Boj proti turistům

Posvátná dojná kráva - turisté - začínají jít na nervy již mnoha místům světa a ta vymýšlí, jak je omezit, ne-li se jich zbavit. Naposled např. Barcelona, nebo zavedení "vstupného" do Benátek. To Praha na to jde jinak.

Návštěvník po příletu na Letiště Václava Havla nejprve zamíří do směnárny. Peníze nevymění zrovna v nejlepším kurzu, ale nemá srovnání, tak má dobrý pocit, že jednu starost má za sebou.

Marně hledá nějaké metro, nebo vláček, do autobusu se mu nechce. Kdo to nezná, na začátku se většinou neodváží. A tak zvolí způsob přepravy, na který je většinou zvyklý.

Sedne do taxíku a při placení u hotelu se podiví, že ty taxíky v té Praze jsou možná trochu dražší než třeba v Londýně, ale ten výhled z okénka cestou z letiště na rozkopané ulice stál za to. Takový pohled se často nenaskytne ani ve válkou rozbořených městech. Zážitek jedinečný.

V hotelovém recepci si všimne, že směnný kurz by přeci jen mohl být výhodnější a když se na pokoji dočte na papírku z letištní směnárny, že má nárok do tří hodin transakci zrušit, tak zajásá. Nadšení ho ale opadne, když si propočítá, kolik času, ale hlavně peněz, by ho stála cesta taxíkem na letiště a zpět.

Hodí to za hlavu a vyrazí do pražských ulic. Je kulturně obohacen disneyovským zážitkem jako hrom. Všude samý kejklíř, sfinga, tanečník. Klobouk u jejich nohou samozřejmě nechybí. Hned za rohem thajská masáž. Všude samá čínská restaurace. A chybět nemůže pravý český hamburger (i to jsem už viděl). 

Zajde do obchodu a nestačí se divit. Nabídka pravých českých trpaslíků, báťušek, ale především granátů, i s certifikátem, je obrovská. Jsou tak velké, že je nemají ve svých sbírkách ani největší světová muzea. No, nekupte to!

Praha je světová v tom, že všude na ulici se Vám nabízejí průvodci po památkách zdarma. Cedule s nápisem FREE TOUR jsou k nepřehlédnutí. Obvykle vám za to někdo odněkud z jihu Evropy vysvětlí svým rodným jazykem (nikoliv češtinou) že Praha je hlavní město Československa (to není překlep), je tu už tisíc let a je velmi Beautiful. A že za toto provádění po památkách se doporučuje spropitné 15 Euro. 

Je čas občerstvení. Jídelní a nápojový lístek ve středu města velmi zdatně svými cenami konkuruje světovým metropolím. Sice občas ty hranolky jsou trochu přepálené, ale u nás se přeci jedí knedlíky! Nemůže poznat, že jsou okoralé a párkrát rozmrazené. Tu kuchyň prostě nezná. Nakonec je spokojen a rozhodne se platit. Dilema, jaké by měl dát spropitné, za něj vyřeší sám vrchní. Na účet z kasy je rukou dopsáno +10% SERVICE a pro jistotu i dopočítána výsledná suma. A turista má po starostech s přemýšlením i se zbytečnými penězi.

Po zkušenosti s taxíkem se rozhodne radši jet městskou dopravou. Zoufale studuje mapu u vstupu do metra a přemýšlí, co to znamená pásmo P, 0 a dále 1 až 5. Přiznám se, že do toho jsem detailně do dnes nepronikl ani já. Nakonec mu někdo poradí, aby si koupil lístek za 32 korun, což rád udělá a cítí se, že má vyhráno. Nemá. Ten dotyčný mu totiž neprozradil, že si ho musí taky orazítkovat. A to nikoliv ve vagonu, ale hned u vstupu do metra. Nevadí, upozorní ho na to revizor číhající hned pod jezdícími schody. Akorát to upozornění stojí několik stokorun.

Při vystupování zjistí, že těch stokorun bylo vlastně více. Už ani neví v kterém okamžiku, ale podivnou souhrou náhod mu během cesty zmizla z kapsy peněženka. Naštěstí v ní měl jenom nějakou hotovost a žádné doklady. 

I tak se cizinec odradit nedá a večer vychází do víru velkoměsta. Je ta Praha ale proměnlivá! Ten Václavák přes den samý mumraj, fůra lidí. A v noci? Samý mumraj, fůra lidí. Akorát se trochu změnili. Asi to nejsou rodilí našinci, nikam nespěchají, ale nabídnou cokoliv. Od dívek přes nejlepší disco až po drogy. Úžasný jiný svět! Cizinec na tu nabídku zírá podobně jako kolem procházející policisté. Jedno mají společné. Nabízejících nahaněčů si nevšímá ani jeden z nich. 

Prostě děláme co můžeme, ale turistů je stále více. Těch se jen tak nezbavíme.