Benátky už asi popáté, nevím přesně

Ale vždy přijdete na něco nového. Říkám, že nejhezčí město v Evropě je Praha. Diplomaticky dodávám, to proto, že Benátky jsou neporovnatelné s čímkoliv jiným. Jinými slovy Benátky jsou prostě nádherný klenot.

První obyvatelé začali osídlovat benátskou lagunu v 5. století našeho letopočtu po pádu Západořímské říše. Laguna jim sice poskytovala relativní ochranu před nájezdníky, ale na bažinatém povrchu se špatně stavělo. V průběhu staletí se ale benátčané naučili tento problém překonat.

Princip spočíval v tom, že do bažinatého podloží zarazili hustě vedle sebe napuštěné borové nebo modřínové kůly. Na jejich vrchol se pak položily dvě vrstvy desek, vrstva kamene a teprve pak začínaly stavět základy budov a paláců. Zdroj.

Zdroj: https://www.instagram.com/p/DVgj_RiDhUX/?img_index=2

Těch kůlů nebyly stovky, ale miliony! Dřevo se vozilo loděmi z dnešního Slovinska, Černé hory a Chorvatska. Princip byl takový, že celý dřevěný spodek stavby je trvale pod vodou. Dřevo tak tvrdne, zkamení a vydrží po celá tisíciletí.

Původně z důvodu obranných nebyly v Benátkách ani žádné mosty. Byla to i ochrana proti šíření požárů. Dnes je celé město protkáno sítí chodníků a můstků přes kanály. Pohybovat se zde tak můžete pěšky, nebo na vodě. Kanály jsou vlastně ulice.

Kanály tak slouží pro dopravu zboží, lidí, řemeslníků, ale jezdí zde i lodní sanitky, případně policie.

Na dalším obrázku najdeme přepravu piva. Kupodivu to točené, vedle Aperolu, vín a dalších místních pochoutek, tu dostanete skoro všude.

A když už jsme u těch pochoutek, tak nelze samozřejmě vynechat zmrzlinu a croissanty. Všechny chutě a všechny náplně.

Tady je pojízdná prodejna zeleniny.

V Benátkách nehledejte jen krásu. Je to staré město a údržba něco stojí. Hlavně moře působí. A tak vidíte i neudržované stavby. Ale hlavně nehledejte rovinu. Na levém obrázku vidíte, jak je ten chodníček šikmý. To je prostě nutnost. Vše je působením vody v pohybu.

Když se podíváte na dveře našeho apartmánu, tak jejich šikmost není způsobena zkreslením fotoaparátu, ale skutečně tím, že stěna není po staletích rovná. Dveře tak mají dole speciální pant, který to dorovnává.

Za posledních asi třicet let poklesly Benátky o několik desítek centimetrů. Bylo to způsobeno čerpáním spodní vody. To bylo již zakázáno. Další zkázu představovaly pravidelné záplavy od moře vznikající kombinací srážek, přílivu, atmosférického tlaku a větru. To nakonec vedlo k rozhodnutí vybudovat protipovodňovou ochranu zvanou Mose = Mojžíš. Jedná se o celkem pět hrází, které přehrazují průplavy do Benátské laguny. V klidovém stavu jsou zábrany uloženy na dně. V případně potřeby se pak zvednou.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/MOSE#/media/Soubor:Mose_3D_cat.jpg

Systém sestává z 78 ocelových bloků, které mohou být v případě hrozby záplav zdviženy ze dna napumpováním vzduchu do komory uvnitř nich. Tím vznikne hráz zabraňující zvednutí hladiny v laguně, ačkoliv hladina okolního moře stoupne. Celý projekt stál přibližně 6 miliard amerických dolarů. Roční náklady na provoz systému MOSE dosahují 63 milionů euro, každé zdvihnutí pak stojí 200 tisíc euro. Jenom v letošním roce (2026) byl systém mobilních zábran MOSE aktivován 30krát v reakci na anomální přílivy a prudké výkyvy mořské hladiny.

Pojďme zpět do města a podívejme se na nejznámější místa.

Na východní straně Náměstí svatého Marka se nachází Bazilika svatého Marka. Současná stavba je třetím kostelem na tomto místě. Stavba byla pravděpodobně zahájena v roce 1063. Aby stavba vyjádřila bohatství a moc republiky, byly původní cihlové fasády a vnitřní stěny postupně zdobeny drahými kameny a vzácnými mramory, především ve třináctém století. Zdroj.

Na jižní straně pak stojí Dóžecí palác, který byl od 9. století sídlem dóžete a soudu. Dnešní gotická podoba je ze 14. století. Zdroj.

V souvislosti se soudem je na východní straně Dóžecího paláce přes jeden z kanálů jeden z nejznámějších mostů Benátek. Most vzdechů (italsky Ponte dei Sospiri) je krytý, asi 11 metrů dlouhý můstek z bílého mramoru, a spojuje výslechovou místnost v Dóžecím paláci s vězením. Název je odvozen od srdceryvných vzdechů vycházejících z hrdel odsouzených vězňů, kteří tudy bývali do vězení odváděni. Zdroj.

A když už jsem u těch mostů, tak vedle nádraží je pěší lávka Ponte della Costituzione navržená architektem Santiagem Calatravou. Je to moderní ocelová a skleněná konstrukce, která spojuje Piazzale Roma s nádražím Venezia Santa Lucia. Otevřena byla v roce 2008. Most vyniká svým obloukovým tvarem a decentní estetikou, která se integruje do benátské krajiny díky použití materiálů jako je istrijský mramor. Po otevření se ukázalo, že je velice kluzký a musel být zase hned uzavřen. Teprve po zdrsnění chodníku došlo k již definitivnímu zprovoznění.

Zpět na Náměstí svatého Marka. V jihozápadním rohu stojí Zvonice svatého Marka. Je největší dominantou města a spolu s Bazilikou svatého Marka je symbolem Benátek i jedním ze symbolů celé Itálie. Vysoká je 98,6 metru a základ tvoří hranol 12 x 12 metrů. Dnešní podobu dostala věž v roce 1514. Nahoře je pět zvonů a vyhlídková plošina. Věž není šikmá. Ale prostě ne každý fotoaparát je dokonalý.

K Benátkám patří samozřejmě gondoly. Gondola je dřevěná loďka, typicky 10 metrů dlouhá, s plochým dnem a charakteristickými kovovými zobci na přídi i na zádi. Skládá se z 280 dílů a na její výrobu se používá 8 druhů dřeva. Dřevo se nechá zrát 1-2 roky dokud není vhodné na výrobu. Samotná gondola váží 350 kg. Pronajmout si je můžete v podstatě na každém rohu. Ceník je jednotný. Půl hodina za 90 €, od 19 hodin (do 4 do rána) pak za 110 €. Obsadit ji můžete až pěti pasažéry. Gondoliér musí skládat zkoušky a předpis je i na jeho oblečení. Například pruhy na triku musí mít předepsanou šířku. Zdroj.

Benátky v noci se úžasně zklidní.

Hlavní dopravní tepnou Benátek je Canal Grande (= Velký kanál). Něco jako dálnice skrz město. Jezdí po něm parníčky městské dopravy, zásobovací lodě, taxíky, gondoly ... prostě frmol. Je dlouhý 4 kilometry a místy široký až 90 metrů a má tvar písmene „S“. Kdo ho zná, ví, jaký je tam provoz. Ale pozor znalci – my měli to štěstí, že jsme tam byli v době, kdy byla v Itálii celostátní stávka zaměstnanců veřejné dopravy. A povězte, kdo jste tam byli, viděli jste někdy Canal Grande takhle prázdný?

Přes kanál vedou pouze čtyři mosty a nejznámější je Ponte di Rialto. Původně, roku 1181 byl pontonový, roku 1255 nahrazen mostem dřevěným, který se roku 1444 zřítil pod náporem lidí. Dnešní kamenný je z roku 1591. Zdroj. Dnes je z něj výhled na kanál a je plný obchůdků většinou se šperky a benátským sklem.

Je čas sednout na jeden z parníčků městské dopravy (jednorázová jízdenka 9,50 €, na 24 hodin 25 €) a vyrazit na ostrovy. Prvním z nich je Burano. Znám výrobou krajek, ale především barevností. Každý dům jinak, ale hlavně křiklavě.

Hlavní kostel na Buranu je San Martino se slavnou Šikmou věží. Věž je vysoká 53 metrů a odchyluje se o 1,83 metru. Toto jí činí v poměru k výšce jednou z nejvíce šikmých věží na světě. Dnes je již stabilizovaná. Na fotce to už není zkreslení nedokonalým fotoaparátem, ale reálná skutečnost.

Opět sednete na lodní dopravu a během třiceti minut se dostanete na ostrov Murano. Známý výrobou skla. Od přístavu se projdete podél kanálu, kde je jeden obchod vedle druhého. Vše samozřejmě s místními výrobky.

Autor této reportáže přenechal procházení obchodů své polovičce a dopřál si chvilku zaslouženého oddechu.

Na ostrově jsou k navštívení i přímo sklářské dílny. Výroba skla už není přísně střeženým benátským tajemstvím, jak to bývalo dříve. Dnes můžete dovnitř nakouknout, nafotit a případně si i koupit předváděcí akci. Před vámi se tak odvíjí koncert sklářského mistra, který ze surového skla vyrobí za pár minut neuvěřitelně krásnou věc.

Surové rozžhavené sklo na tyči nabalí barevnými skleněnými korálky a opět ponoří do pece. Korálky se tak roztaví, roztečou a zapečou do jednobarevného skla a vzniká ona pověstná barevná struktura. Následně pan mistr sklo vyfouká, kleštěmi ořeže, případně naohýbá, odřízne a je hotovo. Tato kočička vznikla před našimi zraky za asi pět minut.

Kočička musí do chladící pece, kde se postupně asi den a půl pomalu chladí. Kdyby se zchladila rychle, tak je sklo příliš křehké a nevydrželo by nic. Za další dva dny si jí pak můžete v místním krámku koupit za 20 €.

Ale to už nebude nic pro nás. Zase míříme přes zasněžené Alpy domů.

Pokud není u obrázků uveden zdroj, tak je vyfotil autor blogu.

Můj předchozí blog o Benátkách (rok 2017) je zde.