Co by bylo kdyby se v referendu roku 1992 rozhodlo o zachování ČSFR

    Odpůrci radaru stále halasně volají po referendu. Teď radar opět vybalili komunisté. Zkusme si představit, co by se stalo, kdyby referendum proběhlo i ohledně rozdělení Československa v roce 1992.

            Federální parlament na jaře 1992 rozhodl o tom, že o případném rozdělení společného státu rozhodnou občané v referendu v listopadu téhož roku. Ještě před vyhlášením referenda schválila Slovenská Národna rada dne 17. července 1992 „Deklaraci SNR o svrchovanosti Slovenské republiky“ a o něco později dne 1. září 1992 byla přijata Ústava Slovenské republiky.

            Listopadové federální referendum celkem přesvědčivě rozhodlo o tom, že společný stát má být zachován. Pokud by se hlasovalo odděleně po republikách, tak na Slovensku by s velkou převahu vyhráli zastánci společné republiky, v Česku by to bylo zhruba půl na půl, ale těsně vyhráli federální stoupenci.

            V lednu 1993 předseda Slovenské vlády Vladimír Mečiar vyhlašuje, že občané dali jasný mandát pro zachování ČSFR, kde budou v rovnoprávném svazku žít dva svrchované státy Česká a Slovenská republika.

            Milan Kňažko navrhuje, že funkce federálního prezidenta by měla být rotační a v půlročních intervalech by se v ní střídali prezidenti České a Slovenské republiky. Zároveň vyhlašuje, že je připraven podat pomocnou ruku slovenskému národu a kandidovat na funkci Slovenského prezidenta.

            Slovenský ministr financí Július Tóth deklaruje, že měna bude společná, ale rozpočtovou a emisní politiku si bude určovat každá národní banka sama. Daně vybrané od fyzických osob budou zůstávat v jednotlivých republikách, daň z přidané hodnoty a daně od právnických osob budou republikám rozdělovány v poměru 1:1.

            Český ministr financí Ivan Kočárník s těmito návrhy nesouhlasí, daně by měly být přerozdělovány podle počtu obyvatel a o emisní politiku by se měla starat jedna jediná federální banka, aby byla zachována stabilita měny.

            Slovenský ministr financí kontruje, že Slovensko má svá specifika a proto si svou emisní politiku musí dělat samo. Co se týče rozdělování daní, ustanoví se expertní komise a dojde k dalším jednáním.

            15. února 1993 volí SNR Slovenským prezidentem Michala Kováče. O několik týdnů později se schází na mimořádné schůzi ČNR a volí Českým prezidentem Václava Havla. Václav Havel ve svém prvním projevu vyjadřuje pochopení touze Slováků po větší samostatnosti a navrhuje vytvoření nového státního útvaru, jakési soustátnosti, s kterou by se všichni, Češi i Slováci mohli identifikovat, že.

            V dubnu 1993 slovenský ministr zahraničí Milan Kňažko trvá na vyjádření svých předchůdců, že Slovensko by mělo mít vlastní hvězdičku na evropském nebi a proto prohlašuje, že Slovenská republika bude mít vlastní zahraniční politiku. Jednou za čtvrt roku by se měl sejít koordinační výbor, jehož členy by byly ministři zahraničí, prezidenti a premiéři obou republik a vydal by doporučení pro koordinaci zahraniční politiky. Toto doporučení by pro jednotlivé vlády nebylo závazné.

            V polovině roku 1993 český ministr financí Ivan Kočárník po prostudování zprávy  o vývoji státních financí prohlašuje, že výdajová politika Slovenské republiky je dlouhodobě neudržitelná a pokud bude pokračovat, muselo by dojít k měnové odluce.

            Jeho slovenský kolega namítá, že by to znamenalo faktické rozdělení státu, což si občané nepřáli a proto společná měna musí zůstat zachována.

            Na konci roku 1993 slovenský premiér Vladimír Mečiar prohlašuje, že kritiku členských států NATO vnímá jako vměšování do vnitřních záležitostí Slovenska a Slovensko proto dočasně zmrazuje jednání o vstupu do aliance.

            Český prezident Havel tento postup považuje za krajně nešťastný a požaduje okamžité svolání koordinačního výboru ohledně zahraniční politiky. Jednání tohoto výboru vede k vydání prohlášení, že soustátí Česko-Slovensko se nadále uchází o vstup do severoatlantické aliance, s aliancí je však třeba vyjednat individuální podmínky vstupu pro obě republiky odděleně.

            Šéf NATO vyjadřuje podiv nad postojem obou republik a dále vyjadřuje znepokojení, že jejich vstup může být odložen.

            V lednu 1994 při vyhodnocení schodku rozpočtu za rok 1993 český ministr financí prohlašuje, že tento trend je neudržitelný a je potřeba přijmout  drastická opatření. S tím nesouhlasí jeho slovenský kolega. Nový rozpočet na rok 1994 schválila Slovenská národní rada, ale česká nikoliv. Slovenský ministr financí prohlašuje, že za problémy se státními financemi tak může česká strana. Inflace začíná stoupat a již se blíží 20%. Dohadovací jednání nemají žádný výsledek.

            Šéf slovenské diplomacie Milan Kňažko na jednání OSN vysvětluje slovenskou politiku na Balkánu, od které se vzápětí český ministr zahraničí Josef Zieleniec distancuje.

            Slovenský ministr financí zavádí vlastní celní politiku Slovenské republiky. Omezování dovozů a vývozů ze strany federální vlády je pro Slovensko již nepřípustné. Přes slovenskou hranici do celé federace začíná nekontrolovatelně proudit levné zboží a cigarety z Asie. Evropská Unie pozastavuje asociační rozhovory a vypovídá smlouvu o bezcelním oběhu zboží.

            Český ministr financí navrhuje zřízení celnic na hranici se Slovenskem a další setrvání České republiky v asociačním procesu s Evropskou unií. Slovenský premiér Mečiar případné zřízení celnic prohlašuje za rozbíjení společného státu a proti tomu se přeci vyslovili občané v referendu.

            Česká strana uznává, že nelze postupovat proti vůli lidu, celnice se nezřizují. Evropská Unie vylučuje soustátí Česko-Slovensko z asociačního procesu a na svých hranicích s námi zavádí stejný celní a vízový režim jako s Ruskem.

            NATO prohlašuje, že nestabilní zemi nelze přijmout a jednání o přistoupení do aliance odkládá na neurčito.

            Schodek státních financí nabírá spirálovitou podobu, je nastartována hyperinflace, hroutí se měnový systém.

            Statisíce lidí přicházejí o úspory, stát nemá na sociální dávky, výplaty státním zaměstnancům a důchody. Začínají stávky ve veřejném sektoru. Stávkují i policisté, hasiči, armáda, železničáři. Základní funkce státu se hroutí, zavládá anarchie.

            Skupina českých i slovenských poslanců žádá OSN o mezinárodní pomoc nejen materiální, ale i vojenskou pro udržení veřejného pořádku. Návrh na zásah armád Francie, Británie a Španělska vetuje v Radě bezpečnosti Rusko a nabízí vlastní jednotky.

            Tak a dost. Dál už nedomýšlím. Ale myslím si, že jsou věci o kterých referendum nemá rozhodovat, a radar k nim patří.