Další šílenosti z dílny ČSSD

Tentokrát jde o důchody. Jejich výše by se neměla stanovovat podle příjmu, ale podle počtu dětí. 

Dnes přispívá každý do důchodového systému podle výše svých příjmů určité procento. Podle tohoto odvodu se mu pak v budoucnu vypočítává výše důchodu. Není to nijak spravedlivé, jen částečně. Důchody jsou totiž dosti nivelizovány, aby se nám nevyskytovaly příliš velké odchylky. Rovnostářství je v nás zakořeněno. A tak když máte třeba dvakrát vyšší plat, než je průměr a úměrně tomu i hodně let odvádíte peníze do důchodového systému, tak váš důchod nebude dvojnásobně vyšší než je průměr, ale přeskočí ho leda tak o 20%.

            A nedávno přišlo z pera sociálnědemokratické ministryně práce a sociálních věcí na stůl nové řešení. Stručně řečeno: vliv na výši důchodu má mít počet dětí.

            Toto řešení by snad mělo určitou logiku, pokud by ty děti byly v budoucnu ekonomicky aktivní a pak by platilo, že čím více jsem měl(a) dětí, tím více mí potomci přispívají do sociálního systému a já bych z toho měl(a) mít nějaký užitek. Ale celý ten nápad neřeší už jinou věc: co když ty děti ekonomicky aktivní nebudou? Může se stát, že budou nemocné, nebo že práci prostě dlouhodobě neseženou. Vezměme si, že můj potomek řádně vystudoval, sehnal místo a spořádaně živí sebe, svou rodinu, sociální systém a prostřednictvím toho sociálního systému i své rodiče. Rodiče mají slušný důchod a užívají si stáří.

            Teď nastane pohroma, potomek z nějakého důvodu práci ztratí a nemůže sehnat jinou. Tím pádem přestane odvádět peníze do sociálního systému, naopak, bude z něj čerpat. A co jeho rodiče? Sníží se jím úměrně o to důchod? To je nemyslitelné. Důchodci nemají možnost reagovat pružně na změněné životní podmínky a chtít např. snížit nájemné. Těžko se odstěhují. Stáří prostě není flexibilní. A pokud by měl rozdíl důchodů doplácet stát, tak je to nemyslitelné o to víc. Už takhle se celý sociální systém začíná hroutit.

            Komise, která má tuto úpravu důchodů řešit si je vědoma mnoha problémů. Četl jsem ty návrhy, vypadají rozumně. Ale právě ta situace, kdy dojde ke změně životních podmínek ekonomicky aktivního potomka tam nikde řešena nebyla. A těch problémů se vyrojí více. A zase to budou složitosti, předpisy, výjimky, výpočty ... pořád dokola. Nebylo by podstatně jednodušší prostě povinné spoření na stáří, dané jednoduchým procentem z příjmu na vlastní účet vypočtené tak, aby zajišťovalo úměrnou penzi po dobu 20 let? A jedinou disproporci tam zakomponovat tak, že lidé vychovávající děti by platili úměrně méně (zdůrazňuji platili, tedy by se to týkalo jen ekonomicky činných) a naopak lidé bez dětí by to svými příspěvky lehce dotovali? Prostě je potřeba hledat model jednodušší místo dalších složitostí.

            A ještě ani neutichly předběžné debaty na toto téma a ministryně Marksová přišla s další šíleností. Někde vytáhla statistiku  že je u nás asi 500 000 volných bytů a zároveň kolik lidí nemá přístřeší nad hlavou. A že by se měli majitelé těch bytů nějak donutit ty byty využívat. Pamatujete se na dobu socialismu, kdy rodinný domek nesměl mít tzv. nadměrné metry? Pak se z toho udělaly dvě bytové jednotky a byl přidělen povinný nájemník.

            A jak by si to dnes p. ministryně představovala? Pominu-li zákonná vyvlastnění, nebo povinné přidělování nájemníků (tak daleko snad ty úvahy ještě nezašly) pak zbývá jen jediné - finanční zainteresovanost. Jinými slovy, že by nájemné za ty lidi platil stát. Nebylo by to ale dražší než lůžka v ubytovnách? Prostě mi to není ani trochu jasné. Ale především je vidět, že ČSSD stále plodí gigantické mozky.