Buzerace úředníků

Vztek cloumal nejen mnou, ale hlavně těmi, kdo tomu opravdu rozumí. Ale s úředníkem nehneš. To je jak s párem volů, taky nemáš šanci.

Letitá chalupa potřebovala přestavbu. Tedy ani tak nepotřebovala, ale chtěli jsme ji zmodernizovat a to dost zásadně. Vybourání nosných zdí, stavba dvou nových koupelen a kuchyně, zcela nové rozvody, podlahy i obklady. Totálně překopaná dispozice.

Začalo to tím, že jsem podal něco jako oznámení na stavební úřad. Záhy jsem byl vyveden z omylu, musím prý mít stavební povolení. Jednalo se totiž o zásah do statiky, tedy nosných zdí. Nechal jsem tedy celou mnou vymyšlenou rekonstrukci posvětit v podobě výkresů renomovaným místním architektem (projektoval například rekonstrukci Prezidentské boudy u Bedřichova) a ten mi i pomohl získat ono vytoužené stavební povolení. Práce mohly začít.

Strávili jsme tím horké léto a podzim. Tedy nikoliv teplotně, ale stavebně. To nebylo, to se muselo objednat, tenhle řemeslník říkal, že to nejde, ten to chtěl udělat jinak a pořád dokola. Dva hlavní aktéři, zedník a tesař, ale naštěstí vytrvali a dílo postupovalo.

Jednou v létě takhle byl čas uložit nový nosný trám napříč chalupou. Jeho délka byla 5 metrů a průřez 20x20 cm. Sice ze smrkového dřeva, ale i tak úctyhodný macek, který se měl uložit místo dřívější nosné stěny, kde nově vznikal otevřený prostor. Tesař připravil kladkostroj, všechny další pomůcky, a s mým synem se dali do práce. Já o místnost vedle brousil asfalt (chalupa v 60. létech sloužila jako sběrné suroviny) ze 170 let staré bukové podlahy doufaje, že se mi ji podaří zachovat. Chlapy od vedle jsem pořád slyšel funět, klít, nadávat, odpočívat. Trvalo jim to den, ale trám byl uložen. Já na tu podlahu nakonec potřeboval ještě den další, ale zadařilo se.

Za dva týdny přijel na kontrolu architekt. „Ten trám, to je ale 20x20 cm!“ viděl na první pohled. Tesař ho pozoroval: „A co jako?“ Podotýkám, že ten tesař strávil v Jizerských horách celý život, chlap od fochu, v mnoha chalupách bylo vidět jeho dílo, a věděl moc dobře co dělá. Architekt pokračoval: „Tam musí být 20x24 cm, to se musí vyměnit.“

Nebudu popisovat, co si ti dva v tu chvíli vyříkali. Tesař prostě na základě svých zkušeností odmítl a architekt odjel. A pro mě pat. Moc diplomaticky jsem tesaře, s nímž jsme během mnohaměsíčních prací už přešli na tykání, přesvědčoval, ať to se synem předělají. Že jinak mi neudělají kolaudaci. Dva týdny se mnou nemluvil a na stavbě se neukázal. Pak přišel, mluvil, ale publikovat se to nedá. Nakonec to předělali.

A před Vánoci bylo vše hotovo. A léta na tu epizodu vzpomínám. A teď přišlo zemětřesení v Turecku. A já si říkám, ten architekt taky určitě ví co a jak počítá. Co kdyby zadul silný vichr a opřel se do celého průčelí chalupy? Nebo nějaký rok mimořádná nadílka sněhu na střeše?

Nakonec dávám vděčně za pravdu úředníkům. Není to buzerace, jsou to odborné výpočty, posudky, normy. Mají pravdu.