat tím, co s tou elektřinou v létě. Výkupní ceny jsou směšné a věnovat to někomu jen tak, je ještě směšnější.

Stará pravda říká, že nejlepší je si vyrobenou elektřinu spotřebovat sám. Ale jak na to? Dodavatelské firmy vás budou masírovat nabídkami fotovoltaických elektráren (FVE) společně s tepelnými čerpadly. Jasně. Je to v módě, na oboje jsou dotace a pro firmy skvělý kšeft. Nikdo vám ale neřekne, že je to fyzikální nesmysl. Proč? Protože FVE vyrábí nejvíce v létě, ale topíte nejvíce v zimě. Takže si pořídíte tepelné čerpadlo, někdo k tomu i FVE a pak se diví, že v zimě za tu elektřinu do čerpadla platí. Ale to je fyzika. Tudy cesta nevede.

Pak elektroauto. Hm. To je taky sezónní záležitost, to dobíjení. A navíc většinou s tím autem pojedete do práce a nabíjet potřebujete přes noc. To ale sluníčko nesvítí. Nejlépe to řešit přes baterii. Ale to už je dvojité střídání, ztráty. Nesmysl. Taky fyzika. A pro mě navíc finančně nedostupné.

Tak bazén. To už je jiná. Koupete se v létě, v létě FVE vyrábí a pro výhřev bazénu je to jak dělané. Já ale bazén nevlastním a ani vlastnit nechci.

Tak zbývá poslední možnost - klimatizace. V létě jí potřebujete nejvíc. V létě taky FVE nejvíce vyrábí. Bonusem je, že dnes už pomocí vnitřních jednotek můžete i topit. A pozor! Je to princip tepelného čerpadla. Tedy zhruba poloviční příkon (platba za elektřinu v zimě) proti odevzdanému tepelnému výkonu, kterého je dvojnásobek proti nákladům za elektřinu. Za několik desetiletí se prostě ta technika vydala hodně dopředu. Je rozhodnuto.

Můj požadavek je tři vnitřní jednotky ve třech místnostech otočených k jihu se společnou jednou vnější jednotkou, která bude umístěna na střeše nad zádveřím.

Počítám, že to všechno na klíč by mělo stát tak 140-200 tisíc korun a samozřejmě si udělám nějaké výběrové řízení. Ale omezené, nemíním tam mít několik desítek zástupců firem a mezi nimi vybírat. Omezím to na tři.

- zástupce jedné renomované značky,

- velká známá firma,

- doporučení známých, kterým to někdo udělal dobře.

První přijíždí ten zástupce renomované značky. Procházíme spolu barák, říkám mu své představy a on mě často vyvádí z omylu, co jde a co nikoliv. Ale chválí mě, jak to mám dobře promyšlené. Dělá to dobře mé ješitnosti a snažím se, aby to slyšela i má žena. Největším problémem je vnitřní jednotka v přízemí, která je pod úrovní vnější jednotky na střeše. Problém je s kondenzátem (to je voda, která se na klimatizaci sráží a která se musí odvést). Voda, jak víme, neteče do kopce, a tudíž by se musela tato jednotka dovybavit takzvaným čerpadlem kondenzátu. Ale před tím jsem varován, že je to poruchové a je to dost slyšet. Navrhuje průraz vnější zdí, pak zásek hadičky pod vnější fasádu a volný odtok do kačírku podél domu. Elegantní řešení bez čerpadélka umocněné navíc tím, že samozřejmě fasádu následně zahází a udělají tak všechny zednické práce (nikoliv malířské) i uvnitř. Mám z něj velmi dobrý dojem a cenovou nabídku mi prý pošle do dvou dnů.

Další den přichází zástupce velké firmy, která si i platí reklamu na Googlu a vyskočí pro to na vás na webu jako jedna z prvních. Pánové přijedou, vše posoudí, ale mají moc „ale“. Můj požadavek, aby vývody z vnitřních jednotek šly přímo do zdí za nimi, aby nebyly vidět žádné trubky, prý nelze splnit. Vývody musí do stran. V kuchyni se jim nezdá umístění vnitřní jednotky, je málo místa a musela by se sundat linka. A do třetice chtějí za to, že mě navštívili, 350 korun. Již dopředu vím, že tito tedy ne, a je jasné, proč si za tu prohlídku peníze berou. Přesto si pro zajímavost, a když už jsem to platil, nechám cenovou nabídku vypracovat též.

Zástupce malé vesnické firmy, který mi byl doporučen, se mi pomocí SMS omlouvá, že onemocněl a že návštěvu musí odložit o týden. A znaje zřejmě poměry na trhu, dodává, pokud to tedy bude ještě aktuální. Já ale tu jeho nabídku chci a tak mu posílám mail s plány domu a žertovnou poznámkou, že když se tedy teď nudí v posteli, ať má aspoň o čem přemýšlet. A nestačím se divit.

Majitel mi večer telefonuje, že si ty plány přesně prostudoval a do telefonu mi navrhuje řešení co a jak, aniž by to osobně viděl. Fakt koukám. Dokonce i ten odvod kondenzátu z dolní místnosti vyřešil bez čerpadélka a bez sekání vnější fasády. Zednické práce samozřejmě následně udělají a bonus navíc, pokud mám zbytky barev z jednotlivých místností po malování, tak to i zamalují a prý to vůbec nepoznám. Prostě řešení na klíč se vším všudy. Tak mu do telefonu říkám, že se mi to líbí a ať mi pošle cenovou nabídku, ale rovnou mu sděluji, že i na základě referencí, pokud nebude výrazně dražší než konkurence (všem jsem říkal, že nic neslibuji, že budu porovnávat), že to dostane.

Za dva dny mám tři cenové nabídky. Zajímavé. Všechny v podstatě stejné. Odchylky jsou v jednotkách tisíc korun, což je v této sumě nepodstatné. Je tedy rozhodnuto na základě technického řešení a komplexnosti prací a vesnická firma může nastoupit.

Úmyslně jsem zvolil tento předvánoční čas, aby neměli sezonu. Tím pádem by měly padat ceny (to nevím), ale hlavně to bude rychle. A taky že jo. Za deset dnů nastupují a zvládnou to prý za 3, s rezervou a určitě, za 4 dny. Tak přijeli.

Dva velmi příjemní pánové vše obhlédli a navrhli ještě lepší řešení než jejich šéf pro vedení napájecího kabelu, které ušetří tak 4 metry sekání omítky. Tak je chválím, že jsou lepší než majitel a ptám se, jestli mu to mám zavolat. Všichni se smějeme a pánové začínají sekat a vrtat. Jenže.....

Barák postavený koncem 60. let, 2x přestavěný, duté tvárnice a indikátor vedení ve zdi pořád pípá jak střelený. Prostě nepoužitelný. Při obědě se bavíme, co se stane když někde přeruší kabel. Musí se to hodně obsekat, aby kabel byl volný a přístupný, pak zasvorkovat, zaizolovat a zase zaházet. Netuším, že hned po obědě to potká nás.

Takže již první den mi provrtají třífázový kabel, který následně musí o to více obsekat, zasvorkovat a zaizolovat (snímek vlevo). Vpravo je vidět vysekání šlicu dolu pod vypínače pro odvod kondenzátu z jednotky, která bude za zdí. Pod vypínači (tady jsme měli kliku, kdy drát minuli o pár milimetrů) se to provrtalo do kuchyně pod dřez a kondenzát tak kape přímo do odpadu. To je to řešení, které mě nadchlo. V kuchyni se tak nemuselo nic sekat, ani na vnější fasádě, vše jen na chodbě.

Pak hadice provizorně zachytit, následně pěna, pak zaházet, vyhladit a už to jen čeká na barvu.

Napájecí přívod se řešil vyvrtáním díry přímo od vnějšího hlavního rozvaděče, následně zasekáním kabelu svisle vzhůru, odkud se provede šikmý vrt do podkroví (asi 1 metr), kde už bude za zdí vnější jednotka. Myšlenka skvělá (lepší než od šéfa, který to chtěl vést zasekáním přes celou chodbu), jenom trochu špatně odhadnutý úhel vrtání. A tak při vrtání zespoda marně očekáváme vrták v podkroví, nakonec se vynoří skrz plech, dva roky staré (nové) střechy závětří. Myslel jsem, že mě trefí šlak.

Ale nakonec vše špatné pro něco dobré. Kabel teď ústí přímo u vnější jednotky, díra je pod převisem hlavní střechy a samozřejmě jí důkladně utěsní tmelem. Nevidím problém. Tak jdeme dál a začneme věšet vnitřní jednotky.

Na stěnu se zašroubují držáky, na které se pak vnitřní jednotky zavěsí. Na snímku vpravo je vlevo od držáku vidět průraz pro trubky do podkroví, který bude celý schován za jednotkou. V pokoji se tak nic nebude muset sekat a pak malovat. Na snímku vlevo (modrý pokoj) to nevyšlo a průraz musel být pod jednotkou. Firma ale trubky zapustí do zdi, zahází, vyhladí a vymaluje, takže nebude nic vidět. A jak to dopadlo? Myslím, že dobře. Už jen dohladit a vymalovat.

Trubky všech tří jednotek byly svedeny do kumbálku v podkroví, kde bylo zbytečné je zasekávat, tak jsme je nechali na povrchu.

Nakonec zapojit vnější jednotku.

A je hotovo.

Když firma odcházela, musíte se ptát: tady se někde sekalo? Kde?

Pánům děkuji a moc je chválím a nabízím že zavolám šéfovi a sdělím mu to. Souhlasí a diktují mi číslo. Chci si ze šéfa udělat malinko legraci:

„Dobrý den, tady Flaška. Vaši pánové tady sekli asi do nějakého nosníku a mně se se sesedl barák.“ Ticho na druhém konci vydržím asi 5 vteřin, slituji se, sdělím pravdu a oba se zasmějeme. Nicméně i šéf mi nezůstává nic dlužen:

„To jsem rád, že se to povedlo. Jste první, kdo je spokojen.“ :-)

Loučím se s montážníky a ptám se zda si u nás nic nezapomněli. A žertovně dodávám, že na pozdější reklamace neberu zřetel. I oni umí vracet úder: „My taky ne.“ :-) :-)

Doma topíme krbem. Když někam vyrazíme na víkend, tak se v zimě domů vracíme třeba i do 12 stupňů. Teď se těšíme, že si pár hodin před návratem pomocí mobilu doma zapneme topení a přijedeme hezky do tepla.

A co celá ta legrace stála? 131 tisíc, tedy pod mým dolním odhadem. Kdybych to nechtěl od renomované značky, ale například od jednoho čínského výrobce (Haier), bylo by to bývalo za asi 90 tisíc. Ale to jsem nechtěl riskovat, nicméně asi zbytečně. Reference mají dobré.

A perlička na závěr. Každá jednotka má u sebe manuály ve všech možných jazycích. Takže vše mám 3x a vše ještě znova asi 7x v jazykových mutacích. Takže ekologicky vše do sběru.