Bolševismus je neléčitelný

Mohl by vyprávět třeba Gustáv Husák, kterého soudruzi několik let převychovávali v různých táborech a přesto vytrval. A dotáhl to až na funkci nejvyšší. 

   Nejnověji se vyjádřil poslanec KSČ(M) Jiří Dolejš k přátelskému přijetí amerického konvoje našimi obyvateli. „Pozitivní přivítání amerického konvoje není náš neúspěch. Vojáky lidé vnímali jako atrakci a proto je vítali a fotili se s nimi.“

            Hm. Tak podle této logiky by v roce 1968 musely podél cest v celém Československu stát desítky lidí se sovětskými vlajkami a fotoaparáty. Zjevně tomu tak nebylo. Akorát, použiji-li terminologii dnešních komunistů, podle které nás tu američtí vojáci vlastně okupovali, tak ta okupace skončila po 3 dnech. Na rozdíl od té ruské, která skončila po 22 letech. A zjevně se soudruhům po té okupaci stále stýská, myslím ruské.

            Moc rád bych viděl soudruha Dolejše, jestli by ta slova měl odvahu říci do tváří těm desítkám a stovkám lidem, kteří spolu se mnou čekali v dešti a větru několik hodin v Jizerských horách na průjezd konvoje. A v rukách neměli fotoaparáty, ale převážně americké vlajky.

            A to Jiří Dolejš ještě patří k tzv. umírněnému křídlu komunistů. V jejich řadách najdeme jiné kádry, které lze označit za komunisty, komunisty. Případně komunisty na třetí.

            Mě spíš zarazilo jak mluví v 1. osobě množného čísla: „… není NÁŠ neúspěch…“. Co tím myslí? Jako úspěch by považoval, kdyby se podařilo veřejné mínění nepřátelsky naladit proti spojencům? Jako parlamentní strana, za kterou se komunisti musí považovat, bych od nich čekal nějakou sebereflexi, že nálada veřejnosti je jiná, než si mysleli a měli by tomu přizpůsobit politiku. Ale Jiří Dolejš prostě předpokládá, že na veřejnost musí strana působit a přizpůsobit jí obrazu svému.  To už tu bylo dlouho a mockrát. Poprvé to použil jeden východoněmecký pohlavár (už nevím který), který po potlačení povstání krátce po válce ve východním Berlíně  řekl: "Národ zklamal svou stranu“.

            Rusové na Ukrajině použili 3 fáze hybridní války:

1.      Rozdělit společnost.

2.      Definovat utiskovanou menšinu.

3.      Té menšině přijít na pomoc.

Když teď Jiří Dolejš mluví v té první osobě jednotného čísla, tak si nemohu pomoci, ale velice to připomíná fázi číslo jedna.