A už jste odjel do zákopů na Ukrajinu?

Oblíbené častování našich chcimírů všem, co se na jejich vkus nějak moc drsně vyjádří proti ruské agresi v této zemi.

Obvykle tak zakončí diskusi v okamžiku, kdy už nemají jiný argument. Prostě vyzývání k tomu, aby Evropa více pomáhala, poukazování na to, že Rusko je agresor a napadenému se má pomáhat, pokud o to žádá, se u nich nenosí. Pár příkladů:

Zdroj: Odkaz

Pokud napadená Ukrajina žádá o pomoc, mým přesvědčením je, že by se jí mělo pomoci. Pokud řekne, že už nemá sílu to dál dávat, nikdo by neměl mít právo ji přesvědčovat o tom, že má bojovat dál. A kdo ji teď chce vydat napospas Rusku proti její vůli je chcimír a kolaborant. A ten někdo určitě není z těch, kdy by měl tolik odvahy se do bojů zapojit. Ten se zmůže jenom na posmívání se druhým, že jsou zbabělci, když do těch zákopů ještě nevlezli, zatímco oni by se doma vrtěli u počítače, protože přeci chtějí ten mír.

Ale máme mezi sebou opravdové hrdiny. Jenom za prezidenta Zemana bylo vydáno 132 povolení na žádost českých občanů jít bojovat na Ukrajinu. Bohužel mnozí z nich už zaplatili cenou nejvyšší. Zhruba před rokem sdělil mluvčí ministerstva zahraničí: „Mohu potvrdit jedno úmrtí českého občana o víkendu u Avdijivky,“ a dodává „byl to jeden z těch odvážných mladíků, pravý český hrdina, co neváhal nechat za sebou všechno, co měl, vzít zbraň do rukou a vyrazit čelit nepřátelským silám na východě Ukrajiny.“

Zajímalo by mě, jestli by se autor citátu ofoceného výše také zeptal tohoto mladíka a mnohých dalších „jestli se už konečně dostali jako dobrovolníci na frontu“ a myslel si při tom, jak je tou otázkou zesměšní.

Nicméně máme tu další expertku.

Zdroj: Odkaz

Tato dáma se už ani neobtěžovala snést nějaké argumenty v diskusi, ale rovnou to napsala autorovi článku, bez dalších dodatků. Autor článku se ohradil:

A už to dostal.

I já jsem se ozval:

A samozřejmě jsem to schytal stejným způsobem:

Tak takhle si tu na blogu žijeme. Připomněl bych příběh mladého muže Karla Kučery, který na Ukrajině padl. Prezident Petr Pavel mu za to in memoriam udělil medaili Za hrdinství. Vyznamenání převzali jeho rodiče. Jeho otec Martin pro idnes napsal:

„Jednou mi vysvětloval, že Putinovi nejde o území ani o peníze, že chce lidi. Jakmile Ukrajinu ovládne, tak Ukrajinci budou za pár let stát proti nám – ať už budou chtít, nebo ne. Oni by je přinutili. A Kája pochopil, že jedině tam je jeho místo, na Ukrajině.“

Domů se z Ukrajiny vrátil dvakrát. Rodiče vždy doufali, že se na Ukrajinu už nevrátí.

„Při druhé návštěvě doma říkal, že musí odjet, protože kdyby se nevrátil, zničil by morálku jednotky, v níž byl. Oni na něj spoléhali,“ vyprávěla matka Jana.

Tohle jsou opravdoví hrdinové. Morální výkladnice našeho národa. To jsou lidé, kterých si vážím a které oceňuji.

A zajímalo by mě jestli by paní diskutující s oním despektem řekla do očí jim samotným, nebo rodičům padlého chlapce, že když chtějí tu válku tak ať si do těch zákopů tedy zalezou.

Asi ne. Protože o pár týdnů později: