Dnes je tomu 8 let co zemřel Václav Havel

Asi netřeba připomínat, kdo to byl, myslím historicky. Lidsky byl snílek, nepraktik, ale charakter. Teprve s odstupem času se ukáže, že to byl ve skutečnosti velikán. 

Přiznám se, že svého času jsem měl k Václavu Havlovi velké výhrady. I jsem ho několikrát v blozích kritizoval. Nechápal jsem, co chce dělat proti normálně fungujícím politickým stranám. Dnes, s odstupem času, uznávám, že jsem se mýlil. 

Turbulentní věci krátce po roce 1989 mu může mít kdekdo za zlé, hlavně jeho dohodu s komunisty. Tuší tito "učenci" kolik by možná proteklo krve, kdyby se s komunisty nedohodla pokojná předávka moci? Byli bychom na tom jako Rumunsko, nebo dokonce hůře? To dnes nikdo říci nedokáže. Faktem ale navždy zůstane, že nebyla prolita jediná kapka krve, stali jsme se normálně fungující demokracií a dnes se již řadíme k nejvyspělejším zemím světa. Nejen co se lidských práv týče, i ekonomicky. 

Václav Havel přišel s heslem: Pravda a láska zvítězí na lží a nenávistí. Dnes zde mnozí opovrhlivě nazývají své oponenty pravdoláskaři a myslí si, jak jim to nandali, že na ně plivli tu nejhorší nadávku. Já se k té pravdě a lásce rád hlásím. A pokud si někdo myslí, že mě tím označením urazí, tak mu jen řeknu, že to vypovídá o něm, protože on sám se tedy hlásí k té druhé části hesla o té lži a nenávisti. 

Václava Havla nám jako prezidenta záviděl celý svět. Od té doby jsme takto na mezinárodním poli uznávaného prezidenta neměli a obávám se, že ani dlouho mít nebudeme. Každý národ by si měl vážit svých velikánů a být na ně pyšný. Já se k Václavu Havlovi dnes rád hlásím. Někdo zase zbožňuje Klementa Gottwalda, a je to jeho právo. To je právě to, co nám Václav Havel přinesl - nikdo se již nemusí bát, co se mu stane kvůli jeho názorům. 

Václav Havel měl jako druhý člověk v naší poválečné historii státní pohřeb na lafetě děla. Před ním to byl jen Ludvík Svoboda. A měl ten pohřeb oprávněně. Bude zase dlouho trvat, než se vynoří osobnost formátu Václava Havla. 

Prožil jsem nádherných 30 let. Žil jsem svobodně, cestoval jsem, užíval si. Myslím, že jsem dobře vychovával své děti a nestydím se dnes, že jsem Čech. Ne ten "čech" zpoza železné opony. I za to Václavu Havlovi můj dík.