BeNeLux = Belgie, Nizozemí, Lucembursko

U nás v pořadí Lucembursko, Belgie, Nizozemí. Tak jsme se trochu pocourali za jeden týden. Podívejme se na méně známá místa.

Co navštívit? Za týden samozřejmě toho moc být nemůže. Takže co vypíchnout? Pozval jsem na pomoc umělou inteligenci, dále zvaná pouze „Chytrouška“. Zadání znělo: „Chceme navštívit tyto tři země. Máme na to asi 7 dnů. Chceme jezdit autem systémem, popojet, vystoupit, projít se, něco málo navštívit, pokoukat, a zase jet dál. A chceme vynechat velká města“.

Chytrouška dlouho nepřemýšlela a vypadl z ní itinerář i s fotkami a popisky. Tak pojďme na to.

Nejdříve jsme museli projet Německo do Lucemburska. Pokud si někdo myslí, že na německých dálnicích nastaví tempomat na 160-180 a prostě to profrčí, tak je na velkém omylu. Buď je provoz, nebo u velkých měst je rychlost omezena, nebo se hodně rekonstruuje. Takže přes Německo dálniční ploužení podobně jako u nás na D1. Nicméně odpoledne jsme v Lucembursku a jsem u prvního cíle.

Mullerthal Trail

Jsou to skalní soutěsky a lesy, které jsou přezdívané jako malé Švýcarsko. Mně to připomínalo spíše naše Česko-Saské Švýcarsko. Můžete zde nachodit desítky kilometrů. My samozřejmě, v duchu našeho zadání, pouze nakoukli pár stovek metrů. A jeli jsme dál.

Vianden Castle

Hrad vznikl již v 11. století roku 1264 připadl Lucemburkům. Pro nás je asi nejzajímavější to, že se zde narodil Jan Lucemburský. Hrad se tyčí 100 metrů na stejnojmennou obcí a je pod ochranou UNESCO.

Pozoruhodné je, že partnerským hradem je náš Křivoklát.

Pro Lucembursko je zajímavé, že se zde neplatí veřejná doprava. Prostě nastoupíte a jedete. A to nejen ve městech. Pouze si musíte připlácet, pokud cestujete první třídou. Ale to nás nezajímá, my přespíme na nádherném statku a ráno pokračujeme do Belgie.

Durbuy

To je taková zajímavost. Moc malebná vesnice, které dominuje hrad nad ní. Ale ať ho obcházíte jak chcete, vchod dovnitř nenajdete. Je totiž soukromým sídlem jedné movité rodiny. Takže procházka pouze pod hradem v nádherných uličkách, ale moc jich není. Prostě vesnice. Ale pozor! Vesnice se zalíbila Janu Lucemburskému a tak jí povýšil na město. A od té doby se traduje, že Durbuy je nejmenší město na světě.

A tohle jsem si nemohl nechat ujít. Belgické pivo je také známý pojem. Samozřejmě ne tolik, jako to naše :-).

Dinant

Popojedeme a dle Chytroušky bychom neměli vynechat návštěvu citadely Dinant nad stejnojmenným městem, nad kterým je ve výšce 100 metrů (426 schodů) a nabízí úchvatný výhled na údolí řeky Mázy.

Nicméně citadela samotná byla postavena až v 19. století a podle toho vypadá i vnitřní expozice.

Zde přidávám i můj portrét, jak ho pořídila má polovička.

Co nelze vynechat, to je

Waterloo

Definitivní porážku Napoleona snad ani netřeba rozebírat. Na místě bitvy je dnes muzeum, kde si vše můžete důkladně prohlédnout a přečíst.

Co vás ale trkne do očí už z dálky, to je obrovský pahorek se lvem. I proto se mu říká Lví pahorek. Je to symetrická umělá mohyla vysoká 43 m s obvodem 520 m, vybudovaná v letech 1820–1826. To mě docela překvapilo. Na tehdejší stavební techniku to množství hlíny, které se muselo dopravovat vlastně ručně, je gigantické. Tento monument připomíná místo, kde byl během slavné bitvy roku 1815 zraněn Vilém II. Nizozemský. Z tohoto důvodu ho nechal postavit i jeho otec. Dnes prostě symbolizuje bitvu u Waterloo. Nahoru vede 226 schodů a socha lva váží 28 tun. Má připomínat vítězství spojeneckých vojsk.

Součástí muzea je i panorama pod střechou. Podobně jako v Praze Maroldovo panorama.

Míříme dál. Tuhle malou vychytávku na dálničním parkovišti jsem si nemohl nechat ujít. Prádelna. Stačí přiložit kartu, vložit své prádlo a už jen čekat. Ve městech běžná věc, ale na dálnici?

Ypry (Ieper)

Největší memento první světové války. Nedaleko města se odehrálo několik vleklých zákopových bitev, které si vyžádaly stovky tisíc mrtvých, přičemž fronta se vesměs pohnula jen o několik kilometrů. Nejprve Němci, později i spojenecké armády, tu v boji několikrát použili chemické zbraně včetně tzv. hořčičného plynu, který byl později nazván podle města samého – Yperit.

Blízké okolí Yper je poseto desítkami válečných hřbitovů, kde spočinuly ostatky vojáků obou bojujících stran. Často mají podobu paralelních řad prostých, identických náhrobních kamenů s nápisem „neznámý vojín“.

Nedaleko odtud se stala i ona známá epizoda, kdy se obě válčící strany dohodli na příměří na Štědrý den.

Meninská brána, kterou procházeli vojáci, dnes nese asi 50000 jmen padlých.

Nechtěli jsme sice navštěvovat velká města, ale Chytrouška zavelela: Bruggy – sice turistické, ale menší než Brusel a nádherné. Stačí několik hodin. A měla pravdu.

Bruggy

Město má asi 119 000 obyvatel, je protkáno sítí kanálů a proto se mu též přezdívá „Benátky severu“. Upřímně dodávám, že tento titul jsem už slyšel u více měst. Nicméně je to opravdu nádhera a dá se projít fakt za pár hodin.

A ještě si stihnete dát k obědu typické belgické hranolky. S přílohou a úpravou podle gusta.

Turisticky asi nejzajímavější je kostel Panny Marie se 122 metrů vysokou cihlovou věží, která je prý nejvyšší v Evropě (z cihel). Ale především uvnitř se nachází Michelangelova socha Madony s dítětem. A je to jediné místo mimo Itálii kde se s prací Michelangela setkáte.

Ovšem třešničkou na dortu jsou pralinky a čokoláda. Třeba v podobě nářadí nemá chybu. Já si koupil a snědl kleště.

Přejíždíme do Holandska a je nutno si přiznat, že kvalita silnic se lepší o třídu. Nicméně Holandsko je země cyklistům zaslíbená, ale automobilistům nepřátelská. To pocítíte hned u vjezdu, kdy se dozvíte, že na dálnicích maximálně 120, mimo vesnici 80, a jsou venkovské oblasti s malými silničkami, kde je prostě plošně na mnoha čtverečních kilometrech povoleno jen 60.

Na druhé straně všude protkáno cyklostezkami. Cyklisté mají skoro všude přednost, prohánějí se bez helem, všechny věkové kategorie, kola s nosiči, bez nosičů, dětskou sedačkou, vlekem, pohonem elektro, nebo ne …. Pokud je ve městě zóna 30, tak tou třicítkou taky jedete, i kdybyste nechtěli. Postarají se o to příčné prahy a zpomalující šikany.

Celé Holandsko tak působí pomalým, klidným, odpočinkovým dojmem.

Velká část Holandska byla získána z moře. Prostě se postavila hráz a voda za ní se začala vyčerpávat, dokud nebylo sucho a tím pádem nové území. To se dělo pomocí větrných mlýnů a to si zaslouží samostatný článek, který též chystám.

Pro začátek je zážitkem jízda právě po těchto hrázích, kterým se říká Delta Works. Jsou několik desítek až stovek metrů široké, sypané. Na několika místech pak přerušené průplavy pro lodě a hlavně čerpacími zařízeními, která pořád musí odčerpávat vodu. A jsou až desítky kilometrů dlouhé!

Zem je tak protkaná kanály, že zdvihací most je zde asi stejně běžný jako u nás železniční přejezd.

Je to rovina. Přímořská. Vítr je zde vlastně pořád. Tady dle mě ty větrné elektrárny dávají největší smysl.

Začínáme na plážích provincie Zeeland.

Pláže Zeeland

Písečné pláže, ale s věčným větrem. Asi jako celé Holandsko. Ale aby bylo jasno, že auto není vítané, tak to pociťujeme hned na začátku. Chceme zaparkovat hned vedle valu, který odděluje městečko od pláže, na pár minut, pokoukat, pofotit a odjet. Na parkovišti je pár aut a desítky volných míst. Ale vidíme policistku, jak pilně pokutuje. Tak se jdu radši na to parkování zeptat. Pokud bych zaparkoval, tak okamžitě parkovné 50 EUR. A je jedno jestli deset minut, nebo celý den. Takže jsem vykázáni na druhou stranu města, s parkovným 2 Eura na hodinu a musíme se k plážím skrz město probojovat asi kilometr pěšky.

Když si chcete půjčit slunečník, nebo lehátko, můžete platit hotově nebo kartou. Při platbě kartou ale ušetříte. To je sen, co?

Zierikzee

Zierikzee patří k nejzachovalejším historickým městům nizozemské provincie Zeeland. Návštěvníky láká středověkými branami, malebnými přístavy, mohutnou věží Dikke Toren i spletí romantických uliček, které připomínají slavnou námořní minulost města.

Rotterdamm

Chytrouška odpustí, ale to jsme si zařadili jaksi nad její plán. A to především proto, že je zde největší přístav v Evropě. Takže náš plán je zaparkovat u nástupiště lodiček a podniknout okružní plavbu po přístavu. Tedy samozřejmě jen po jeho části, protože zaujímá plochu 126 km2 a táhne se od středu města k ústí řeky Mázy v délce 42 km. Za hodinu a čtvrt se toho moc stihnout nedá. Ale i tak projížďka stála za to. Ne jen díky pohledům na lodě nejrůznějších tipů, ale i díky moderní rotterdamské architektuře na březích.

Loď stála 17 Euro na osobu a parkovné 6 Euro na hodinu. Vzhledem k tomu, že jsme neodolali a po projížďce lodí se jeli ještě metrem podívat do středu města, tak nás pak parkovné stálo nakonec 40 Euro. To je o dost víc, než naše pokuta za špatné parkování v Yprách (25 Euro) :-). Platit ale můžete jenom bezhotovostně.

No ale co? Díky zrušení poplatku za obnovitelné zdroje ročně ušetříme dobrých 7000 korun, důchod mi jistě již brzy navýší, už je líp. Rád to na cestování vydám.

V centru je nová tržnice, kde tedy skutečně nevíte, co si dát k jídlu dříve. Klasické „Fish and Chips“ známé spíše z Británie, jsou zde v podání s různými rybami. To jsem ještě nikde neviděl.

A o pár metrů vedle jsou známé „Rotterdamské kostky“. Architekt Pit Blom zde v roce 1984 dokončil soubor obytných domů ve tvaru kostek. Dnes jsou domy v soukromých rukou, některé fungují i jako hostel a jeden si za 3,50 Euro můžete prohlédnout i zevnitř.

Ale je to tu velmi zajímavé co se týče plateb. Hotovost? Nutné zlo. Všude jen bezhotovostní platby. Hotovost je spíše trpěna. To jenom my si tu korunu a právo na hotovost budeme chránit až do úplného sebezničení.

Urk

Městečko je podobné jako Zierikzee. Akorát je to otevřenější a připadáte si spíše jako v nějakém malém skandinávském přístavu. Podstatný pro ekonomiku je zde rybolov. Zajímavostí je, že to byl ostrov. Ale vybudování hráze z Lemmeru v roce 1939 ukončilo status Urku jako ostrova a spojilo ho s nizozemskou pevninou.

Místní se umí dobře bavit. Hlavně děti.

A jako poslední cíl našeho putování nám Chytrouška dala vesnici

Giethoorn

O ní se říká, že je to prostě město bez ulic. Pouze kanály a chodníky. Projížďka lodí tomuto dá za pravdu. I když je množství vodních kanálů v obcích po celém Nizozemsku běžné, v Giethoornu nikdy žádné pořádné cesty neexistovaly a veškerá doprava tu byla odkázána na čluny. Přes místní kanály vede více než 170 mostů, což je na tak malé ploše unikátní. Popularitě Giethoornu pomohlo natáčení filmové komedie Fanfare nizozemského herce Berta Haanstry, které zde probíhalo v roce 1958. Od té doby se sem valí davy turistů a celá ekonomika městečka je postavena jen na nich. Ročně jich jsou asi tři miliony.

A teď už zase přes Německo domů.

Všechny fotky pořídil autor blogu a jeho žena.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Vianden_Castle?oldid=1295550692

https://cs.wikipedia.org/wiki/Durbuy

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dinant

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bruggy

https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/ypry-yperit-belgie-valka-vanocni-primeri.A170106_133823_kolem-sveta_hig

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rotterdamsk%C3%BD_p%C5%99%C3%ADstav

https://www.archiweb.cz/b/krychlove-domy-kubuswoning

https://nizozemsko.svetadily.cz/nizozemsko/zierikzee-mesto-lidovych-slavnosti#google_vignette

https://en.wikipedia.org/wiki/Urk

https://www.radynacestu.cz/magazin/giethoorn-mestecko-protkane-kanaly-pomalymi-krucky-ziskava-vehlas/

Waterloo