Chtěná nebo nechtěná olympiáda?

Jak pro koho. Ti mladí lidé, co se jim říká sportovci, ji mají vymodlenou. Ti staří, co se jim říká politici, ji i je (ty mladé) zneužívají. Kdekdo se přiživí a sport trpí. 

Totalitní mocnosti zneužívají sport ve svou propagandu. Vzpomeňme na státem podporovaný doping, který provozovaly ve 20. století státy tzv. socialistického tábora. Do dnes to zůstalo Rusku, kdy se tajná služba ještě před pár lety starala o to, aby vzorky moči a krve ruských sportovců byly včas zaměněny, než přijdou ke kontrole. Totalitní mocnosti prostě vidí ve sportu šanci, jak se zviditelnit a úspěchem těch mladých sportovců ukázat, jak je to u nich perfektní.

Ještě větší šancí pro takové režimy je uspořádat velkolepý mezinárodní sportovní svátek a celému světu předvést, že oni na to mají. A je jedno co to bude stát. Show musí být velkolepá. Z olympijských her se již stal tak drahý cirkus, že rozumné vlády od toho začínají dávat z ekonomických důvodů ruce pryč. Paradoxně tak vyklízí prostor těmto autoritářským režimům, které jsou ochotny hry organizovat bez ohledu na jakékoliv náklady. Jen se pozitivně zviditelnit.

Možná by už mezinárodní olympijský výbor měl zařadit zpátečku a z Olympijských her udělat trochu civilizovanější sportovní klání. Třeba zkrátit olympijský cyklus ze čtyř na dva roky, aby hry nebyly pro sportovce, ani diváky, tak exkluzivní záležitostí. Dále by asi výslovně měla být zakázána jakákoliv ceremonialita ze strany vrcholných politiků pořádající země. Dnes je tomu naopak, dnes je přímo předepsána. Politik by se směl zúčastnit pouze jako řadový divák. Asi by stálo za úvahu i rozdělení her na několik částí. Třeba lyžařské disciplíny někde v Alpách, vše, co se odehrává na stadionu, klidně třeba v Turecku, zbytek třeba do jižní Ameriky. Ten cirkus by pak nebyl tak obrovský.

Čína pořádala letní olympijské hry v roce 2008. Tenkrát Mezinárodní olympijský výbor zdůvodňoval přidělení her tím, že do Číny proniknou jiní lidé, jiné myšlenky a Čína se „napraví“. Náprava nenastala, nezměnilo se nic. Naopak. Čína se svou rostoucí ekonomickou silou vystrkuje růžky na své asijské sousedy.

Takže letos se už o umravňování Číny nehovoří a olympiáda tam opětovně vesele zamířila. Nicméně vznikají na ní dva paradoxy k pousmání.

Diváci z celého světa by na olympiádu rádi přijeli, ale Čína je k sobě z důvodu coronaviru, který sama do světa vypustila, nepustí.

Zato by ráda u sebe viděla všechny možné politiky, ale ti zase do Číny, přijet nechtějí (tedy kromě těch autoritářů).

A tak jediní, kdo na olympiádu určitě přijet chce a koho Čína vítá s otevřenou náručí, jsou oni mladí sportovci. Nemám jim to za zlé. Pro ně je to vrchol kariéry. Ale pro mnohé slouží přesně jako ti přísloveční užiteční (slovo zde nesmím použít, ale je například zde). Ti sportovci za to nemohou. Ti politici by se měli studem zahrabat do země.