Berňáku jsem o své svatbě všechno vyklopil

Byla velkolepá, hodně hostů, piva, vína. A jsme svoji. Jenže pak přišel ten šok a předvolání na Finanční úřad abych podal vysvětlení.

„Dobrý den, pane Flaška a gratulujeme Vám k sňatku!“

„Dobrý den. Tak povídejte, co pro vás mohu udělat?“

„Pane Flaška, my jsme bohužel pojali podezření, že restaurace, kde jste měli svatební hostinu, neodvedla tržbu. V době konání vaší svatby všechna restaurační zařízení v obci vykazovala podle EET tržbu pouze pár tisíc korun. Můžete nám prosím sdělit kolik tam bylo hostů, jaká byla cena menu, případně jaká byla celková útrata? Ještě lepší by bylo, kdybyste nám ukázal účet z té restaurace.“

„Víte, já jsem dnes strašně šťastný člověk, viď lásko?“ a mrknul jsem očkem na svou polovičku. „Má žena má velké pochopení a já se tak zřídil, vlastně promiňte, opil, že mám prostě okno. Já si nic nepamatuji.“

„Hm. A paní Flašková vy byste nám mohla prosím pomoci?“

„Ale samozřejmě. Já si dělám přesné záznamy. To je přeci den v životě, který si chce člověk uchovat v paměti na pořád. Vzala jsem je s sebou.“

„Výborně!“ pousmál se úředník, „a můžete mi je prosím půjčit, jenom si je ofotím. A předem moc děkuji.“

„Samozřejmě. Tady to máte. Pokud se započte příbuzenstvo z obou stran a nějací ti známí, bylo celkem 79 hostů. Pětichodové menu stálo 455 Kč. Za kapelu jsme zaplatili 10.000. A za nápoje celkem 22.400. Dali jsme i nějaké spropitné, ale to bych si radši nechala pro sebe.“

„Ne, to je samozřejmé. I tak nám velice pomáháte,“ chválil mou manželku berní úředník a rukou psaný záznam si ofotil.

„A máte prosím doklad o zaplacení?“

„Nemám. Ten pan vrchní říkal, že když to uděláme na ručku bez dokladu, že nám dá 10% slevu. Já ho přeci nemusím vyžadovat, ne?“

„Ne, ne. Samozřejmě. Pouze restaurační zařízení je povinno ho vydat, vy ho ale nemusíte odebrat. To je v pořádku. A teď prosím to nejdůležitější, v které z těch restaurací na vesnici jste to byli?“

Teď se ve mně probudila pýcha, že si přeci jen na něco vzpomenu a do hovoru se vmísím.

„Jo, to si pamatuji. Bylo to něco o ptácích, nějak... nějak … už vím: Čapí hnízdo!“