Holandské vodní mlýny

Teprve když do toho proniknete do všech detailů, tak si uvědomíte, jak je to vše vlastně geniální. Na svou dobu neuvěřitelné.

Už ve 13. stol. se v Holandsku lidé snažili oddělit mělčiny od moře hrází. Z prostoru za hrází pak odčerpávali vodu do kanálů a z nich poté do řek a moře. Výsledkem byly nové písčité pozemky, které se postupně kultivovaly. V 16. století nastal zlom, když se pro odčerpávání vody začaly používat větrné mlýny. Ale to nebylo jen tak. Trik spočíval v tom, že se lopatky natáčely proti větru. A to bylo to zásadní.

V 17. století tak bylo plně vysušeno jezero Beemster o rozloze 72 000 hektarů. 42 větrných mlýnů to zvládlo za 4 roky. A jak to probíhá?

Vše začne ohrazením vysušované plochy hrází. Dříve se dělala prstencová, dnes rovná jak pravítko. Z uzavřeného prostoru se odčerpá voda, až tam zůstane jen bláto. Do něj se vyseje rákosí, jehož kořeny zpevní povrch a navíc pomohou odpařování vody a tím i vysušování půdy. Po dvou letech se rákosí vypálí a z nově vzniklé půdy se stanou pastviny. Po čase, když dobytek dostatečně udusá půdy svými kopyty, se tu vyseje obilí a po dalších pěti letech vznikne 1,2 metru silná vrstva pevné půdy. Uvědomme si ale, že ta půda se nachází pod hladinou moře. O tom ale až dále.

Když projíždíte krajinou, vidíte často větrné mlýny (nejen v Holandsku). Většinou se netočí a lopatky jsou takové klasické žebroví. Aby se mlýn mohl točit, musí se právě to žebroví potáhnout něčím, co vítr zadrží, typicky plátnem. Jinak mlýn stojí. Takže když vidíte nějaká videa, filmy, nebo kompilace z umělé inteligence, jak se krásně točí mlýn s lopatkami s holým žebrovím, tak věřte, že to je podfuk.

To potažení není zase tak jednoduché. Délka lopatky je 12 až 14 metrů. Můžete zkusit plátno jednoduše zespoda roztáhnout, ale většinou se to nepovede.

Nezbude vám tak nic jiného, než se po lopatce vyšplhat nahoru a plátno uvolnit. A tady si teprve uvědomíte, jak ty lopatky musí být bytelné, když unesou váhu člověka.

Natáhnete plátno na první lopatku a mlýn už tak má pohon. Jdete dovnitř, uvolníte brzdu a necháte mlýn pootočit o 90°.

Takto postupně potáhnete plátnem všechny lopatky a můžete mlýn spustit naplno.

Ale před tím ho ještě musíte natočit proti větru.

K tomu slouží kameny usazené do země kolem mlýna. Horní část mlýna je otočná. Vedou z ní dolů trámy pomocí kterých se otáčí. Ale tak lehký zase není, abyste ho jednoduše otočili ručně. Proto jsou zde řetězy, které se uváží ke kamenům v zemi a pomocí otočného kola se řetězy napínají a tím se hlava mlýnu otáčí.

Mlýn pootočíte, zabrzdíte, musíte uvolnit řetězy, pak je převázat na další kámen v pořadí a pokračovat. Postup se opakuje dokud nemá mlýn to správné nasměrování proti větru.

Tím je myšlena horní část, která je s kolem spojena trámovím. Spodní část mlýnu je pevná.

Máte hotovo. Mlýn je natočen, lopatky potažené a můžete to spustit. Uvnitř mlýna vidíte typickou převodovku své doby, tedy 17. století, vše v dřevě.

Ze shora k lopatkám čerpajícím vodu vede osa v podobě trámu, který má dobrých 40cm stranu čtverce. Celé to soustrojí váží 10 až 15 tun. Tato obrovská masa rotujícího dřeva a železa vyžadovala precizní vyvážení.

O té síle a hmotnosti celého soukolí si nejlépe uděláte představu zhlédnutím tohoto asi 45 sekundového videa. Dal jsem ho na své stránky, protože Youtube zařazuje reklamy a kromě toho to video znetvořilo.

Když porovnáte rozměry schodů a lidí a vidíte ten točící se mechanismus, tak teprve pochopíte, jaká to musí být síla. Způsobená pouze větrem.

Video je zde. Video se otevře v novém okně.

Všimněte si rychlosti lopatky u země. Hmotnost té lopatky je 1,5 až 2 tuny. Obvodová rychlost pak asi 100 km/hod. Jinými slovy, pokud byste tam vstoupili, tak je to totéž, jako když vás smete auto čelním nárazem v rychlosti 100 km/hod. Proto ta ohrádka. Je to životu nebezpečné. Lidé z dřívějška vědí své.

Kolem roku 1900 žili Kees a Alie Hoek v jednom z těchto mlýnů se 13 dětmi. A když jednou po celé dny foukal vítr od východu, rodina vždy používala dveře na západní straně mlýna. Pak se změnil vítr a jedno z dětí zapomnělo použít opačné dveře. Alie viděla, že se to stalo, a rozběhla se za ním, ale pak se ozvala hlasitá rána. Alie odtáhla svého syna včas, ale sama byla zasažena čepelí větrného mlýna. Zemřela na místě.

Na život ve mlýně musíte mít talent, protože to není obyčejný dům. Je to stroj, stroj nekonečně silnější než vy. Na provozování mlýna dnes potřebujete licenci. V dnešní době se podíváte do mobilu a víte hned, jaké bude počasí, jak bude silný vítr, z kterého směru. Dříve to lidé dělali jinak. Nevím jak, ale podívali se ráno na oblohu a hned věděli totéž.

Občas se musíte vypořádat s větrem, který zesílí a pak zase zeslábne. Pak se může stát, že se váš mlýn náhle začne sekat. Někdy se točí opravdu silně a může dokonce překročit svou maximální rychlost. To je nebezpečné, protože když se mlýn pořádně rozjede, odletí celá kapota i lopatky. A tak musíte takzvaně dupnout na brzdy. Ale je to dřevěný stroj. Pokud mlýn hned nezpomalí, ale držíte brzdu, dřevo dře o dřevo. Rozpálí se tak, že začne doutnat a než se nadějete, váš mlýn je v plamenech. To se může stát během dvou až tří minut!

Mlynářství se dříve dědilo z generace na generaci. Na fotkách je vidět, jak se dříve žilo v mlynářské rodině, jak se žilo s velkou rodinou s někdy až dvanácti dětmi na velmi malém prostoru.

Vidíte, jak mlynář spal. V krabicové posteli. Dokážete si představit, jak strašidelné bylo toto místo v noci, když vítr vyl kolem lopatek, když jste leželi ve své krabici? A pak si představte, jak dřevo vrzalo a skřípalo, když mlýn musel mlít celou noc. A představte si, jak malý byl mlynářský svět, protože vždy musel zůstat u svého mlýna. Připraven k mletí při čekání na závan větru.

Mlynáři byli sice placeni za svou činnost, ale na živobytí to nestačilo. Měli malá hospodářství, ženy třeba tkaly, mlynář občas pořádal společenské sešlosti. Mlynář byl každý rok kontrolován komisí. Zda je soukolí v pořádku či zda se nerozpadá stavba. Při nespokojenosti komise následovalo propuštění.

Pojďme ale zpět k mlýnům. Jejich výkon stačil maximálně na čerpání do jednoho metru výšky. Pokud území leželo třeba metr a půl pod hladinou moře, muselo se už čerpat stupňovitě. Tedy dolní mlýny do kanálků ve výši jednoho metru. Z těchto kanálků čerpala další řada mlýnů do řeky o něco výš. Tedy jste se již dostali nad hladinu moře. Stačilo několik desítek centimetrů. A řeka už vodu do moře odvedla.

Údržba jednoho mlýna dnes přijde na asi 20.000 € ročně.

Myslíte si, že odčerpáním a zúrodněním mořského dna vše končí? Omyl! Uvědomte si, že poldr za hrází je úrovní pod hladinou moře. Tedy veškerá voda, která sem naprší, nemůže nikam odtéct. A nejen dešťová voda, i voda ze zemědělství, lidské činnosti i vyčištěná splašková voda. Poldr je prostě jen taková vana. A musíte proto čerpat pořád a pořád. Dnes se tak děje nejen historickými mlýny, ale i moderními čerpadly. Ta byla původně parní, dnes elektrická. Zde jsem přidal dvě fotky starých elektrických čerpadel, dnes již mimo provoz. Dnes se používají výkonné šnekové turbíny, podobně jako ve vodních elektrárnách, ale s opačným směrem toku.

Pokud by se vypnula čerpadla a přestala se udržovat protipovodňová bariéra, pod vodou by skončilo 26 % holandského území, které leží přímo pod hladinou moře (včetně největších měst jako Amsterdam, Rotterdam, Haag či polderu Beemster). Pokud připočteme oblasti ohrožené pravidelnými záplavami z moře a rozlévajícími se řekami (Rýn, Máza), bylo by trvale nebo pravidelně zaplavováno až 60 % celkové rozlohy země. Na tomto území přitom dnes žije přes 10 milionů obyvatel a generuje se zde většina nizozemského HDP.

Katastrofický scénář by vypadal asi takto:

Během několika hodin: Zastavením čerpadel by okamžitě začala stoupat spodní voda v poldrech. Jako první by selhaly městské kanalizace, které by začaly přetékat. Sklepy a nízko položené silnice v Amsterdamu a Rotterdamu by byly pod vodou během prvního dne.

Do několika dnů (2 až 5 dní): Bez aktivního odvodňování by poldry začaly připomínat mělká jezera. Dešťová voda z vnitrozemí by neměla kam odtékat. Voda by zaplavila zemědělskou půdu, silnice i obytné čtvrti.

Do několika týdnů (2 až 4 týdny): Bez údržby stavidel, hrází a čerpadel by nastala úplná katastrofa. S příchodem prvního silnějšího přílivu nebo bouře na Severním moři by slaná voda prorazila nechráněné bariéry. Do jednoho měsíce by se téměř celá západní polovina země (historické jádro Nizozemska) proměnila v obří lagunu Severního moře a bažinatou deltu řek.

Mějme obdiv k Holanďanům, že toto zvládají a takto dokáží žít. A mějme ještě větší obdiv k jejich předkům, kteří s tím začali, vše vymysleli a dovedli k praktickému provedení.

-------------------------------

Všechny fotky a video od autora blogu.

Zdroje:

https://molentzand.nl/abc-van-de-molen/

https://cruquiusmuseum.nl/EN/polder-drainage/

https://www.watersnoodmuseum.nl/en/water-knowledge/learn-about-water-safety/articles/5-scenarios-to-keep-the-netherlands-dry

https://en.wikipedia.org/wiki/Flood_control_in_the_Netherlands

https://www.radynacestu.cz/magazin/nizozemsky-polder/

https://guides.bloombergconnects.org/cs-CZ/guide/werelderfgoedKinderdijk/item/fa75dba4-145b-465f-983a-b5ca8bcbefa7