Gaunerství České pojišťovny

Že jsou pojišťovny rošťáci, to všichni víme. Ale co mi předvedla Česká pojišťovna vlastněná ještě loni Petrem Kellnerem, to již bylo za hranou mafie.

e15.cz

Dlouhá desetiletí naše rodina vlastní chaloupku v Jizerských horách. Jako správní vlastníci majetku jsme se starali i o pojištění a tak má maminka chaloupku pojistila u České pojišťovny. Několik desetiletí zde platila pojistné bez sebemenšího zpoždění platby. Za celou tu dobu nastala jediná pojistná událost, která ani náhodou nedosáhla výše celkově zaplaceného pojistného.

            Maminka v létě umřela a starost o tyto věci přešla na mě. Věděl jsem, že chalupa je pojištěna u České pojišťovny. Bohužel maminka ale vůbec nebyla pořádkumilovná a tak jsem u ní doma žádnou pojistnou smlouvu ani doklady o pojištění nenašel. A bez ochrany jsem chaloupku mít nechtěl. Jediné, co jsem věděl určitě, bylo, že pojistné je zaplaceno ještě minimálně půl roku dopředu. To jsem věděl od maminky než umřela.

            I vypravil jsem se s úmrtním listem na pobočku České pojišťovny a chtěl pojistku dohledat a nějak dál právně vyřešit. Se zlou jsem se poprvé potázal. Pracovnice se se mnou odmítla na toto téma bavit. Veškeré údaje o mamince a jejích pojistkách mi může sdělit až jí přinesu Usnesení notáře o tom, že jsem právoplatný dědic. Dobře. Vycházel jsem z toho, že se tak moc neděje, protože pojistné je zaplaceno a chalupa je chráněna ještě několik dalších měsíců. Netušil jsem, jak jsem se neuvěřitelně mýlil.

            Uběhlo opět pár měsíců, dědické řízení bylo uzavřeno a já se tedy vybaven všemi papíry opět vydal do pobočky České pojišťovny. Pracovnice pojistku tentokrát našla, sdělila mi, že ještě dalších pět měsíců je zaplaceno pojistné, ale že to vlastně úmrtím toho, kdo pojistku uzavíral, zaniká. "Fajn", řekl jsem, "tak ji převeďte na mě, budu dál platit já a přeberu to". Tak to nešlo, pojistka se musí zrušit a uzavřít nová, samozřejmě dražší. Obchodnicky to ještě zkouším: "Podívejte se, je známo že Česká pojišťovna nepatří k nejlevnějším pojišťovacím ústavům. Nabízím vám, že to převezmu tak, jak to je a budu dál váš klient. Pokud to zrušíme, tak to určitě uzavřu někde jinde". S pracovnicí to nehnulo a přistoupili jsme k formalitám ukončování pojistné smlouvy z důvodu úmrtí maminky. A teď to přišlo.

            Navrhuji, aby se smlouva nechala v platnosti ještě 14 dnů, abych měl čas uzavřít smlouvu novou a pro toto období byla chalupa ještě pojistně kryta. "To není kryto, likvidátor by vám nic nevyplatil, vy nejste pojistník (ten co uzavíral pojistnou smlouvu)".  Zírám na paní s otevřenými ústy. "To jako, byť je řádně zaplacené pojistné, tak v případě že chalupa shoří, tak já jako dědic nedostanu od pojišťovny ani korunu? ", radši ještě jednou pokládám upřesňující dotaz, protože to nějak moje hlava nechce pobírat. Tato teorie je mi opakovaně potvrzena. Takže pojišťovna si vesele nechala zaplatit pojistné, ale případnou pojistnou událost by nekryla. A já naivně žil několik měsíců v přesvědčení, že chalupa je chráněna. Ale ta story má další neuvěřitelné pokračování.

            "V tom případě mi tedy vraťte pojistné k datu úmrtí mé matky", logicky žádám férovou finanční operaci. "To nejde. Pojistné vám mohu vrátit k dnešnímu dni, nebo maximálně ke dni skončení notářského řízení", vyráží mi dnes již podruhé paní dech. Takže chaloupka nejen že nebyla kryta, ale pojišťovna si ještě naprosto nestydatě to pojistné za to období, kdy by opravdu za nic neručila, nechá. Tečka a dost.

            Nechci se dát zadarmo. "Ale já jsem byl na pobočce vaší firmy krátce po smrti mé maminky a pracovnice se mnou odmítla jednat, že prý až po skončení dědického řízení", odporuji. "To je správné, tak je to nastaveno v podmínkách pojišťovny" je jediné, co k tomu tématu už pouze uslyším. Takže i kdybych o tomto gaunerském chování pojišťovny dopředu věděl, tak bych neměl šanci na tom cokoliv změnit.

            Odcházím jak zmoklá slepice a ještě týž den uzavírám novou pojistku u konkurence o cca 50% levněji, než co mi nabízela Česká pojišťovna.

            Možná by se pan Petr Kellner mohl někdy zkusit podívat jak podnikají firmy z jeho skupiny. Nevěřím, že o takovýchto praktikách osobně ví. A pokud přeci, tak se stydím, že jsem taky Čech a taky podnikatel.  Ale on už to vyřešil. Pojišťovnu prodal Italům.

            Ale naivně si člověk myslí, že pojišťovny jsou tu od toho, aby zákazníky kryly a zajišťovaly. A ne aby s nimi vyběhávaly. Tento případ mě opět utvrdil v mém přesvědčení, že ta druhá varianta je ta správná.

-------------------------------------

Původně psáno pro www.shekel.cz