Česká pošta inovativní

Asi se blýská na lepší časy, řekl jsem si. Pošta jde s dobou. Působení soukromé konkurence má něco do sebe.

Koukám na mail od Balíkovny: „Vezeme Vám balík“. Má první reakce byla, to bude zase spam. Obvykle jste žádáni, abyste někam potvrdili přihlašovací údaje (ty pak odejdou všude možně, jen ne adresátovi), nebo dokonce abyste zaplatili nějaký malý manipulační poplatek. To zase pro změnu vede k tomu, že někomu prozradíte údaje o své platební kartě, včetně kontrolního třímístného čísla, a je vymalováno.

Jenže tady nic takového nebylo. Tak obezřetně studuji adresu odesílatele (ne tu co se zobrazuje v počítači, ale skutečnou po zobrazení hlavičky mailu – to už hodně běžných uživatelů nedělá). Vše je v pořádku. Tak klikám na číslo zásilky a skutečně se mi otevírá Tracking s odesilatelem a reálné údaje. Prostě Pošta funguje.

A má euforie stoupá dál. Dozvídám se, že zásilka mi bude doručena ve středu mezi 20:40 až 22:40. Tak to je už opravdu síla, říkám si. Začínají na poště pracovat i večer, kdy jsou lidé doma a nikoliv pouze v pracovní dny přes den. Prostě servis se lepší!

www.pixabay.com

Ale teď to začíná. Já jsem ranní ptáče a večer chodívám spát brzy. 22:40 už mohu být hodně zabalený v dece a nevědět o světě. Nechci domyslet, co bych dělal, kdyby mi jednoho dne pošta oznámila, že balík mi doručí mezi 01:40 až 03:40 ráno.

Žádný problém, říkám si, v mailu je i mobil řidiče. Chci mu zavolat, aby ten balíček váhy 0 gramů (jak v trackingu uvedeno) hodil do schránky, nebo jednoduše přes plot. Prostě za žádnou cenu nechci, aby mě nezastihl doma, psaní (Balíkovna jednou používá pojem „Balík“, v jiném odstavci toho samého mailu pak pojem „Firemní psaní“) nechal na poště a mě čekal více jak kilometrový výlet a stání ve frontě v řádu desítek minut (naše pobočka nemá lavice a vyvolávací systém s pořadovými čísly).

Zvedám telefon a volám řidiče. Ani to nezazvonilo a dozvídám se: „Momentálně se vám nemohu věnovat. Ozvu se vám, jakmile to bude možné.“

Čekám a čekám. Neozývá se nikdo. Jako vždy, mrmlám si. Tudíž posílám SMS s mou prosbou. SMS doručena. Fajn. Jdu na kutě.

Ráno kontroluji schránku. Nic. Koukám k plotu kolem popelnic. Nic. Kontroluji telefon, jestli mi někdo nevolal nebo nepsal. Nic. Tak otvírám PC a koukám na Tracking. „Zásilka se doručuje.“ Hm. Hodina je už nejasná. Nikam se nedovolám a na SMS nikdo nereaguje. Tak uvidíme, říkám si. A gratuluji si, že jsem nepřemáhal ospalost a nečekal do slibovaných 22:40.

Bohužel musím ale odpoledne pryč.

Po návratu domů je mi vše jasné. Ve schránce lístek, že jsem nebyl zastižen a zásilka bude dva týdny uložena na mé poště. Ještě pro jistotu kontroluji telefon, jestli jsem nezmeškal příchozí hovor, či nepřišla SMS. Nic. Pusto.

Tak mě čeká více jak kilometrový výlet a dlouhé minuty stání ve frontě …. Že bych si zkusil objednat náhradní doručení, tak na to už opravdu nemám odvahu. To nedám.

Jdu na poštu. Kupodivu vidím, že fronta je krátká. A bude to. A myslíte si, že tím to končí? Já si to myslel taky. Chyba lávky.

Předkládám občanku, čekám až se úředník vynoří zezadu s mou zásilkou. „Ale vy tu máte balíčky dva.“ Zírám jak tele na nová vrata. V ruce drží opravdu balíček o rozměru asi 5x5x5 cm a v podstatě dopis. Oboje mi předává. „Nějaký podpis?“ ptám se. „Ne, nic není potřeba. To jsou obyčejné zásilky.“ Klesá mi čelist. To to fakt nemohli hodit do schránky, nebo přes plot?

Doma kontroluji, jestli mi něco o té druhé zásilce neušlo. Žádný mail, žádný lístek ve schránce.

Uběhnou dva dny a ve schránce je lístek od pošty, s datem dva dny starým, že si mám na poště vyzvednout zásilku.

Tohle bych snad jako námět na povídku nevymyslel. To píše život. Rád tomu říkám italsky (foneticky) – il káos (chaos).

Diví se někdo, že se Česká pošta na trhu moc nechytá a nedostává zrovna nadšená hodnocení uživatelů?